Echinokok
V této kapitole se seznámíme s echinokokózou - parazitárním onemocněním, které v minulosti nebylo v Rusku příliš známo. V praxi pro lékařské instituce tento parazit představuje něco exotického, charakteristického pro státy, jako je Jižní Amerika, Austrálie, Asie, Afrika. Proto se asi našim praktickým lékařům vytrácí z paměti. V současné době vědci tvrdí, že v závislosti na změně náklonu osy naší planety dochází ke změně elektromagnetického pole Země. To sebou přináší mutace již známých mikroorganismů a promísení a posuny v jejich teritoriích. Pokud byl dříve v Evropě echinokok řídkým, epizodním onemocněním, tak v dnešní době se stal už dostatečně rozšířeným. Stereotyp lékařského myšlení ve stylu: „u nás tohle není“, a nedostatek vědeckých studií o problematice parazitárních onemocnění nahrávají rozšíření tohoto nepříjemného parazita. Na konkrétních příkladech ukážu, jak pracuje tento stereotyp a k čemu vede.
Klinická praxe:
Z Rostova na Donu k nám přijela do Centra žena, 56 let. Stěžovala si na zhoršení zdravotního stavu za posledních deset let, a na pohyblivý nádor v břiše velikosti dětské hlavy, 18 cm v průměru. Poprvé si ho všimla před deseti lety, kdy v břišní dutině cítila něco malého, co pomalu rostlo. Za poslední dva roky se nádor zvětšil dvojnásobně. Nejdříve si stěžovala na nepříjemné pocity v břiše, pocit na dávení, dušnosti, extrémní slabosti a únavy. Žena se obrátila na mnohé lékaře, ale ti jen krčili rameny a nechtěli s tím nic mít. Teď, když nádor již vyrostl do velkých rozměrů a trvale pacientku obtěžuje, lékaři ji poslali na onkologii. Ti navrhli operaci s následným histologickým sledováním. Kromě toho je pacientka už v průběhu posledních 10 let ve sledování endokrinologů s diagnózou diabetes a bere na slinivku léky. Když jsem pacientku prohlédla, palpitací jsem zjistila okrouhlý nádor v břišní dutině. Vzpomněla jsem si na učebnici parazitologie, kde byl obrázek muže s ohromným břichem, v jehož břišní dutině byla velká echinokoková cysta. Studovala jsem totiž ve střední Asii, kde je toto onemocnění poměrně běžné.
Diagnóza na VTR odhalila následující: endokrinopatii pátého stupně, oboustrannou polycystózu vaječníků, nezvykle vysoký stupeň poškození imunitního systému, nedostatek enzymů, diabetes, nedostatek hormonů, hypertenzi, zvýšenou kyselost moči. Hlísti - Fasciola redis, lokalizovaná ve slinivce. Jednokomorový echinokok (Echinococcus granulosus) v břišní dutině. Mnohokomorový echinokok (Echinococcus multilocularis) v játrech a v levé plíci.
No, to se stává. Lékaři, kteří studovali v Rusku, zapomněli na své studentské znalosti a nechali narůst pacientce celý úl parazitů, a ještě do takových rozměrů. Navíc tu vznikly dceřiné cysty v játrech a v plicích. Punkce je v takovém případě přísně zakázána, protože při poškození celistvosti cysty dojde k zaplavení organismu tisíci skoleny - hlavičkami tasemnice. Ty se pak mohou dostat i do mozku. A to může znamenat i smrt člověka. Neopatrná operace s poškozením kapsule končí stejně. Ale i sebelépe provedená operace zaktivuje nejen ostatní cysty, ale i ostatní živé parazity. Instinkt záchrany rodu je donutí se o to usilovněji množit a rozšiřovat se do dalších orgánů. Samostatná a ojedinělá cysta v těle je velká vzácnost.
Co je Echinokok
Echinokok je parazit, který vyvolává onemocnění echinokokózu, a vyskytuje se ve dvou formách:
Echinococcus granulosus – jednocystový, a
Echinococcus multilocularis - mnohocystový, jinak též alveokok.
České názvy jsou měchožil zhoubný a měchožil větvený. (Existuje ještě Echinococcus vogeli a ortleppi.)
Mají tak složitou strukturu a vývoj, že v různých orgánech a v různých etapách vývoje mohou vyvolávat různá onemocnění. To potvrzuje i měření na VTR: u jednoho a téhož pacienta může být v téže chvíli v jenom orgánu měchožil zhoubný, ve druhém měchožil větvený, a k tomu navíc jsou v různých orgánech rozsypané malé cysty.
„Při echinokokóze hlavního mozku se kolem cysty vytváří další obal, a kolem něj dochází ke stlačování brázd a vyplňování prohlubní mozku. Jindy dochází k hydrocefalii, infiltracím, ztlušťování stěn mozkových cév, a k nekrotickým změnám na nervových vláknech.“
O. B. Milonov, Echinokokóza
Batsch, Echinococcus granulosis
Lenchart, Abdulasc, Echinococcus multilocularis
Chci vysvětlit, kvůli následné srozumitelnosti, že onemocnění nevyvolávají ani tak dospělí červi, jako cysty s larvičkami. Setkáváme–li se s echinokokem, setkáváme se s vysoce organizovaným parazitem, se speciální hierarchií, s mimořádnou přizpůsobivostí pro různé podmínky.
Echinokok existuje ve dvou variantách - forma přisedlá a forma kočující.
Usedlí parazité jsou dospělí nebo nedospělí ploší červi. Žijí většinou v tenkém střevě hostitele, kam se dostanou ve formě skolexů - hlaviček parazita. Hlavními hostiteli jsou masožravci, kteří se nakazí pojídáním nakaženého masa se skolexy. Masožravci loví býložravce nebo menší masožravce. Hlavními hostiteli jsou: psi, vlci, kočky, lišky, kojoti, šakali, pesci, kuny a všežravci prasata. Kočky a psi hrají dvojí roli: mohou být sami napadeni echinokokem a mohou ho též přenášet.
Člověk se nakazí, když po zvířatech uklízí, když zvíře a člověk jí ze stejného nádobí, když zvíře olizuje tvář nebo ruce svého pána. Ale člověk se může nakazit i od zdravého psa, na jehož srsti ulpí výkaly nemocných psů. A vy jistě znáte oblibu psů v očichávání každé hromádky. Nejraději se v ní i vyválejí. A my je musíme umýt, myjeme je bez rukavic, a za nehty nám zůstanou vajíčka echinokoka. Proto u majitelů psů, koček a chovatelů lišek je 20x větší pravděpodobnost, že se nakazí. Častěji se nakazí chovatelé zvířat a lidé, kteří jsou spojeni s uchováváním a opracováním surovin živočišného původu. Můžeme se také „náhle“ nakazit při koupání ve vodojemech, nebo po požití nemytých lesních jahod a borůvek.
Tak nebo jinak, pokud sníme nakažené maso, především plíce nebo játra - orgány, kde se skolexy usazují nejčastěji, stáváme se hlavním hostitelem a začínáme „vychovávat“ ve svém střevě dospělého červa. Když si ho blíže prohlédneme, na jeho hlavě můžeme vidět čtyři přísavky, kterými se přisaje silněji než nejvýkonnější lux. Ale to není ještě vše, navíc má dvě řady zoubků, kterými vykusuje tkáň svého hostitele. V odborné literatuře jsem nenašla, k jakému druhu živočichů podle příjmu potravy je echinokok zařazen. Zdá se, že tak jako člověk, tak i parazit se v procesu evoluce stal všežravcem. Díky přísavkám saje živiny, a díky zoubkům poškozuje cévní stěny a saje krev svého hostitele. Skolexy, poté, co se dostaly do tenkého střeva, se prohryžou do slizniční a podslizniční vrstvy. Tady se živí a rostou, až se objeví dospělá tasemnička, která má 3 až 4 články (proglotidy) a měří od 3 do 5 mm.
V posledním článku dozrávají vajíčka, která měří 0,032 x 0,036 mm. Tento článek, kterému také říkají děloha, se délkou rovná téměř polovině délky dospělého červa, tedy 2,5 x 1,5 mm. V průměru je v ní kolem 800 vajíček. Tyto články dozrávají postupně - jeden za druhým. Když dozrají, oddělí se od mateřského červa. Říkáte si, no co, jsou to pouze „tašky“ s vejci.
Nic takového! Jsou to živé, pohyblivé tanky! Během celé své pouti vystřelují a rozhazují nebezpečná infekční vajíčka. Zapamatujte si, jakou mají taktiku: jeden druh „tanků“ se aktivně rozběhne po těle hostitele, jiný vyjde análním otvorem ven a dostane se spolu se stolicí do půdy, na trávu, do vodojemů … a i tam rozstřeluje svoje vajíčka - miny. Ano, je to hotová bitva s vojenskou strategií. Nejen že se snaží osídlit ve svém hostiteli další orgány, ale snaží se i osídlit další typy hostitelů. Jsou to většinou býložravci: kozy, ovce, velbloudi, krávy, koně, osli, a –jak jinak – i člověk. Sníme buď skolexy, nebo samostatná vajíčka - onkosféry. Dochází ke kočovné fázi rozvoje v mezihostiteli – v býložravcích nebo v člověku.Lidé se nakazí onkosférami například tehdy, když snědí nemyté lesní plody - borůvky, jahody, brusinky, houby, nebo když hladí nakažená zvířata. Když se dostane onkosféra do žaludku, její obaly jsou rozrušeny žaludečními fermenty. Mladé skolexy se osvobodí, dostanou se pomocí svých zoubků do slizničních a podslizničních vrstev střevního traktu a odtud se s tokem krve a lymfy roznesou po dalších orgánech. Echinokok může napadnout vše bez výběru, všechny orgány i systémy: od hlavního mozku, oka, míchy, štítné žlázy, po plíce, játra, slezinu, ledviny, pohlavní orgány, střeva atd..V závislosti na druhu zvířat, od kterých jsme se nakazili, budou se formovat i tři různé typy infekce..
První – jednocystová forma, vytváří ohromné útvary - cysty, a já bych formu Echinococcus granulosis nazvala jižní formou.
Druhá forma, spíše častější v severnějších pásmech, je seskupení malých cystiček. Je to Echinococcus multilocularis, mnohem agresivnější.
A nakonec je třetí forma – to jsou samostatné malé cystičky, které vznikly v důsledku diseminace vajíček do různých orgánů.
Tyto samostatné útvary také vznikají v důsledku traumatu, operace, nebo samovolně.
V 90 % případů napadení echinokokem se snadno stanoví diagnóza rakovina, což se i pravidelně děje. Chemoterapie a ozařování vyženou kočovníky z pohodlných hlavních orgánů a vytlačí je do méně pohodlných - do mozku, do páteře – a usadí se tam.
Klinická praxe:
Uvedu příklad z praxe, kdy k nám do Centra přijely současně dvě ženy s velmi podobným klinickým obrazem: u obou byly vyoperovány mléčné žlázy na pravé straně, spolu s lymfatickými uzlinami. U obou bylo provedeno šest kůr chemoterapie. U první ženy se objevily nádorky a tužší místa v levé prsní žláze, přičemž pravý prs se zvětšil objemově dvojnásobně. Kůže na prsu se podobala citrónové kůře. V játrech a v obou plicních lalocích byly zjištěny mnohočetné oddělené cysty (magnetickou rezonancí). Druhá pacientka měla cysty na páteři v L4 a L5, a silné bolesti v bederní oblasti. Na diagnostice VTR byl u obou vytestován echinokok v různých formách provedení. Bylo zahájeno léčení albendazolem (náš Zentel, pozn. překl.) a rezonančním přístrojem. Léčení má slušné výsledky, ale i tak bude nutné pokračovat v léčbě albendazolem s přestávkami a kontrolou jater v průběhu několika příštích let.
/Jsme dál, používáme vhodnější praziquantel a na obávaného echinokoka nám stačí 6 týdnů. Pozn. překl./
Jaká je stavba Echinokoka
JEDNOCYSTOVÝ echinokok – larvální stadium – představuje jednokomorový měchýřek, který je zvenku pokryt dvěma tužšími obaly. Uvnitř je tekutina, ve které volně plavou dceřiné měchýřky. Přes obaly se dovnitř infiltrují aminokyseliny, soli,fermenty atd..
Zvenku je měchýřek pokryt přísavnou kutikulou, zevnitř fibrózní zárodečnou tkání. Z ní rostou uvnitř měchýřku kapsulky, uvnitř kterých se formují skolexy parazita, vybavené zoubky a přísavkami. V tekutině volně plavou skolexy, které se odtrhly, a také dceřiné měchýřky, v jejichž vnitřku se tvoří další měchýřky. Připomíná to matrjošky.
MNOHOCYSTOVÝ echinokok je tvořen skupinou jakoby srostlých menších měchýřků. To je larvální forma echinokoka. Měchýřky rostou zvenčí a prorůstají do okolních tkání.
Díky infiltraci do tkání je tato forma echinokoka „neviditelná“ pro rentgenové paprsky nebo ultrazvuk. Tato forma rychleji vede ke zhoršení celého onemocnění a většinou se hodnotí jako onkologický proces. Když masožravci pojídají orgány druhých živočichů, z každého skolexu se ve střevě vytvoří tasemnicová forma parazita, která se během dvou až tří měsíců stane polozralou. Tyto formy parazita nežijí ani celý rok, zatímco cystová forma parazita může setrvávat v organismu hostitele po celý jeho život.
Rozšíření echinokoka v organismu
Konečným hostitelem echinokoka jsou psi, kojoti, lišky, vlci, šakali, a jiní masožravci. Od nich se nakazí trusem na trávě býložravci ovce, kozy, skot, jeleni, koně a všežravci prasata. Do tohoto koloběhu jsou zapojena i domácí zvířata – psi a kočky. V souvislosti s cestovním ruchem a s imigranty roste počet onemocnění v Rusku, a v současné době i v Moskvě. Za posledních pár let počet echinokokóz znatelně vzrostl. V současné době bylo zřízeno v Moskvě chirurgické oddělení, specializované na léčení echinokokóz, a vzhledem k velkému počtu případů jsou operace na pořadník. Podle našich statistik a podle VTR diagnostiky trpí echinokokózou každý desátý pacient, který k nám přijde na léčení.
Závažnost onemocnění závisí na lokalizaci, druhu, rozšíření, velikosti cysty a délce trvání nemoci. Ať už je lokalizace jakákoliv, můžeme pozorovat čtyři stádia vývoje:
První fáze – latentní - začíná v momentě nakažení a trvá do projevení prvních příznaků.
Druhá se projevuje jako slabost, únava, dušnost, točení hlavy, tlaky v pravém podžebří a alergie.
Třetí fáze se projevuje už konkrétními symptomy onemocnění jednotlivých orgánů. Někdy se už třetí fáze hodnotí jako onkologické onemocnění.
Čtvrté stadium často končí jako neoperabilní nádor.
Při onemocnění jater první fáze bývá dlouhá, nejasná, se sezónním zhoršením na jaře a na podzim.
Postihne-li onemocnění míchu, bývá onemocnění těžko postihnutelné, kvůli nepatrné velikosti cysty. Ta tlačí na míchu a způsobuje bolesti zad. Při tom se mohou rozvíjet paralýzy, parézy, další závažná onemocnění.
U jiných orgánů symptomy nastupují později a jsou rozmanité: například pneumotorax, ascites, žloutenka, změna polohy orgánů, astma při napadení plic, patologická lámavost kostí, když echinokok napadne kost, peritonitida při infekci pobřišnice.
Klinická praxe:
Pacientka, 46 let. V šestnácti se u ní neočekávaně objevily výrazné bolesti břicha s vysokou teplotou. Operovali ji pro podezření na apendicitidu. Apendix se ukázal být v normě, konstatovali zhnisanou pobřišnici, příčina nebyla objasněna. Za 10 let u ní objevili cystu na pravé ledvině, nikoho nenapadlo, že by mohlo jít o echinokoka, a vyřízli jí cystu i s ledvinou.
Za dalších 10 let objevili při gastroenterologickém vyšetření cystu - nádor na žaludku a navrhují operaci. Tehdy pacientka přišla k nám. VTR diagnóza odhalila cystu měchožila zhoubného v žaludku a ještě jednu v levé spodní části jater.
Druhý den, podle zákona párových událostí, k nám přišla další žena s téměř totožnou anamnézou. Nebyla na tom ještě tak špatně, protože byla mladší – 36 let. Také v mladém věku podstoupila operaci pro podezření na apendicitidu, poté následovalo odstranění cysty na ledvině a teď čeká na operaci dělohy - také tam našli cystu. Jak nám řekla sama pacientka, lékaři se při ultrazvuku podivovali nad její neobyčejnou velikostí a tvarem.
To je ovšem nepřivedlo k zamyšlení, zda by nebylo vhodné prověřit ženinu anamnézu a zjistit si příčinu předchozích operací. Echinokokóza je nenapadla. Na VTR – diagnóze jsme u pacientky našli mnoholaločnatého echinokoka v děloze, měchožila jednocystového v žaludku a v levé spodní části jater. Takže kdyby nás nenavštívila, dalšími kandidáty na operaci by byly žaludek a játra.
Klinická praxe:
Žena, 49 let, před dvěma lety jí byla diagnostikována mrtvice. Měla křeče, ale neměla zvýšený krevní tlak, ani parézy nebo paralýzy. Pacientka měla v dětství vypoulené oči (exoftalmus). Lékaři jí řekli, že jde o thyreotoxický exoftalmus. Měsíc předtím jí na endokrinologii našli ultrazvukem cysty na štítné žláze. Byla provedena operace s částečným odstraněním cysty a histologií. Závěr – rakovina. Byla navržena operace – úplné odstranění štítné žlázy.
Co hrozí při odstranění štítné žlázy
Teprve teď dostávám odpověď na otázky, které jsme si kladli my, oftalmologové, když jsme ozařovali vypoulené oči: Proč po odstraněné štítné žlázy se objeví nebo zhorší exoftalmus? Čím více jsme ozařovali hlavu, zepředu i z boku, tím více progredoval tento proces, a postupně vedl k slepotě. Léčit takové pacienty byla muka. Vkládali jsme do toho duši, s vírou, že děláme dobrou práci. Na toto téma bylo vypracováno mnoho disertačních a kandidátských prací, dokazujících, že v některých případech rentgenové záření spolu s příjmem hormonálních preparátů vedlo ke zlepšení nebo vyléčení toho onemocnění – endokrinního exoftalmu. Už po první kúře takového léčení bylo vidět znatelné zlepšení nebo zastavení procesu na úkor atrofie zdravé tkáně, což vedlo ke zmenšení jejího objemu a ke zmenšení exoftalmu.
Obdivovala jsem svou předchůdkyni B. I. Svjadošnou. Když k ní přivedli pacienty s exoftalmem, vždy se jich ptala: „Řekněte mi prosím, jak je to dlouho, co vám odoperovali štítnou žlázu?“ Vždycky se trefila do černého. Bohužel, většině lékařů dodnes nejsou známy příčiny tohoto jevu. Nikomu nepřijde na mysl, že by mohla růst echinokoková cysta v oku pod sítnicí. Očařům je to dobře známo, někdy je cysta vidět pouhým okem. Pokud se tvoří kalcifikovaná cysta za očnicí, je to možné vidět jen rentgenem. Dnes je možné prohlédnout si celé oko na CT, ale lékaři musí o této možnosti vědět a musí prohlížet oko krok za krokem, rozfázovat posun po milimetrech. Skolexy echinokoka se mohou dostat ze štítné žlázy přes její horní artérii do krční tepny, ze které vychází vnitřní tepna, a dále z ní vychází oční artérie, jdoucí k očnici a k oku. Když se echinokok usídlí v tukové pojivové tkáni, která vyplňuje dno očnice, roste, tvoří cystu a zvětšuje objem oční bulvy, v důsledku čehož začíná vystupovat oko z očnice. Proces může být jednostranný i oboustranný. Pak je to často hodnoceno jako rakovina oka a cysta je odebrána spolu s funkčním okem.
Vzpomínám si, že když jsem studovala na Samarkandském lékařském institutu, učil nás jeden docent s velkým jednostranným exoftalmem. Často mu navrhovali, aby si nechal oko operovat, ale on instinktivně odmítal. Je zřejmé, že cysta byla opouzdřená a už nerostla.
Když se echinokok dostane do oka pod sítnici, zprvu se vytvoří jen nepatrný měchýřek. Pokud se člověk obrátí na lékaře v tomto stádiu, je možné echinokoka vidět pod mikroskopem s kukátkem. Někdy se organismus ubrání a kolem cysty vytvoří kalus, zajizvení, které zastaví růst parazita. Ale pacient často přijde pozdě – s odchlípenou sítnicí, zakaleným sklivcem. K zakalení sklivce dochází proto, že se k parazitům ještě přidávají zánětlivé komponenty. V takových případech je nemožné vidět oftalmoskopií parazita na očním pozadí. Na ultrazvuku bude cysta vypadat jako nádor. Vysvětluje se to nesourodostí obsahu echinokokového pouzdra, vyplněného samostatnými přepážkami, skolexy a koloniemi dalších mikroorganismů. Oftalmologové nedělají punkci očního pozadí, a aby zachránili pacienta od metastáz do hlavního mozku, odeberou celé oko spolu s nádorkem nejasné etiologie. Odstraní se oko, v tom okamžiku ještě funkční. Chirurg obvykle odstraňuje i oční nerv v obavě, aby se přes něj metastáze nerozšířily do druhého oka. Což se často i děje. Zabránit rozšíření parazita krevní cestou při snížení imunity je obtížné. Když se poškodí zanícený měchýřek, dochází k vážnému zánětu oka (Endoftalmoza). Pokud to lékaři vyhodnotí pouze jako zánět, čeká pacienta léčba antibiotiky. Ale echinokokóza na antibiotika nereaguje a pacient končí se zcela odchlípenou sítnicí a s rozvinutím druhotného, komplikovaného glaukomu.
Klinická praxe:
Pacientka 49 let, navržena operace štítné žlázy. Měla endokrinní exoftalmus a od dětství uzlíky na štítné žláze. Na VTR diagnostice jsme zjistili následující: zátěž geopatogenním polem 4. stupně, radioaktivní zátěž 4. stupně, zátěž magnetickým polem 3. stupně, přednostně zasažena štítná žláza. Silná endokrinní disharmonie, vysoký stupeň poškození imunitního systému, z bakterií chlamydie a borrelie, z plísní penicillinum, hlísti: trichinella spiralis s napadením dělohy, pravé mléčné žlázy, podklíčních svalů, Dipylidium caninum v tlustém střevě, Ancylostoma caninum v srdci, Echinococcus granulosis s cystami v mozku, očích, na štítné žláze. Z tohoto výčtu je vám, čtenáři, jasné, že operace štítné žlázy by mohla vyústit v diseminaci echinokoka a urychlit pacientovu smrt.
Diagnostické obtíže
Základní chyby v diagnostice jsou spojeny s obtížností zjišťování jeho přítomnosti a závažným klinickým průběhem onemocnění, který vyžaduje neprodlené řešení.
Z diagnostických metod se jako nejspolehlivější ukazuje magnetická rezonance.
Ale i když MR objeví cystu, zůstávají tu stále nevyjasněné otázky, protože punkce je v tomto případě zakázána. Statistika hovoří, že 90 % případů echinokokóz je diagnostikováno jako onkologické onemocnění.
Čím více je oslaben imunitní systém lidstva, tím méně jsou spolehlivé laboratorní metody, postavené na zjišťování protilátek.
Při diseminaci echinokoka v organismu ve formě drobných cyst je diagnostika za života pacienta značně obtížná. Uvedu krátký příklad:
Klinická praxe:
Žena, 37 let, přišla s diagnózou leukémie (rakovina krve).
Na VTR diagnostice bylo zjištěno: vrozené poškození molekuly DNK, poškození sleziny, retikuloendoteliálního systému, kostní dřeň napadena parazity. Dále tu byl hemolytický streptokok, trypanosoma, leukocytozoon, sarkocystis ssp., Echinokok granulosis byl nalezen v kostní dřeni, játrech, retikuloendotelilálním systému. Alveokok – mnoholaločnatý echinokok- byl nalezen ve slezině. Slezina při palpitaci zvětšená trojnásobně, bolestivá.
V takových případech, kdy echinokoková cysta prorůstá z jater do pleurální dutiny, připojuje se infekce, rozvíjí se pyohemohydrothorax - akutní proces s nahromaděním hnisu, krve a tekutiny v pleurální dutině, což vede ke stlačení plic. Protože jde o akutní a bolestivý proces, lékaři spěchají s ozařováním a s chemoterapií. Echinokok se rozšiřuje do druhé plíce, do mozku, do břišní dutiny, a člověk umírá na intoxikaci a udušení – fibrózní změny na plicích. Takové případy se dějí často a neomlouvá, že lékaři někdy v průběhu léčení mění názor. Oslabený organismus už si stejně není schopen poradit s generalizovanou nákazou. Tady je jeden čerstvý příklad, u kterého by se člověku chtělo křičet ,,SOS!“
Klinická praxe:
Na diagnostiku k nám přijel mladý člověk, 22 let. Ve čtrnácti letech u něho diagnostikovali nádor přední pravé strany mozku. Na rentgenovém snímku byl vidět okrouhlý stín se zřetelnými obrysy o průměru kolem 3 cm. Takové výrazné obrysy bývají jen při Echinococcus granulosis. Neurologové šli vyšlapanou cestou: ozařování hlavy, chemoterapie. Tento případ se odehrál na Sibiři, to znamená v endemickém území, kde obyvatelstvo je ze 30 procent nakaženo echinokokem. V žádném případě neobviňuji chirurgy, operují, jak nejlépe umí, ale na počátku jejich práce musí stát dobrá diagnóza. Nikoho nenapadlo, že by mohlo jít o echinokoka a chirurgové úkol pojali jako odstranění obyčejné cysty. Vyjmuli ji, ale ne celou, a dali tak možnost skolexům rozeběhnout se po celém mozku a umožnili růst ještě větší cystě. Následovala chemoterapie, ozařování.
Během dvou let se echinokokový měchýř zvětšil, hlava se také zvětšila o třetinu (!) objevily se bolesti hlavy, točení hlavy. V jeho 16 letech ho chirurgové znovu operují, a znovu ozařování, chemoterapie. Echinokok roste, rozmnožuje se, roste cysta, hlava se zvětšuje dvakrát a stává se asymetrickou. Klinické symptomy a subjektivní pocity mladíka se stále zhoršují. Za další dva roky, to mu bylo 18 let, se scénář opakuje. Znovu návrh na operaci, ozařování a chemoterapii. Ale už se obávají, že organismus chlapce nevydrží takovou léčbu. Tehdy se mladík dostal k nám. Na VTR diagnostice byl zjištěn Echinococcus granulosis v mozku a navrženo komplexní protiparazitární léčení. Škoda že lékaři, pracujíce ve svých úzkých specializacích, nesledují nové informace v medicíně a ne vždy využívají poznatky z jiných oborů. Já ale pevně doufám, že se nám, lékařům, podaří překročit umělé bariéry a využijeme mezioborových znalostí ve prospěch našich pacientů.
