Odčervovat se ke mně chodí i lékaři

26.07.2016

V časopisu Horizont vyšel článek s rozhovorem Ing.Hany Bláhové o důležitosti odčervování vlastního těla.

 

REGION: Sedím u Hany Bláhové v ordinaci. Téma rozhovoru jsou parazité v lidském těle, kterým se věnuje už přes 15 let.

 

Ukazuje mi obrázky a studie ruských lékařů, protože u nás nic podobného není k mání, nebo fotografie od svých klientů, kteří se odhodlají při své odčervovací kúře fotit, co z nich vyšlo ven. Na snímku je například malý chlapec, z něhož po odčervení vypadla hromada červů podobná porci čínských nudlí. Dále popisuje, že třeba cysty některých parazitů mohou lety vyrůst v těle do velikosti pingpongového míčku či dětské hlavy.

 

„Čím je cysta starší, tím je tužší a může vypadat jako nádor. Tady ji vidíte rozříznutou, má takovou vaječnou strukturu. Lékař vezme kousek na biopsii, tam to dají pod mikroskop a zjistí, že nejde o lidskou buňku, takže co to může být, no nádor. Mám pocit, že pravých rakovin není tolik, jak se tvrdí. Ale nemáme důkazy, jen tyto podklady od ruských lékařů a vědců,“ říká Bláhová.

 

Zatímco viry a bakterie v našem těle akceptujeme, s nimi si náš imunitní systém buď poradí sám, nebo pomohou léky, parazité jsou ale pro nás jaksi nepřípustní. Tyhle potvory se přece týkají zaostalých zemí v Africe a Asii, ne vyspělé západní civilizace. „Je to ale velký omyl,“ dodává Bláhová. Tvrdí, že v dětství známe maximálně roupy, škrkavky a někdo měl tasemnici. Tím náš výčet běžných parazitů asi končí.  

 

Vedete si statistiku. Jaká je podle vás skutečnost?

Náš pohled je trochu zkreslený, protože za námi chodí jen nemocní lidé. Pokud máte problémy, se kterými si školní medicína neví rady, buďte si jistí, že za nimi vězí právě parazité. Zdravých lidí, kteří na sobě nepociťují žádné potíže, se to většinou netýká. Postupem času jsme přišli na to, že absence parazitů zřejmě souvisí s hladinou kyseliny HCl v žaludku. Pokud je této agresivní kyseliny v žaludku dostatek, tak vše dokáže zlikvidovat a tím pádem se do střev parazité nedostanou.

 

Co odstartovalo to, že jste práci spojila s parazity?

Vyhledávání parazitů i virů, bakterií a neživých zátěží v organizmu jsem začala testovat nejdříve na sobě, pak jsem pokračovala u známých a postupně na klientech. Ve většině případů s pozitivními výsledky. Buď po detoxikaci něco našli ve stolici, nebo se jim přinejmenším ulevilo třeba od zažívacích problémů. Vypozorovala jsem, že klienti se stejnými diagnózami mívají stejné skupiny patogenů. Vedu si proto statistiku, ze které se po delší době vynořují zajímavé souvislosti. Vypracovala jsem tabulky typických zátěží pro jednotlivé diagnózy, zvláště pro ty, které se považují za nevyléčitelné. Výrazně jsme posunuli kupředu problematiku takzvaných „autoimunitních chorob“.

 

Například?

Například skupina patogenů typická pro roztroušenou sklerózu je tato: cysty tasemnic na mozku nebo míše, polioviry - rezidua z očkování, pomalé viry - přenos hmyzem, plasmodia – přenos hmyzem, améby - koupání v přírodních tocích a mikrofilária. Odstraníte-li tuto skupinu patogenů jednoho po druhém, a my už máme vypracovanou poměrně přesnou metodiku, je po roztroušené skleróze. Školím kolegy a každý z nich, který umí přesně měřit a respektuje postup, je schopen vyléčit RS. Velmi slušné výsledky mají třeba slovenští kolegové. Jiný příklad – skupina patogenů typických pro Crohnovu chorobu: žloutenky typu B, G, D, prvoci chlorrezistentní, prvoci běžní – bičíkovci, cysty tasemnic nebo dospělé tasemnice v zažívacím traktu. Zajistí-li si pacient kvalitní pitnou vodu v domácnosti a odstraní jednotlivé skupiny, jsme schopni zvládnout tuto „nevyléčitelnou“ chorobu v horizontu několika měsíců.

 

Mnozí parazité jsou ale součástí našeho organizmu, ne?

My jsme výborní hostitelé a parazité se snaží být velmi nenápadní, aby s námi mohli žít co nejdéle, protože když nás zahubí, zahubí i sebe. Nevzpomínám si na výraznou osvětu o parazitech na téma, čím nás mohou ohrožovat. Doktorka Ingrid Fonková napsala knihu Střevní parazitóza v humánní medicíně, kde píše, cituji: „Nadále zůstávají střevní parazité pro laboratoře nezjistitelnou veličinou. Proti virům a bakteriím si organizmus zpravidla dokáže vytvořit imunologickou ochranu, proti střevním parazitům nikoli. Tento imunologický obranný mechanizmus nebyl, s výhodou pro další existenci parazitů a bohužel pro utrpení postižených pacientů a zvířat, od přírody jaksi plánován. Bez spolehlivé laboratorní diagnózy však podle moderních kritérií není možné naordinovat žádnou terapii. Se zřetelem na střevní parazitózu je proto absolutně nezbytné se od těchto kritérií oprostit - přinejmenším do té doby, než bude k dispozici spolehlivá diagnostická metoda pro jejich zjišťování. Je tudíž úkolem této knihy upozornit lékařskou veřejnost na střevní parazitózu jako na komplex nemocí.“ Popisuje, jak byla zděšená, když posílala své pacienty na laboratorní vyšetření a jak malou výpovědní hodnotu tyto testy mají. Totéž popisuje lékařka Jelisejevová, která má stejné zkušenosti na úplně opačném konci Evropy. Rodiče alergických a astmatických dětí jí nosili stolice, které byly plné parazitů, přesto z laboratoří chodily negativní výsledky.

 

 

 

Máte podobné zkušenosti?

Mám stejné zkušenosti. Zpočátku jsem posílala klienty na parazitologická oddělení a do jejich laboratoří s tím, že já na svém přístroji parazity měřím. Čekala jsem, že je oni svými uznávanými metodami prokážou. Klienti však přicházeli s negativními výsledky, nebo s jedním testem pozitivním a následným negativním. Zkrátka jsem byla velmi zklamaná. Nemyslím si, že je to záměr nebo že práci v laboratoři neprovedli řádně. Je to možná dáno již odběrem v ordinaci, který nemusí být udělán kvalitně, natož opakovaně.

 

Takže kde je chyba?

Měrná hustota tělíček parazitů je stejná jako naší tkáně, proto jsou nezjistitelní i pomocí běžného RTG nebo ultrazvuku. Pacient by měl před vyšetřením některou zobrazovací metodou užít kontrastní látku, pak je větší naděje na záchyt. To se ale běžně neprovádí. Také počet odběrů zvyšuje pravděpodobnost záchytu. Například profesor Hynek Lýsek radí laborantům, že ani šestero negativních odběrů na lamblie neznamená jejich nepřítomnost. Bez kvalitní diagnostiky ale nemůžeme léčit.

 

Nepotřebuje pohled na parazity u nás změnu?

V Karlíně na zdravotním středisku visí plakát Parazitologického oddělení ZS v Praze, které sebralo informace ze 76 laboratoří celé republiky. Vyšetřili asi 6400 osob, provedli asi 100 tisíc úkonů a našli parazity u 83 procent lidí bez cestovní anamnézy. To znamená žijících tady, těch, kteří necestovali do zahraničí. Je to tedy oficiální potvrzení, že promořenost parazity je v naší populaci vysoká. Už to je posun kupředu, alespoň informovat.

 

Pak je tady téma prvoků.

Když se řekne parazit, každý si představí škrkavku, roupa nebo tasemnici. Mnohem rozšířenější a zároveň zákeřnější je však oblast mikroskopických parazitů, o kterých se málo ví, a dokonce ani naši přední odborníci nemají ucelené informace. Sháníme je ze zahraniční literatury a překládáme si články. Zkreslená je informace, že se zdravý člověk s prvoky snadno vyrovná. Navíc někteří prvoci mohou téci přímo z našeho kohoutku, jako příklad uvedu Giardia intestinalis, nebo Cryptosporidium. O těchto dvou prvocích se mluví otevřeně, připouští se jejich existence v pitné vodě. Chodí k nám plno klientů, kteří jsou k těmto prvokům citliví, a jejich imunitní systém je nezvládá.

 

Ale vždyť voda je pod kontrolou hygieny.

Hygienické stanice nikdy vodu na prvoky nevyšetřovaly, vždy se testovaly jen dusičnany a bakterie. Vodárny nemají povinnost prvoky hubit a kontrolovat, neexistují normy na tolerovatelnou hladinu prvoků, a navíc se tyto patogeny obtížně prokazují. Odborní- ků na tuto prvokovou nákazu je u nás málo. Každodenní příjem kontaminované vody pak zajišťuje chronicitu a nevysvětlitelnost některých záhadných onemocnění. Už jen když lidem poradíme namontovat si do domácnosti UV filtr, který prvoky ničí, jejich zdravotní stav se dramaticky zlepšuje.

 

Proč o  parazitech široká veřejnost neví?

Chybí osvěta, která by měla být smě- řována od parazitologů k medikům, k veřejnosti. Studenti medicíny dostávají informace od odborníků velmi kusé, nebo spíše opačné: Paraziti jsou jen v Africe, ty se nemusíte učit, a antihelmintika jsou velmi nebezpečná, raději je nepředepisujte. S touto informační výbavou po jednodenním školení odcházejí lékaři do praxe. Ale naše téměř desetiletá vlastní osvěta - články, přednášky, knihy, školení, rozhlasové relace, videa, vlastní webové stránky s odbornými informacemi - už nese ovoce.

 

Říkáte, že za vámi chodí i lékaři?  

Ano. Momentálně osm i s rodinami a posílají nám pacienty. Dokonce se mi hlásí pacienti od lékařů, které vůbec neznám, z jiných měst. Někteří jsou naštěstí otevření novým poznatkům. Také ústní podání uzdravených lidí má svou váhu, takto nejlépe přesvědčíte své okolí. Například pacienti s roztroušenou sklerózou nebo se střevními chronickými problémy se k nám hlásí ihned, jakmile obdrží diagnózu, ani nezahajují klasickou léčbu. Z toho máme velkou radost, protože pak je léčba rychlá a úspěšná.

 

Jenže se objevuje i  spousta článků proti. Že tu parazité vůbec nejsou, že je dokonce k životu potřebujeme, že z jejich absence plynou všechny ty choroby a je potřeba je do střeva zase uměle vracet.

Naštěstí jsou tyto myšlenky teprve ověřovány výzkumem, jehož závěry doufám nebudou vybočovat z rámce zdravé- ho selského rozumu. Doufám, že vědci po pár slepých uličkách nakonec dojdou k logičtějšímu a přirozenějšímu závěru, že parazit už ze samé podstaty slova škodí a k uzdravení chorob s neznámou etiologií stačí mírnější, méně drastické a riskantní prostředky. Také je možné, že pokud dokážeme, že mnoho nemocí lze vyléčit jednoduše, bez dlouhodobého nebo celoživotního užívání léků, nebude se to líbit farmaceutickému průmyslu.

 

Kde všude v organizmu jsou?

Parazité v nás kolují. Například cesta škrkavek jde přes játra, pravé srdce a plíce. Tady je vykašleme, ale zase spolkneme a tím začíná další okruh. Škrkavky takto putují dvakrát, motolice až třikrát. Samozřejmě mohou někde po cestě zabloudit do vedlejší žíly nebo cévy a dostat se téměř kamkoliv. Toxocara migrans zase putuje bezcílně naším tělem, může se dostat do jakéhokoliv orgánu, tam se zacystovat a léta přežívat. Sarcocystis může žít ve svalech, mozku, játrech, slezině. Toxoplazmóza v lymfě, slinivce, mozku. Mikroskopická vajíčka tasemnic se mohou dostat do jakéhokoliv orgánu včetně mozku, a tam vyrůst v cystu. Proces trvá řadu let a potíže nastanou, až je cysta dostatečně veliká, takže tlačí na okolní orgány. Mnoho z nich jsou čistí hematofágové, žijí v krevním nebo lymfatickém oběhu: plasmodia, ancylostomy, mikrofilária... tedy ve stolici je nikdy nemůžete najít. Mikrofilária se v našich podmínkách musejí testovat z periferní krve v podvečer, aby byla vůbec nalezena, mají svůj denní rytmus pohybu v krvi. Na to naše laboratoře nejsou zavedeny, proto se o nich oficiálně neví. Naši nemocní klienti bývají rozmanitou kombinací nejrůznějších virů, bakterií a parazitů. Každý má svůj jedinečný, individuální propletenec. Je velmi dobrodružné a zábavné jej rozplétat a likvidovat. Je radost vidět, jak klienti pomalu ožívají.

 

Jak poznáme, že máme parazity?

Například trpíme na nafukování břicha po jídle, říhání, plynatost, tlaky, křeče, nevolnost po jídle, žaludeční vředy - to není z nervů, záškuby svalů - zvláště v noci, točení hlavy, závratě a epileptické stavy, červené oči, výtoky, věčně ucpaný nos, průjmy, arytmie, tachykardie, svědění konečníku, zvětšené lymfatické uzliny, nadměrné pocení, chronický kašel, který nereaguje na antibiotika, migrény, deprese, ekzémy... za každou z těchto potíží bych mohla dopsat konkrétního pachatele nebo několik pachatelů.

 

Mohou v  nás přežívat, aniž bychom o nich věděli?

Zřejmě mohou. Například tenkohlavec se chová velmi nenápadně. Žije převážně v tlustém střevě, dorůstá až 5 cm, má charakteristický tvar - polovinu těla má tenkou a polovinu silnou. Tou tenkou se zanořuje do střevní sliznice. Sama jsem jeden krásný exemplář „ulovila“, předtím jsem o něm nevěděla. Také cysty tasemnic, pokud rostou od velikosti špendlíkové hlavičky, o sobě dlouho nemusí dát vědět. Je důležité, kolik jedinců od daného druhu hostíte. Máte-li jediného měchovce, nemusíte si ničeho všimnout. Jsou-li jich desítky, jste unavená, anemická, máte nedostatek červených krvinek a železa.

 

Jak parazity získáváme?

Nejčastější cestou je tepelně špatně zpracované nebo syrové maso. Takže vím, že svoje parazity jsem získala z oblíbených tataráků. Ani suši není bez rizika. Dalším zdrojem jsou zvířata. Měla jsem doma kočku a psa a tudíž jsem měla Toxocaru canis i cati, toxoplazmózu. Se zvířaty je to opravdu složité. Přece jen si sednou, otřou konečník o zem či koberec a při úklidu zvíříme prach s vajíčky, která lehce vdechneme, zárodky parazitů nosí i v srsti. Totéž platí o hraní dětí na pískovišti, které není proti psům a kočkám chráněné. Také je možný přenos prostřednictvím výkalů na ulici, ale i nevhodným hnojením na zahrádce. V záhonku přežijí háďátka dva roky. Ancylostomy vylezou na stéblo trávy a pak stačí projít se po ní bosou nohou. Přírodní toky a rybníky jsou zdrojem motolic, prvoků a strunovců. Největší část parazitů získáme v dětském věku, kdy nemáme vytvořeny hygienické návyky. Batolata strkají vše do pusy. Plasmodia a mikrofilária získáme hmyzem. Velký zdroj patogenů je špinavá voda, bahnité rybníky, termální koupaliště, studny a studánky, ale bohužel i zdánlivě bezpečná voda, která nám teče z kohoutku.

 

A jak je to s přenosem přímo mezi rodinnými příslušníky?

Tam, kde jsou v rodině například dětské roupy, je nutno přeléčit celou rodinu. Trichomonády a toxoplazmózu musí léčit oba partneři souběžně.

 

Jestli se mi podaří ideálně se zbavit všech parazitů, jak dlouho můžu být klidná, že je znovu nemám?

To je velmi častá otázka, ale tak dramatické to není. Mám klientku, která pracuje ve zverimexu a chová psy. Měla chronický kašel, kterého se nemohla zbavit. Docházela na alergologii, imunologii, ale nic nepomáhalo. Objevila jsem u ní toxocary i lidské škrkavky. Začaly jsme s odčervováním, kúra zabrala. Zvířata miluje a své práce se nevzdala. Asi po roce přišla s drobnými dýchacími obtížemi, bála se, že se parazité vrátili. Ale potíže byly způsobené viry a bakteriemi, parazity jsem u ní nenašla. Stačilo, aby byla opatrnější a k intoxikaci nedošlo. Součástí naší práce je i edukace, výchova a vzdělávání klientů. Náš úkol je mimo jiné zjistit, nebo odhadnout, odkud se klient nakazil a poradit mu čeho se příště vyvarovat, aby se mu to již nestalo.

 

Čím nás parazité nejvíce ohrožují?

V prvé řadě nám berou z organizmu živiny. Živí se tráveninou, ze které si berou to nejlepší - enzymy a vitamíny, minerály. Někteří parazité nám doslova sají krev a způsobují anémii. Všichni vylučují odpad - toxiny, z nichž některé jsou neurotoxické, jiné způsobují svědění. Dokáží zneprůchodnit zažívací orgány (žlučník, žlučovody, tenké střevo).

 

Jakým způsobem parazita identifikujete?

Používáme počítačový program propojený s elektroakupunkturním přístrojem. Zjednodušeně řečeno měříme impedance, tedy potenciál elektronického napětí. Přístroj nastaví frekvenci impulzů a podle matric nalezne patologické změny, defekty, viry, bakterie a parazity. Nastavený počítačový program porovnává energetickou bilanci organizmu s předlohou. Zkrátka virus, bakterie, parazit a také náš orgán nějak rezonuje, vysílá frekvence, které se dají nasimulovat na počítači. Já k orgánu nebo k celému organizmu přiřazuji patogen a přístroj mi ukáže, zda v těle je nebo není.

 

Historie těchto přístrojů je stará?

EAV sestrojil v polovině minulého století Němec Reinhard Voll a také vytvořil první testovací porovnávací materiál. Ale úplně prvním průkopníkem byl Nikola Tesla. IMEDIS sestavoval tým ruských lékařů a fyziků 15 let. Elektromedicína jako vědecká disciplína budoucnosti je tu už celé století. Pro zajímavost ocituji National Geograpfic Magazine z října 2001: „Celá věc je přímo úžasně prostá. Chorobné stavy lze rozeznat podle unikátních vlnových délek definujících barvy patogenů.“

 

Je možná domácí detoxikace, jak?

Existují lidové kúry z pelyňku, česneku, ořešáku hřebíčku, jílové kúry, na trhu je řada firem, které prodávají bylinné produkty vhodné podle jejich reklamy k odčervení. Spolu s kolegy jsme vyzkoušeli prakticky všechno, co trh nabízí. Zkušenosti jsme si předali. Já sama jsem tomu věnovala rok. Dnes bych nic z toho nedoporučila. Pokud parazity opravdu máte, za mnoho peněz a spousty času dosáhnete jen krátkodobé úlevy, a to jen ve střevech. Mimostřevní lokalizace nezasáhnete, odtud se opět domnoží. Parazity krevního a lymfatického oběhu to míjí zcela. Jediné, co spolehlivě funguje, je bohužel opravdu jen chemie. Sama jsem byla nucena užívat antihelmintika prakticky na všechny druhy parazitů, jako země- dělská inženýrka a chovatelka zvířat jsem byla řádně promořená. A vidíte, jsem tady. Není potřeba se jich bát.

 

Jenže u nás antihelmintika neseženete ani na předpis.

V Thajsku, Číně, Egyptě a dalších východních zemích se odčervují všichni od miminek po starce pravidelně jednou ročně. Léky tam nejsou na předpis, aby si mohl kdykoliv každý pomoci sám. A to si říkáme vyspělá země. Domácí zvířata odčervujeme a o sobě si myslíme, že to nepotřebujeme. V Ecuadoru, jak mi vyprávěla jedna klientka-cestovatelka, se antihelmintika volně prodávají na benzínce. U nás zůstal jediný slabý a úzce účelový lék Vermox a je na předpis. Likviduje pouze hlísty, a ještě nedůsledně. Všechny ostatní léky nám buď zrušili, nebo tu ani nikdy nebyly zaregistrovány. Volně prodejné jsou k dostání pouze v zahraničí a já jako poradce mohu pouze poradit, co by mohlo pomoci, a rozepsat dávkování dle váhy a stupně začervení. Léky si už klient musí sehnat sám.

 

Co nacházíte mimo parazitů u vašich klientů nejčastěji?

Borrelii, Giardie intestinalis z „pitné“ vody. Viry hepatitid. Jsou jednou z příčin všech chronických průjmů. Nedávno si v televizi postěžoval pražský imunolog, že po republice běhá odhadem 80 tisíc lidí s nerozpoznanou žloutenkou typu C. Já k tomu dodávám, že po republice běhají další desítky tisíc lidí se žloutenkami A, E, G, B. A i kdyby se tyto viry sledovaly a laboratoře je uměly najít, školská medicína neumí žloutenky léčit. Dieta je nevyléčí. Trichomonáda není zdaleka z populace vymýcený patogen. Je rozšířená a velmi nebezpečná. Promořenost populace odhaduji na 60 procent. Bohužel muži bývají bezpříznakoví a proto šíří infekci nekontrolovaně dál. Zoufalé ženy chodí roky s bolestivými a svědivými výtoky, které nejsou adekvátně léčeny. Gynekologové to vždy vyhodnotí jako kvasinkovou nákazu a léčí nevhodnými léky. Dlouhodobě neléčená Trichomonáda vaginalis nebo hominis časem unikne do krevního řečiště a pomalu se šíří organizmem, až zasáhne i CNS a míchu. Neexistuje žádný případ Parkinsonovy nemoci, u kterého bych nenašla bičíkovce na nervové soustavě. Ženy mívaly v mládí výtoky, muži si pamatují, že výtoky mívaly jejich partnerky.

 

A dále?

Dirofillaria immitis a repens je vlasovec srdeční a mízní. Jsou rozšíření a nejsou tu na ně léky. Toxoplasma gondii. U všech mých případů neplodných párů a u endometrióz se našel tento prvok. Po přeléčení ženy mohou otěhotnět, nebo donosit dítě. (Hana Bláhová vzápětí ukazuje čerstvý děkovný dopis od ženy, které pomohla s otěhotněním).

 

Můžete uvést některou zajímavou kazuistiku?

Žena s proctocolitidou 24 let trpěla bolestmi břicha, křečemi, krvácela z konečníku. Po mnoha peripetiích a vyšetřeních užívala kortikoidy, které jí ale příliš nepomáhaly. Našla jsem masivní infekci Helicobactera, který perforoval žaludeční i střevní sliznici a způsoboval krvácení. Dále měla žloutenku, prvoky a několik typů parazitů, nejzávažnější byl Echinococcus multilocularis v tlustém střevě. Za šest měsíců léčby antihelmintiky potíže ustaly, přestala užívat kortikoidy a za další dva měsíce jsme se definitivně rozloučily. Stihly jsme za pochodu ještě vyřešit bolesti kloubů (borrelie) a točení hlavy (cysty tasemnic v mozku). 

 

Jiný případ?

Mladý obvodní lékař přijel s ukrutnými bolestmi kloubů, svalů, šlach. Byl vyčerpaný a říkal, že uvažuje o tom, že zanechá práce, protože na ni už nemá sil. Donesl si štůsek zpráv z nejrůznějších vyšetření, která hovořila jasně, že je zdráv. Kromě toho, že měl všechny orgány zaplaveny borrelií, měl ještě plasmodia a vlasovce. Statečně se rozhodl vše řešit jen pomocí antihelmintik, odolal antibiotikům. Dnes po měsíci hlásí, že se odrazil ode dna, jeho stav se zlepšil a věří, že jde správným směrem. Na základě mého měření poslal svou krev do Národní referenční laboratoře v Praze. Přišla jedna zpráva, že je zdravý, za 14 dní druhá, že prodělal Borrelii burgdorferi.

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Nejnovější články
Please reload

Ing. Hana Bláhová | Chodská 19 H, 61200 BRNO, Česká republika | GSM: +420 603 209 866 | e-mail: blahova.ha@seznam.cz | www.hblahova.com

IČ: 146 35 216 | Fyzická osoba zapsaná v Živnostenském rejstříku od 12.7.2004 | Evidenční číslo: 370200-2154488-00 | Jednací číslo:33921/04

Evidující úřad: Magistrát města Brna, Dominikánské nám. 1, 60167 Brno

Všechna práva vyhrazena © 2018 -2019  |  Detoxikace metodou Hany Bláhové  |  Created Milan Wimmer  |  Připomínky k funkčnosti webu - mail ADMIN