Copak parazity nemají jen zvířata? kauza pana J.L.

Vyrůstal jsem v malém hospodářství, tatínek pracoval jako zootechnik a později jako inseminační technik a já s ním jako kluk jezdil po kravínech. Po revoluci začal soukromě hospodařit a celý život mi předával svoje zkušenosti. Po dožití důchodového věku, kdy bohužel i vážně onemocněl, mi předal i farmu.

S parazitickou formou života jsem se setkával u zvířat pořád. Už jako malý kluk. Vzpomínám si na každoroční zabijačky. Aby se daly vyrobit jitrnice, je nutné zbavit střeva jejich obsahu a otočit je. Občas v nich bývaly škrkavky. Bílé, asi patnáct, možná i dvacet centimetrů dlouhé žížaly, kterým pobyt na čerstvém vzduchu nedělal dobře, chvíli se kroutily a pak chcíply. (Menší objekty z obsahu střev nikdo nezkoumal). Jednou jsem se jako malý kluk tatínka zeptal, jestli je taky máme ve střevech. „Ne, to jsou prasečí škrkavky a ty by v člověku nepřežily. My je nemáme.“ Zněla odpověď. A pro mě ta věc byla vyřízená. A nebyl ani důvod se tím znovu zabývat. Žádný doktor se tím nezabývá, nikdo se neodčervuje, nikde se o tom nepíše, zkrátka parazity mají zvířata a ne lidi. Hotovo.

U prasat se jedná o zcela běžnou věc. Škrkavky způsobují hospodářské škody, které lze vyčíslit v penězích. V napnutém rozpočtu, kde je nutné počítat každý desetník, zisk rozhodně převažuje nad náklady za celkem drahé odčervení a to se tedy provádí i dvakrát za krátký, jen několikaměsíční život prasete. Někdy jsou prasata neklidná, často se perou, což může skončit i tragicky pro slabší jedince a změnu k lepšímu chování většinou přinese změna stravy, nebo právě odčervení.

Odčervuje se i skot, u ovcí se odčervováním dokonce předchází nadměrnému úhynu. Tak moc dokážou parazité škodit! Ale protože se chovem ovci nezabývám, nejsem schopen toho záškodníka pojmenovat. Nicméně jsme doma ovce také měli. Protože jsou však ovce náchylnější, stáhl jsem seznam nejzávažnějších onemocnění, která způsobují nezvaní hosté u ovcí, včetně bakterií a virů.

• Jsou to

• Paratuberkulóza ovcí

• Parazitózy ovcí

• Infekční příčiny poruch reprodukce (Chlamydióza, Toxoplasmóza, Kampylobakterióza)

• Maedi-visna

• Nakažlivé kulhání ovcí (nakažlivá hniloba paznehtů)

• Enterotoxémie ovcí

• Scrapie (klusavka)

• Slintavka a kulhavka (SLAK)

• Katarální horečka ovcí (Blue tongue disease)

• Příměť pysková

• Neštovice ovcí

Celkem slušný seznam na jedno zvíře, že?

Naprostou samozřejmostí je odčervování domácích mazlíčků, psů a koček, u kterých je někdy možné vidět zlepšení srsti, ale taky si ničeho všimnout nemusíme.

Shrnuto, podtrženo, viděl jsem zvířata kvůli parazitům umírat, po odčervení jsem viděl mnohokrát zlepšení jejich zdravotního stavu i změnu v chování.

Vidět parazita na vlastní oči už lze méně často. U dobytka lze někdy pozorovat nárůstky, které způsobují larvy střečkovitých, nejviditelnější bývají právě škrkavky ve střevech.

Po tatínkovi jsem převzal i zkušenosti řeznické. A neskončilo u jednoho prasete ročně. Po několik let mi procházelo pod rukama asi padesát kusů ročně. Podle toho, jak prasata rostla, už jsem si i tipoval, co v nich najdu. Škrkavky dokázaly zcela ucpat střevo. Ale často jsem nacházel srdce a plíce zvenku prorostlé tkání, která neumožňovala volný pohyb orgánů v dutině. Plíce bývaly i zcela přirostlé ke hrudnímu koši, což rozhodně není normální. Čekal jsem, jestli najdu paralelu u lidí a nějakého onemocnění, ale dodnes nemám vysvětlení, co to způsobuje. Pokud prase utržilo nějakou ránu, mohlo mít pod kůží hnisavou ránu, která se časem zacystovávala, až se i zcela ztratila. Asi dvakrát jsem však v praseti objevil cysty plné zelené, kašovité hmoty, která připomínala hnis, ale podivná byla barva. V jednom praseti bylo takových cyst několik a byly i hluboko v tkáni, jedna dokonce mezi orgány. To prase rozhodně příliš neprospívalo a nějakým mechanismem muselo docházet k šíření těch cyst po těle. Dnes bych se přikláněl k nějakým prvokům, či bakteriím, ale ani tady vysvětlení dodnes nemám. Přiznám se, že mě nikdy nenapadlo si vzít na zabijačku mikroskop. Prase skončilo v kafilerii.

Poměrně běžné pak byly cysty na ledvinách a bělavé skvrny na játrech a plicích. Teprve z knihy Deník poradce, od Hany Bláhové jsem se dozvěděl, že ty skvrny úzce souvisí se škrkavkami ve střevech a že představují jen jiné vývojové stadium, než je dospělý jedinec. K prozkoumání by byl zřejmě opět nutný mikroskop. Pokud někdo byl na zabijačce, možná si vzpomene, že kroupy se míchají ze syrové krve. Také do jitrnic se kromě vařeného masa dávají rozemletá syrová játra. A aby vše bylo dobře kořeněné a dost slané, je nutné vše ochutnat a případně dochutit. No a to byla moje práce.

Jednou jsem dostal vztek na prase, které ne a ne růst. Tak jsem na něho uvařil vodu. Bylo malé, šlo to rychle. Rutinní záležitost. Při vyvrhávání jsem očekával nějaké patologické změny, ale na nic jsem nepřišel. Až teprve když jsem od střev vypreparoval játra a vytrhl žluč, něco se hnulo. Vykoukl na mě malý, bílý ocásek, začal se kroutit ze strany na stranu a jak se kroutil, dostával se ven. Nakonec z jater vylezla asi deset cm dlouhá škrkavka! Možná to nebyla škrkavka, možná to bylo něco jiného, čert to vzal i s celým prasetem!

Tohle už bylo moc i na můj otrlý žaludek!

Moje problémy začaly asi před dvěma, třemi roky. Nenápadně. Víc jsem se zadýchával, brzy mi docházela energie, malátnost, deprese... nic určitého. K tomu se přidávala rýma, ze které se postupně stával trvalý společník.

Asi před rokem jsem se zmínil kamarádovi. Ten se mi pochlubil, jak si míchá nějakou chemikálii, kterou se vlády snaží zakázat, ale ona funguje. Prý tím léčí všechno. Rýmu, kašel, chřipku. Nedá se to koupit, musí se to v přesném poměru namíchat a vypít, i když to smrdí až hanba. A jak tak básnil, že když onemocní, namíchá si kyselinu chlorovodíkovou, tu vypije a je zdravý, dospěl jsem k závěru, že se můj kamarád zcela zbláznil.

K mým potížím se však mezitím přidaly potíže v rodině, obrovská stresová zátěž, přibyly bolesti hlavy, krku, zad, bolesti ucha, oka, cítil jsem se doslova paralyzovaný. Jakmile došlo k většímu nervovému vypětí, hlava reagovala obrovskými nárazy bolesti. To už přestávala být sranda. Začal jsem doslova panikařit. Můj zdravotní stav měl už tři roky namířeno zcela jasným směrem a já začal vážně přemýšlet nad tím, že ve třiatřiceti by to bylo příliš brzy. No, konec to ještě nebyl, třeba bych dva, pět let vydržel, ale i to je málo. Vždyť se mi zrovna narodila dcera. Musím tu pro ni být! Věděl jsem, že je zle! Něco mi bylo, ale já jsem nevěděl co! Zašel jsem za svojí obvodní lékařkou a popsal ji svoje starosti. Řekla mi, že stres je potvora, že spouští celou řadu onemocnění a tak že bych měl především pracovat na příčinách stresu, zdravě jíst, hodně pít, sportovat. Nicméně mě poslala na všechna možná vyšetření s jediným nálezem. Malá, bezvýznamná cystička v dutině nosní, která zřejmě souvisí s tou rýmou, jak je sliznice podrážděná. Nic, co by stálo za řeč, ale že by bylo vhodné to tak za půl roku pro jistotu zkontrolovat. Hodiny a hodiny jsem seděl u googlu a hledal příznaky všech možných druhů rakoviny, leukémie, schizofrenie, deprese... Sedělo na mě všechno a nic, navštívil jsem i léčitelku, ale moudřejší jsem nebyl.

Protože jsem se před pár lety přestěhoval, vzpomněl jsem si na geopatogenní zóny. Dědovi prý procházela taková zóna půlkou postele a on umřel na rakovinu tlustého střeva. Maminka trpěla těžkou migrénou a prý za to také mohly geopatogenní zóny. Když si přestěhovala postel, potíže postupně ustaly. Sehnal jsem odborníka a domluvil s ním volný termín. Musel jsem ho přivézt i s vybavením a tak jsme po cestě probrali spoustu příběhů, které se tomu mému podobaly. Mluvil o nebezpečí vysílačů operátorů, wi-fi, elektomagnetickému záření spotřebičů, rozvoden i sítí vysokého napětí a jiném elektromagnetickém smogu, o podzemních zlomech a také o tom, jak svoje domy stavěli naši předci. A já už věřil, že bude stačit přestěhovat postel. Jenže on nic nenaměřil. Chodil po bytě s několika citlivými přístroji i s virgulí a pak mi řekl, že ten můj byt je poměrně bezpečný, že rozhodně nenašel nic, co by stálo za tak vážnými zdravotními komplikacemi a že pro mě nemá řešení.

A tak jsem dál googloval. Moje potíže přeci musí mít důvod! A jak jsem tak hledal ty rakoviny, narazil jsem na MMS. Jde o těkavý, nestálý oxid chloričitý, který vzniká například po smíchání chloritanu sodného a kyseliny chlorovodíkové. Téměř všelék, který si umí poradit s viry, s bakteriemi, s prvoky a s plísněmi. Látka, která se pro svou nestálost a přitom jednoduchost a cenu moc nehodí farmaceutickému průmyslu. Něco jsem si o tom přečetl a vzpomněl jsem si na kamaráda. Přehodnotil jsem jeho diagnózu a poprosil jej o radu. Pořídil jsem si knihu MMS od Jima Humbla a začal na sobě provádět první pokusy, nejprve s CDS, které mi po přečtení knihy přišlo bezpečnější. Přeci jen jsem měl poněkud obavy, nalévat se něčím, co smrdí jako savo.

První výsledek se dostavil okamžitě. Přítelkyně měla na prstech plíseň, kterou už rok marně léčila celou lékárnou. Když to má zahubit plísně, mohlo by to zabrat. Na její obavy jsem ji odpověděl, že když já to mám pít, ona by si mohla zkusit potřísnit ruku! Plíseň do rána zmizela tak z osmdesáti procent, což v nás vyvolalo nadšení! Do deseti dnů na rukou nebylo vůbec nic poznat!!! Za dva dny mě navíc po dlouhé době opustila moje kamarádka rýma. A taky se mi velice rychle vyléčil dost problematický zánět v dásni. MMS je v podstatě možné zkusit na vše. I na choroby, které ze své podstaty léčit neumí. Může však zbavit organismus virů, bakterií, prvoků a plísní, které zaměstnávají náš imunitní systém. A ten se pak může víc věnovat tomu, co MMS vlastně umět ani nemůže. No, to zní logicky. V knize MMS však měla několik příspěvků i Hana Bláhová. Dozvěděl jsem se, jak jsou parazité všude kolem nás, ale nikdo to neřeší. Místo toho plácáme příznaky, tišíme bolesti, pícháme inzulín, potlačujeme imunitu atd., a nikdo už neřeší ani dětského roupa! Jak jsem mohl být tak hloupý? Jak jsem si mohl myslet, že když všechna zvířata mají svoje parazity, já jsem čistý? A zrovna moje činnosti byly mnohem víc než jen rizikové... Jsem infikovaný, to je hotová věc. Takže se musím odčervit.

Navštívil jsem svého veterináře a požádal jej o nějakou tu dobrotu. Jestli něco chcete vědět o zvířecích parazitech, zeptejte se jeho. Je to profík, premiant třidy, nesmírně chytrý ale i šikovný doktor. Jenže svým požadavkem jsem jej očividně překvapil. Učili se, že ti parazité nejsou přenosní na člověka, nebo jen zcela výjimečně. Máme tepelné úpravy, myjeme si ruce atd... Jenže třicet tři let u zvířat, u hnoje a možná i bez toho, je dlouhá doba... Zvířata se s parazity i rodí, takže ani plod v lůně není v bezpečí... Nakonec souhlasil, že asi nebudeme čistí. A už vůbec ne my dva, farmář a veterinář... Povyprávěl mi o Toxoplasmose gondii, která parazituje na kočkách, ale mezihostitelem bývá myš. Té se dostane do CNS a ovládne její chování. Ta pak neutíká, když vidí kočku, chová se riskantně, má pomalejší reakce a je tak tedy mnohem pravděpodobnější, že kočka uloví právě tuto nakaženou myš. Změna chování u zvířat napadených parazity je tedy vědecky potvrzena! Pak zmínil ještě motolici, která potřebuje k rozmnožování trávicí ústrojí krav a ovcí. Vajíčka se z trusu dostávají do hlemýžďů, kde se vytvoří nové vývojové stádium, které je vylučováno slizem. Na něm si pochutnávají mravenci. Těm se dostane do mozku, kde vytvoří cystu a nějak donutí mravence lézt na vrcholky trav z jednoho prostého důvodu. Aby byla větší šance, že jej s pastvou sežere kráva nebo ovce. No a co ovlivnění chování u lidí? Na to studie nejsou... Taky je závažné, že se nějaký parazit vejde do mravence a do jeho mozku. A těchto parazitů je mnohem víc, než těch velkých, které jsem běžně vídal. Nicméně se veterinář zmínil o tom, že u zvířat někdy odčervení končí špatně. Je to sice malé procento, ale je tu. Odčervovací kúra prý může položit i koně. A protože mě nechce mít na svědomí, nepomohl mi. A mě nezbývalo, než sehnat číslo na paní Bláhovou.

Telefonní číslo jsem nesehnal, ale sehnal jsem emailovou adresu. Stručně jsem popsal svoje potíže a poprosil o pomoc. V odpovědi jsem dostal tip na pravděpodobné původce, nabídku termínu a seznam kolegů, na které se taky mohu obrátit. Vzhledem k tomu, že volný termín byl nejdříve za půl roku, rozhodl jsem se pro kolegyni.

Naměřila mi asi dvacet druhů parazitů včetně prionů, BSE (nemoc šílených krav) a měření ani nedokončila. Rozhodli jsme se, že se budu léčit předepsanými léky a příště budeme měřit to, co přežije první kolo a to už se snad za tu hodinu stihne. Zatímco MMS však řeší viry, bakterie, plísně a prvoky, na parazity musíte použít antihelmitika.

Dostal jsem tedy kapky, návod, koupil si Deník poradce a objednal si antihelmintika, z nichž některá mi byla povědomá. Deník poradce jsem přečetl jedním dechem. To by měla být povinná četba už na základní škole! Nejedná se o výsledky laboratorních měření, poněkud postrádá vědecké postupy, ale jestli je mi něco blízké, pak je to selský rozum. Paní Bláhová sice není z oboru, ale selský rozum jí nechybí.

Její léčebné postupy postrádají roky testů a laboratorních výsledků, ale víte co? Ona díky tomu dokáže rychlým tempem aplikovat postupy, které jsou ve veterině známé už dávno, nebo se odzkoušely jinde a může tak pomoci lidem, kteří by jinak při čekání na úřední povolení pravděpodobně stihli umřít. Některé z příběhů jsem znal, jen se netýkaly lidí, ale zvířat. A na rozdíl od zvířat, lidé mohou říct, jak se jim vede, jak se cítí, k jakým došlo změnám, jaké mají subjektivní pocity, zatímco u zvířat můžete posoudit jen viditelné změny.

Začal jsem brát léky a první dva měsíce nic. Možná jsem se přestal trochu potit, ale jinak se nic nedělo. Popravdě už ve mně pomaličku začínal hlodat malinkatý červík, jestli to náhodou není jen banda šarlatánů, co se snaží vytahat z lidí peníze. Dokonale připravená pohádka a smyšlené výpovědi stovek, tisíců lidí v knihách i na internetu. Ale rozum mi říkal, že jsem s parazity trefil do černého. A pak to přišlo. Koňská dávka praziquantelu. Měl jsem být připravený do postele, v pyžamu a s připraveným kbelíkem, kdybych to neustál. Mělo to zabít asi nejzávažnější nález. Zacystovaný zárodek tasemnice v mozku. Bylo mi fakt zle. Dva dny. Ale tento den nastal zlom. Moje zdraví se vydalo opačným směrem. Začal jsem se cítit líp, práce mě začala bavit, zmizely bolesti hlavy a především se dostavila psychická úleva, i když po pravdě – důvody pro stres zůstaly. Problémy se však začaly řešit snáz a věci, kvůli kterým mě chytala beznaděj, se najednou začaly zdát jako celkem malicherné. Mám před sebou ještě kus cesty, nejsem čistý a navíc u mě zřejmě bude docházet častěji k nákaze než u jiných lidí. Ještě vidím v oku tmavé tečky, ještě mě občas píchne v uchu, ale kdyby to už teď byl finální výsledek, stálo to za to. Mimo jiné taky musím zmínit, že se mi velmi kazily zuby a od začátku kúry mám od zubů zatím pokoj. Několikrát do roka mě chytla záda, při podzimním ochlazení to byla tutovka. Letos nic.

Nemá cenu opisovat Deník poradce nebo knihu o MMS, ale obě knihy jsou součástí mého příběhu. Všichni by je měli číst. Nebo alespoň články od paní Bláhové, které umístila na internet a které nic nestojí, aby mě nikdo nepodezříval, že se snažím dělat někomu reklamu. Google vám je najde. Bohužel se setkávám s tím, že prý jsem se uzdravil jen díky tomu, že mám silnou víru. Ale už mi nikdo nevysvětlí, jak může takové placebo fungovat u zvířat? Nebo prý jsou ti parazité s námi v symbióze, ku prospěchu obou... A proč je ta výhodná symbióza u zvířat až smrtelná?

Veterina je v tomto ohledu mnohem dál a medicína má co dohánět. Není to ostatně poprvé. Přenosy embryí, pokusy s nimi, hodnocení životaschopnosti, dělení na jednovaječná dvojčata, čtyřčata, křížení DNA in vitro, sexace embryí, to vše se tu dělalo už v době dávno minulé, kdy medicína o asistované reprodukci jen snila. Také docházelo k častým defektům při manipulaci s embryi, bylo nutné hledat nové cesty a postupy zdokonalovat. A můžete jen hádat, od koho se doktoři (i dnes) učí. Na mnoho věcí se přišlo jen systémem pokus – omyl a mnoho pokusů je v asistované reprodukci z etických důvodů vyloučeno. Kde tedy vzít odborníka na to, co si doktoři nemohou vyzkoušet? Možná by dnes mohli zalovit ve stejných vodách...

V Deníku poradce jsem se také setkal s dotazem na poněkud záhadnou, černou mast. Vzhledem k tomu, že jsem si objednal MMS s celým kufříkem Jima Humbla, přišla mi taky. A tak jsem ji vyzkoušel. Funguje na melanomy a výrůstky na kůži. Někdy už za týden, jindy třeba až za měsíc se melanom odloupne a zůstane po něm ošklivá díra, která se ale postupně velice pěkně zahojí, takže nakonec není nic vidět. Vyzkoušeno. Některé nárůstky se ztratily, jiné zůstaly. Nejzajímavější asi byla asi padesát let stará bradavice na bradě mého tatínka, která se však náhle začala dost zvětšovat, což vzbudilo naše obavy. Nejdřív zbělala, odpadla, udělala se díra, pak se to zacelilo, zůstala zarudlá kůže a dnes už byste nenašli vůbec nic. Černá mast nějakým způsobem aktivuje bílé krvinky, aby spustily zánětlivou reakci, hojení zánětem. Ale nemusí zničit úplně každou bradavici. Nefunguje to na sto procent, ale funguje to. A nesmírně šetrně, bez bolesti. Prý lze takto léčit i rakovinu prsu, ovšem jen v případě, že není hluboko. Jen v případě, že se jedná o hmatatelnou bulku. Má to samé výhody. Nepodstoupíte chemoterapii ani ozařování, které vás zničí, nepřijdete o prso, jen bude nějakou dobu ošklivé, místo toho, aby vám navždy chybělo. Ale to se zahojí. Kdyby se to odstraňovalo chirurgicky, zbude po zákroku horší jizva a hrozí, že se nádor rozšíří. Černá mast se zaměří přesně na to, na co se zaměřit má. Zdravé tkáni neublíží. Osobní zkušenost s rakovinou prsu však nemám, proti rakovině prsu jsem řešil jen samé srandy, ale nebál bych se toho. Zkoušeli to jiní. Rakovinou prsu trpí nemalé procento žen a já jsem přesvědčen, že touto metodou rozhodně nemají co ztratit.

Chtěl bych poděkovat paní Bláhové, že se věnuje parazitům u lidí a publikuje, kde může, neboť bez jejích publikací bych dál naivně věřil, že parazitické formy života napadají všechna zvířata, jen člověku se obloukem vyhýbají. A především bych chtěl poděkovat její kolegyni za to, že vnesla do mého života kus zdraví a podstatně vylepšila výhled do mé budoucnosti.

J. L.