Roztroušená skleróza a migrény, kauza paní M.B.
Ráda bych se s vámi podělila o zkušenosti, které jsem nabyla při léčbě roztroušené sklerózy. Sklerózu multiplex mi lékaři poprvé diagnostikovali před šesti lety. Moje potíže však začaly mnohem dříve. Trpěla jsem již několik let velmi silnými migrénami, které se mi nedařily zvládnout analgetiky. Bylo pro mne překvapením, když se objevila ztráta citu v prstech, kdy jsem necítila jemné předměty. V té době mě vůbec nenapadlo, že se může jednat o závažné onemocnění. Postupem času se mi cit do prstů vrátil a já jsem o příčinách nepřemýšlela.
Tělo se dokáže velmi dobře regenerovat, když mu k tomu dáme šanci. Později se mi začal rozostřovat zrak na jednom oku. Tehdy jsem již navštívila očního lékaře, který mě s diagnózou zánět očního nervu poslal do nemocnice, kde mi po několika vyšetřeních diagnostikovali RS. Nemohla jsem se dlouhou dobu vyrovnat s myšlenkou, že se možná nebudu moci pohybovat a budu rodině na obtíž. Brzy po přeléčení ataky se o mne začali starat lékaři v RS centru. Byl mi doporučen lék Copaxone, který si denně injekčně aplikuji. S tímto lékem se mi stav stabilizoval a já jsem začala hledat způsob, jak se z RS vyléčit. Moje lékařka mi sdělila, že to bohužel není možné. S tím jsem se nespokojila a hledala jsem dál. V této době jsem přešla na vegetariánskou stravu a tu jsem doplňovala vitamíny. Vitaminy skupiny B mají opravdu velký vliv na to, jak se člověk s RS cítí. Jejich nedostatek jsem vždy velmi rychle pocítila zvýšenou únavou. Osvědčila se mi kombinace vitamínů B6, B12 a kyseliny listové, dle doporučení MUDr. Karla Erbena. Tyto vitamíny snižují hladinu nervového toxinu homocysteinu v těle. Užívala jsem také vitamín D3, který mi doporučili v RS centru. Byla pro mě důležitá i psychická rovnováha. Povznést se nad obavami z této nemoci a vidět svou budoucnost v tom nejlepším světle. Toho bych nedosáhla bez meditací, které jsem se naučila na seminářích Petra Chobota. Denně také jezdím několik kilometrů na kole. Tímto způsobem jsem se udržela bez ataky RS po dobu pěti let. Můj zdravotní stav se podle magnetické rezonance nezhoršoval. V této době jsem si přestala píchat injekce. Měla jsem velké štěstí, že jsem objevila na internetu video s přednáškou paní Ing. Bláhové o tom, čím je RS způsobena a že je možné ji vyléčit. Okamžitě mi svitla naděje. Vše, co o této nemoci říkala, mi připadalo logické a zapadalo to do sebe. První návštěva proběhla v dubnu, ale už v únoru jsem dostala pokyny k užívání roztoku. Postupně jsem zvyšovala dávky. Podařilo se mi dosáhnout 2kapky 8x denně. Vyšší dávky u mne vyvolávaly nevolnost a točila se mi hlava. Později jsem se dostala na pravidelné tři kapky třikrát denně. Protože jsem neměla výrazné potíže, kromě stále se opakujících silných migrén, předpokládala paní Bláhová, že nález nebude moc rozsáhlý, ale byl. Naměřila mi všechny typické vetřelce, které lidé s RS mají. Řekla mi: to, že nemáte dosud žádné pohybové potíže je tím, co děláte mimo klasickou léčbu, ať je to cokoliv.
Začala jsem léčbu dle jejích pokynů, sérií kapek Joalis a léky proti malárii. Druhý den užívání se mi spustila silná reakce nevolnosti. Ta za několik hodin odezněla a cítila jsem, jak mi proudí příjemná teplá energie v těch místech hlavy, kde mi vždycky začínala bolest při migréně. Migrénu jsem od té chvíle už neměla. Další dny jsem již léky snášela velmi dobře, stejně jako následující antiparazitika. Protivlasovcová kúra nebyla náročná. Trochu náročnější bylo zlikvidovat tasemnice a hlísty, ale zvládla jsem to. Za dva měsíce jsem měla kontrolu u paní Bláhové. Den před kontrolou jsem si bohužel našla nakažené klíště. Nebýt toho, byla by léčba RS již touto návštěvou ukončena. Všechny závažné zátěže z předešlého měření jsem již neměla. Musely jsme tedy ještě znovu zapracovat na nových borreliích a babesiích. Při poslední kontrole, která proběhla v říjnu, jsme obě měly velkou radost, protože diagnóza už vycházela negativně a žádné viry, bakterie, ani parazity jsme nenaměřily.
RS se z mého života ztratila. Celé léčení jsem zvládala velmi dobře, i při mých pracovních povinnostech. Pokud přišla nevolnost, do několika hodin se ztratila, a pak jsem se cítila zas o něco lépe. Není se čeho bát. Nevolnost jsem brala jako odchod zátěží a čištění těla. Cítím se nyní velmi dobře, na migrény a jiné neurologické potíže si již ani nevzpomenu. Věřím, že magnetická rezonance vše potvrdí. Bohužel si na ni budu muset ještě nejméně půl roku počkat. Děkuji paní ing. Bláhové za vše, co pro mne udělala, a velmi obdivuji její práci a její výsledky. S lékařkou v RS centru jsem diskutovala o možnosti oficiálního vysazení Copaxone. Lékařka vidí v přerušení léčby riziko, že se stav pacienta může náhle zhoršit. Lékaři považují tuto nemoc za nevyzpytatelnou a chtějí, aby se stabilizovaný pacient nadále udržel bez komplikací. Velkou roli zde hraje stanovisko zdravotní pojišťovny. Lékaři mají tu zkušenost, že pokud se preventivní léčba přeruší, ať už na přání pacienta nebo z rozhodnutí lékaře, nemusí zdravotní pojišťovna schválit následnou léčbu v případě, že se objeví u pacienta nová komplikace. I kdyby chtěl lékař sám pacientovi předepsat pokračovací léčbu, konečné slovo má stejně pojišťovna. Proto lékaři postupují obezřetně. .
Komentář HB z února 2018:
Klientka musela vysadit Copaxone tajně. V roce 2015 neprošlo našimi poradnami /mých kolegů a mou/ tolik klientů s RS, jako dnes, zkušenosti byly menší. Proto jsem nechtěla klienty tlačit do nelehkého rozhodování mezi lékaři a alternativou. Ani dnes to nedělám, i když bych ji dnes asi důrazněji podpořila. Rozhodnutí, zda se vymaní z klasické léčby, nebo budou souběžně podnikat obojí, je na nich. Pokud to nejsou kortikoidy, biologická léčba nebo interferony se s naší léčbou navzájem nevylučují, a úzkostliví pacienti mohou užívat oboje. Dnes, kdy našimi poradnami prošla více než stovka klientů s RS a cca 95 % z nich jsme úspěšně vyléčili, vás však mohu uklidnit a zodpovědně říci, že na tisíc dvě stě procent je RS způsobená cystami tasemnic. Těch pět procent lidí, které jsme nevyléčili, mají nemoc už mnoho let, často více než deset let, a došlo k nevratným změnám a poškozením nervové soustavy. Proto radíme léčbu zahájit co nejdříve po vyslechnutí diagnózy. Na tasemnice je jediný správný lék, a to je praziquantel. Cokoliv jiného budete užívat od neurologů, je naprosto mimo mísu, váš zdravotní stav to nijak pozitivně neovlivní. Od klientů naopak slýcháme, že po injekcích interferonů je jim několik dní velmi zle, a také slýcháme, že když se rozhodnou léky sami od sebe vysadit a lékaře neinformují, ti na nich nikdy nic nepoznají. Další léčba po řadu let pak spočívá co čtvrt roku v několikaminutové prohlídce a pohovoru s neurologem, v lepším případě, v horším v pouhé předepsání dalších léků, po zbytek jejich života. Za těch 10 let, co se ,,autoimunitními“ nervovými chorobami zabývám, se mi stalo asi 5x, že se vyléčený klient opět zhoršil, a to i po několika letech normálního života. I tyto příběhy najdete mezi příběhy uzdravených klientů, netajíme je. Je to však vždy bez výjimky NOVÁ infekce tasemnicemi, kterou nyní zvládáme s klientem mnohem rychleji, protože už se nemusíme prodírat řadou jeho virových, bakteriálních a prvokových zátěží. Jakékoliv ,,léky“ na RS podávané školní medicínou považuji za naprosto neúčinný předražený balast a zdržování od skutečné léčby. Smysl má snad krátkodobé podání kortikoidů, které zamezí zánětu a uleví v akutní situaci po čerstvé atace, tím ale jakýkoliv užitek z klasické léčby padá. Čím dříve pacient s RS zahájí alternativní postup, tím rychleji se uzdraví, a tím více naše zdravotnictví ušetří za zbytečné a drahé léky.