Syndrom parkinson, kauza paní A.K.

Můj příběh se začal psát 14. 6. 2002, kdy mne přímo z práce odvezli na pohotovost s nepředstavitelnou bolestí zad a kyčelního kloubu. Nebyla jsem schopna chůze. Následovala 3x série injekcí Dolmina, užívala jsem Dorsiflex a Tramabene, Niflugel, Nifluril. Potíže se nepatrně zlepšily, ale stále jsem nemohla pro bolesti spát ani chodit. Následovalo CT a 7. 8. 2002 hospitalizace. Přes výrazný nález na CT mi operaci nedoporučovali, jelikož by byla riskantní, a že se musím smířit s tím, že skončím na vozíčku. Při vizitě mi pan primář naordinoval injekci, ale dlouho se nic nedělo. Musela jsem urgovat u pana primáře, abych ji vůbec dostala. Píchli mi ji až večer. Primář mi doporučil klidový režim a co nejméně chodit. Jiný lékař mi zase říkal, že se musím snažit hodně chodit. Užívala jsem léky, které jsem měla sebou z domova. Nic jiného mi v nemocnici nenaordinovali. Brala jsem alespoň 3 x za den vlastní tabletky Tramal. Byla jsem ze všeho psychicky zdeptaná a personálu jsem řekla, že takové léky mohu přeci užívat i doma! Takže jsem byla na vlastní žádost dne 9. 8. 2002 propuštěna do domácí léčby. Můj stav se nezlepšoval, a tak jsem na začátku prosince 2002 telefonicky poprosila známého lékaře z jiné nemocnice, zda bych ho nemohla navštívit. Měl právě noční službu a řekl mi, abych přijela ihned. Uklidnil mne, že na vozíčku neskončím. Řekl mi, že léčba bude sice zdlouhavá, nakonec však budu chodit. Píchl mi obstřik, změnil léky na Aulin, jelikož jsem Tramal špatně snášela. Opravdu se mi trochu ulevilo. Při další kontrole u něho v lednu 2003 jsem obdržela další injekci a byla mi předepsána rehabilitace. Opět se mi ulevilo. Ušla jsem, sice s bolestí, 100 až 200 metrů. Byly mi předepsány injekce B12. Při aplikaci injekce sestřička zjistila, že se mi udělala kousek od vpichu modřina. Řekla mi, ať si zajdu k obvodnímu lékaři, že má podezření na borreliózu. Poslechla jsem, ale rozbor krve nic neobjevil. Po dohodě s lékařem jsem v březnu 2003 opět nastoupila do zaměstnání s tím, že mě do práce i z práce bude manžel nebo někdo z rodiny vozit.

Pracovala jsem v kanceláři. Psychicky jsem se sice zlepšila, ale léky a rehabilitace se stále opakovaly a bolest byla někdy menší, jindy větší.

Dcera mne v roce 2011 objednala u paní ing. Hany Bláhové. Ta mi zjistila aktivní borrelii. Ihned začala s léčbou.

Počátkem ro​​ku 2014 jsem ​​zjistila třas rukou. V únoru téhož roku jsme s paní ing. Hanou Bláhovou začali kromě borreliózy a vlasovců řešit i třasy. Počátkem roku 2016 na její doporučení jsme na vodovodní potrubí nechali namontovat UV filtr. Od června na její doporučení jsem za pomoci manžela prováděla každý den masáž rukou a nohou. Počátkem září se pravá ruka přestala úplně chvět. Levá ruka se ještě chvěje, ale podstatně méně. Pokračuji v masáži a užívání léků.

K mému velikému překvapení paní inženýrka na kontrole 12. 9. 2016 zjistila, že borrelióza je již zcela potlačena. Procházkou dnes ujdu bez bolesti 2 až 3 km.

Za to vděčím paní ing. Haně Bláhové.

A. K.

Komentář:

od roku 2012 do roku 2016 u mne klientka byla 14x. Detoxikaci brzdili psi u příbuzných, k nimž pravidelně jezdila, nekvalitní kohoutková a studniční voda v jejich domech a opakované poštípání hmyzem - minimálně 4x za tu dobu si přinesla nové, mnohočetné infekce přenosné hmyzem nebo klíšťaty. Čistily jsme opakovaně plasmodia, vlasovce, borrelii a virózy přenosné hmyzem. Několikrát jsme musely likvidovat nové a nové hlísty a tasemnice od psů, toxoplazmózu. Sotva jsme vyléčily počáteční artrózu a bolest svalů, zvláště v nohou, nový štípanec /do krku/ zablokoval jeden ramenní kloub. Klientka nezvedla paži ani do upažení. Jakmile se levé rameno zahojilo, a levá ruka už byla použitelná, začala se více třást pravá ruka. Navíc začala tuhnout pravá strana obličeje.

Třas rukou nezpůsobovala borrelie, jak by se mohlo z vyprávění zdát, ale cysty psích tasemnic, toxokar a vlasovců na nervové soustavě, v ramenních pletencích a v cévách, žilách a svalech paže samotné.

Rodina je soudržná a velmi si pomáhá. Babičku pravidelně masíroval i desetiletý vnuk a obětavý manžel. Antihelmintika se užívala v časové návaznosti na masáž. Masírovala se denně hlavně ruka a krk, obličej, občas nohy. MMS užívala až třikrát denně. Tvrdá, disciplinovaná práce klientky samotné a neúnavná pomoc milujících členů rodiny přinesla své ovoce. Na druhé ruce je třes už zase o něco slabší, ale ještě je potřeba na ní pracovat. Hanka Bláhová , 8. 10. 2016