Zoufalá úroveň naší medicíny

Tragická nevzdělanost našich lékařů

Příběh jedné moravské rodiny nám poslala matka, zdravotní sestra.

Naše rodina chovala zvířata, a jsem si jistá, že od nich vede cesta nákazy. Ještě než jsme měli děti, koupili jsme si 2 fenečky maltézáčka, spaly s námi v posteli, miláčkové největší. Venčily se jen na naší zahradě, pravidelně očkované, odčervené.

Pravidelně stříhané, koupané. ALE, až nyní nám to dochází zpětně:

když jsme si je jako štěňátka přivezli, každá něco měla - jedna podkus, a druhá "prý albínka" - sliznice a tlapky měla flekaté (bílo-černé), trpěly častými průjmy, někdy i s krví. Dbali jsme na správné stravování, často jsme u nich pozorovali nějaký sliz na očích, a sem tam si třeli hlavu/oči o koberec. Jedna měla období, že nemohla chodit na zadní nohy. A druhá zase sem tam křečovala (prý z nadbytku bílkovin?) Často se oháněly a kousaly kožich, jakoby tam byla blecha, vždy jsem je hned prohledala a ono nic (bílý kožich a kraťounce střižený, tam šlo vidět hned vše). Myslím si, že jsem se nakazila od nich už tehdy, a transplacentárně předala dětem. (Dle lékařů, prý není možné. Proč by nebylo? Když to předá kočka koťatům nebo fena štěňatům? Proč hned po narození odčervujeme štěňata a koťata? Savec jako savec). Pejsky už nemáme, miláčkové nemiláčkové, museli jít pryč. Děti jsou víc než psi.

Paraziti si v nás vesele žili, my o nich nevěděli, do té doby, než se přemnožili a dali nám o sobě sakra vědět.

Kdy jsme si poprvé všimli, že se něco děje?

Malé předtuchy začaly tehdy u mne, když se narodil náš druhý syn (v pořadí 3. dítě). Po porodu (listopad 2015) jsem byla strašně unavená, měla deprese, šílené chutě na sladké, a po těle se mi různě objevovala menší nebo větší červená znaménka, hemangiomy. Z těhotenství mi zůstal edém levé nohy, oblast kotníku. Nejdříve jsem to přisuzovala šestinedělí, ano, to tak přeci bývá, než se to vše dá zase do pořádku, uklidňovala jsem sama sebe. A asi i ten hemoglobin, měla jsem ho přece v těhotenství nižší, budu muset asi dál užívat železo, to bude ono. A tak jsem si v lékárně koupila kromě železa i chróm, abych si snížila ty hrozné chutě na sladké a tím zamezila dalšímu přibývání na váze. Potravinové doplňky jsem poctivě užívala, ale k mému překvapení zlepšení nic moc. Únava se stupňovala, ten náš třetí maličký toho v noci moc nenaspinkal, tak asi proto (zase jsem se uklidňovala). Na jaře 2016 jsem se rozhodla pro detoxikaci organismu, také jsem chtěla zhubnout těhotenská kila. Koupila jsem dle reklamy detoxikační potravinové doplňky na bázi česneku, kurkumy, ořešáku, a přidala pitný režim zeleného čaje. Po této 6 týdenní kúře se mi ulevilo, cítila jsem se lépe, přes léto se mi podařilo i nějaké to kilo zhubnout, ale levá noha bývala stále oteklá, přes léto více. Zdálo se, že jsem si své potíže vyřešila.

Na podzim 2016 přišla další vlna potíží.

Před podzimními prázdninami si začala dcera (4,5 let) stěžovat na bolesti hlavy, byla stále unavená, černé kruhy pod očima, časté křeče v břiše, průjem, zvracení, suchý kašel, zimnice, TT: kolem 38 C. Večer nebo i v noci se často budila, že jí bolí nožičky, nebo mi ukazovala konkrétní místa po těle, kde jí co bolí – záda, ruka, koleno, stehno, hlava. Nebo jí v noci z ničeho nic vzbudil ucpaný nos, že nemůže dýchat, ale ráno bylo zase vše dobré. Nechápala jsem. Často také v noci skřípala zuby, neklidně spala, a měla různé záškuby těla.

Měla časté gynekologické záněty, z praxe vím, že to může u děvčátek způsobovat i roup dětský - (asi v jejích 2 letech jsme ji léčili na roup dětský – Th.Vermox). Dle dětské lékařky růstové bolesti, a všechny ty příznaky? – viróza, Th.: doma, klid, tekutiny, dieta, antipyretika, antitussika). Nedalo mi to, nasadila jsem dceři zase Vermox v dávkování 1 tbl. a další za 14 dní. Mírné zlepšení celkového stavu.

Jinak celkově i dříve, dcera trpěla častým nachlazením, tzv. zadní rýmy, které nešly vysmrkat, suchý i vlhký kašel). V lednu 2017 se dceři po těle objevovali červené, svědivé fleky, kde šlo v podkoží rozpoznat tenkého, různě stočeného parazita. Máme vyfoceno. Časté stěžování na štípání v kůži či podkoží, jakoby píchnutí od komára. Později po lécích se začaly objevovat různé bílé flíčky po těle, jako ztráta pigmentu. Pomočovala se až do 5 let v noci. Přes den neustálé přicvrknutí než doběhla na WC. Po léčbě z ničeho nic začala vyslovovat R a Ř, skončilo noční a denní pomočování, ty divné zadní rýmy.

Nejmladší syn – začátkem prosince 2016, to mu bylo necelých 13 měsíců.

Večer jsem ho dala spinkat, jako obvykle kolem 19. hodiny.

Vůbec nemohl spát, vyžadoval stálé pití chladného čaje, neustále se budil, byl neklidný, měl suchý kašel, ucpaný nos, sahal si na hlavičku a ouška,

2x řídká stolice. Přisuzovala jsem k růstu zoubků. Kolem 21. hodiny dostal Nurofen sirup. Chvíli jsem ho chovala, než se uklidnil. Pak usnul. V jednu v noci zase plakal, TT: 37,5 C. Dostal pro jistotu Panadol sirup, lehli jsme si, a asi za 10 minut začal syn velmi hlasitě dýchat. Přiběhla jsem k němu a on začal křečovat. Volala jsem RZT). V sanitce měl syn TT: 40 C.,

průjmoval. Dg.: febrilní křeče + pozitivní adenoviry ve stolici. V nemocnici jsme byli 2 dny, Th.: antipyretika, Diazepam, hydratace, dieta, probiotika, zvýšená hygiena. Syn se i nadále v noci budil, plakal a sahal si na hlavičku. Když jsem na to upozornila, bylo mi řečeno, že to jsou zuby! Po propuštění z nemocnice jsem klidná nebyla. Kontrola u dětské Dr.: syn objektivně v pořádku, hydratován, neztratil na váze. Kontrola na dětské neurologii + EEG, vše v pořádku. Syn od narození neklidný, celkově uplakané neklidné miminko, dlouho trpěl "novorozeneckým" exzémem, na který nic nezabíralo. V lednu 2017 se synovi občas objevovali po tělíčku červené vystouplé fleky, nejvíce na čele a na zádech, které zase samy zmizely. Začátkem ledna jsme jeli se synem znovu v noci na pohotovost. Vzbudil se a strašně moc bolestivě plakal, nebyl k utišení, sahal si na hlavičku a vzteky bouchal hlavičkou do polštáře. Na pohotovosti jsme se alespoň trošku snažili vylíčit naši situaci, zase se strachem, jaká bude reakce od lékařky. Bylo to úplně marné, kroutění hlavou, to tady a teď nevyřešíme, běžte k obvoďákovi. Syna vyšetřila per rectum, prohmatala bříško, podívala se do úst a řekla, to jsou zuby, dejte mu Panadol. Vybrala peníze za pohotovost a jeli jsme domů. Druhý den ráno jsem si domluvila schůzku s primářkou infekčního oddělení, kde jsem opět vše vysvětlovala. Paní primářka mi vůbec nepomohla, na syna se ani nepodívala, a pořád mi vysvětlovala hygienicko-epidemiologická opatření, která samozřejmě znám a dodržuji. Odkázala nás na dětskou lékařku.

Prostřední syn – první znamení, že se něco děje, nebo jsem si to uvědomila a dávala souvislosti do sebe, byl také podzim 2016,bylo mu 2,5 let.Také si stěžoval na bolesti hlavičky, únava, podrážděnost, křeče v bříšku, zvracení, průjem, TT: 38 C.Dle lékařky růstové bolesti, viróza, viz dcera. Vždy před spaním měl záškuby dolních končetin a pomočil se do pleny. Nerozumněla jsem tomu. Začátkem ledna 2017, když jsem ukládala syna k odpolednímu spánku a dávala mu v leže plenu, viděla jsem migrujícího dospělého červa v podkoží přes jeho celé stehýnko, ztratil se v třísle. Následovaly ty již dříve pozorované záškuby dolních končetin a pomočení. Také se stalo, když jsem s ním byla venku na hřišti, z ničeho nic začal plakat, že ho bolí nožičky, ať ho nesu. Posadila jsem ho do auta a on se začal vztekat ještě víc, plakat, kopat nožičkama, že ho to bolí a následně se pomočil. Přijeli jsme domů, vzala jsem ho do teplé sprchy, pak zabalila do ručníku a odnesla ho do pokojíčku, že ho obléknu. Stále byl neklidný. Promodral kolem úst a na pár sekund byl v bezvědomí. Myslela jsem, že mu budu volat rychlou, ale trvalo to jen chviličku, pak se uklidinil a sám si šel lehnout do postele, že jde spinkat. Nespal, ani bych ho nenechala, díval se na pohádky a já si ho hlídala.V březnu, když jsme byli s manželem u svého lékaře na odběrech krve, děti asi na hodinu hlídala babička. Stalo se, že syn spolkl antihypertenziva, jelo se tedy do nemocnice.

V nemocnici jsem opět popsala naši situaci, moje podezření na parazity, a požádala jsem, zda by synovi neudělali více vyšetření na parazity. Ano, stalo se, asi 4 vzorky stolice, několik zkumavek krve, ani jsem pořádně nevěděla na co všechno, vše negativní. Jenže jsem se zmínila o tom, že jsme si sami nasadili Albendazol, i dětem. To byla chyba, protože se pak do mě pustil mladý lékař, a co nás prý k tomu vedlo a jestli vím, že to je veterinární přípravek a má plno nežádoucích účinků. Ať prý tedy po nich nežádám a neočekávám, že mi budou léčit děti! Když jsem oponovala, že žádný jiný lék u nás není kromě Vermoxu a ten je slabý, řekl, že to je tedy na nás, ale on že by to svým dětem nikdy nedal! V duchu jsem si řekla, že kdyby prožili to co my, tak by jim to určitě dal. S touto nemocnicí jsme skončili.

Já – začátkem ledna 2017, v odpoledních hodínách, jsem měla silné nutkání si neustále žmoulat oči, velký pocit cizího tělesa v obou očích, svědění, pálení, řezání. Oči jsem měla pak úplně krvavě červené, vůbec jsem se nemohla na nic soustředit, oči jsem si zevně chladila, kapala jsem si do očí vše, co jsem uznala za vhodné, že do očí patří.

Ophtalmo septonex gtt, fyziologický roztok, vyplachování proudem vody.

Nic pomáhalo. Pak jsem si chtěla zkusit dát oční mast do spodního víčka.

Odhrnula jsem spodní víčko a strašně jsem se vyděsila, viděla jsem ve svalovině několik malých bílých červíků, které nešli vyndat (vzhledově podobné dětskému roupu). Byl víkend. Musela jsem vydržet do pondělí.

A od toho pondělí začal kolotoč s lékaři a první setkání s arogancí, kroutění hlavou, že to není možný, a zpochybňování mé výpovědi. Právě u obvodního lékaře. Dostala jsem Vermox, že jsem prý dostala od dětí roupy, ale v těch očích? To snad roupy nejsou, že?! Kdo ví, co jsem viděla???!!! Podíval se mi do těch očí, i do nosu, hmm, řekl, že tam nic nevidí. Hotovo. Ale pro jistotu uděláme vyšetření na parazity (tzn.1x vzorek stolice, moči, , odběr krve na toxoplazmózu, Bioch, KO – vše negativní, pouze vysoké eozinofily – mám prý na něco alergii).

Pak jsem ukazovala velmi suchou pokožku na nohách + na lýtku, vyschlé kolečko, jakoby tam něco žilo v podkoží a pak to odlezlo někam dál, cestička jako po malém úzkém stočeném červíku. Lékař mi na to řekl: no, to je typická plíseň. Vermox jsem užívala v maximálních dávkách, co tam jsou psané (2-0-2) 3 dny po sobě. Co následovalo, bych nepřála nikomu. Paraziti, červi, malí, velcí, úzcí, tlustí mi lezli v podkoží a ve svalovině po celé hlavě i obličeji. Cítila jsem je lézt na tváři, v jazyku, v krku, v dásních, pod zuby, v nose, ve vlasové časti hlavy, vzadu na krku.

Bylo to bolestivé, lechtavé, štípavé, velmi nepříjemné. Opravdu hrozné.

Nejhorší na tom bylo, že mi vůbec nikdo nevěřil, ani manžel.

Začalo další pátrání po lékařích, kteří by nám pomohli.

Manžel:

u něho to začalo zablokováním páteře na podzim 2016,

nemohl vůbec chodit, lezl po čtyřech. Záda jsme nahřívali, masírovali + jsem mu 1x/d 5 dní aplikovala i.m. inj. (Dolmina). Nevíme, jestli to bylo tou injekcí, ale asi za 10 dní byl zase v pořádku. Se zády míval časté potíže. Nebylo to poprvé. Velká únava, spavost, časté, dlouhotrvající bolesti hlavy (Paralen téměř neúčinkoval), bolesti kloubů (kyčel, kolena),

obrovská chuť na sladké, potřeba užívání velkého množství kávy,

přibývání na váze, noční pocení, neklidný spánek, dle obvodního lékaře – zvětšená srdeční komora (řekl mu, tak se držte).

Na DK se mu objevili výrazné petéchie a fialovo-červené fleky, nikdo nevěděl z čeho (užívá Warfarin pod dohledem lékařú, koagulace měl v normě). Leden 2017 – sám na sobě pozoroval, že ho něco opakovaně kouše a lehtá do kůže, cítil, že mu neustále něco leze v kůži na zádech, na krku v podkoží jsem mu objevila cestujícího parazita. Neustále si stěžuje na lechtání a štípání v uších, bolesti kolen, lechtání pokožky celého těla.

Volala jsem do Prahy, na jedné klinice parazitologie jsem mluvila s lékařkou, a popsala ji nejdříve stavy dětí a pak mých, že nevíme, co máme dělat.

Řekla mi, že máme parazitofóbii, a že to není možné. Pokud jsme necestovali do Asie nebo Indie, tak takové případy se u nás nevyskytují.

S výsledkem tohoto rozhovorum jsem se rozhodně nesmířila. Emailem jsme posílali fotky z mikroskopu, co jsme synovi našli v sekretu z nosu.Volala jsem tam asi za dva dny znova, opět zoufalá, v naději, že mi něco poradí. Hm, poradila – psychiatra!!! A že ty fotky mohou být stažené z internetu a stejně, že tam nic nevidí, jsou to prý chlupy z červeného koberce (který nemáme), takže to jsou chlupy s hlavičkou?!

Hledali jsme dál. Na internetu jsme našli fórum nějakého léčitele, manžel si s ním chvíli psal a pak nám na sebe poslal kontakt. Hned jsme volali. Byl to první rozumný rozhovor. Pán nam vysvětlil, že praktický lékař nám nepomůže, že se to špatně laboratorně dokazuje. Ať si prý koupíme silné projímadlo, dokonale se vyprázdnit, a něco se prostě v těch střevech najít musí, ať máme důkaz. Jenže se nenašlo. I dětem jsem důkladně prohledávala stolici.

S manželem jsme pak prosili praktického lékaře, aby nám nechal vyšetřit krev s nátěrem na sklíčko mikroskopicky. Udělali jen KO+diff, takže jsme zase neuspěli. Když jsme chtěli odběr přímo v nemocnici, tak nám bylo řečeno, že s nimi nemá smlouvu. Tudy cesta nevedla.

Pátrali jsme dál. Napadlo nás zavolat veterináři. Popsali jsme mu naše obtíže a on jediný nás konečně nasměroval kudy se vydat.

Doporučil nám lék Albendazol, že Vermox je moc slabý a nepomůže.

Ať si prý zajedeme do Rakouska do lékárny, je tam volně dostupný. Dávkování nám říct nemohl, chápu, kryl sám sebe.

Albendazol jsme nakonec objednali přes internet, nebyl to žádný problém.

Na internetu jsme hledali nějaké informace o tomto léku,dávkování, účinky, protokoly. Našli jsme, dodali jsme si odvahy a sami jsme začali léky užívat. Prvně jsme dali sobě a s odstupem cca 2 dnů jsme pak dali dětem. Zpočátku jsme si dávali nižší dávky a postupně navyšovali. Lék jsme dobře snášeli.

S dětmi se taky zajeli k dětské lékařce, vše jí důkladně popsali.

Kroutila hlavou, nechtěla věřit. Napsala dětem Vermox + jsem měla 3x odebrat stolici - vše bylo negativní. Sama nás pak poslala do Brna na dětské infekční, že není vševědoucí. V Brně nás nejprve nechtěli vzít, že na objednání cca za měsíc. To jsem se nenechala, že tak dlouho čekat nemůžeme, že nevím, co by se mohlo s dětmi stát, žádala jsem vyšetření ihned. Naštěstí nám bylo vyhověno. Tak opět celé dokola vysvětlování a dokazování obtíží dětí. Zase jsme si vyslechli to samé, to není možné a jestli jsme cestovali do ciziny. V zahraničí jsme s dětmi nikdy nebyli a my s manželem Chorvatsko, Řecko, Itálie. Dětem se odebrali krve, že si máme za týden volat na výsledky. Ten den se ještě všem udělalo vyšetření očního pozadí a UTZ bříška – vše negativní. Za týden jsem si volala na výsledky krve - negativní. Za dva dny ještě výsledky serologie – negativní. Když jsem se ptala, co tedy přesně bylo vyšetřeno, tak mi bylo řečeno, že larvární toxokaróza a toxoplasmóza. Když jsem se zeptala, proč toho není víc? Lékař mi řekl, protože se u nás nic jiného nevyskytuje a že nás předává zpět k dětské lékařce. To už se mi opravdu chtělo brečet, že nám nikdo nechce pomoct.

Koupili jsme lék – praziquantel, v naději, že to vyřeší naše potíže.

Ten jsme už snášeli hůře (vyrážka, nauzea, zvracení, průjem), ale dodrželi jsme protokol, co jsme našli. Jenže taky žádná výhra, potíže se zmírnily, ale nevymizely. Začala jsem parazity vysmrkávat, schovávali jsme je do nádoby, jako důkaz pro eventuálního dalšího lékaře.

Našli jsme na internetu kliniku v Brně, kde vyšetřují parazity. Volala jsem tam, a paní se mi opět vysmála, že to není možné. Parazitofóbie.

Pátrali jsme dál. Volala jsem do velké nemocnice v Brně, opět vysvětlila, co se u nás děje a že máme konečně důkazy, které bychom potřebovali vyšetřit. Sestra mi řekla, ano přivezte to do příjmové ambulance a vezměte s sebou veškeré výsledky, co už máte. Jel tam manžel. Musel jet ještě k obvodnímu lékaři pro naše výsledky krve + dětí. Když přijel do Brna na infekční přijmovou ambulanci, bylo mu řečeno, že tam je špatně a že nemá zprávu s doporučením od lékaře. Nakonec to dopadlo tak, že tam mohl zůstat, a vzorky (důkazy) odešlou k vyšetření. + jsme dostali doporučení k odběru krve a RTG paranasálních dutin. Říkala jsem si, že je to úplně zbytečné, ale že se třeba tím RTG ti paraziti zničí. Odběry krve se dělaly na larvární toxokarosu, Trichinellosu, Echinokokóz cystická, cysticerkósu, Jaterní fascilósu, Filariósu, Schistomósu střevní, Strongyloidósu.

• negativní

• serologie na tkáňové parazity negativní

• další léčba není nutná

Telefonicky jsem se pak ještě ptala na výsledky RTG a těch vzorků, co jsme tam přivezli. Neměli o tom záznam!

Sami jsme se zaléčili dle protokolů, které jsme našli na internetu.

Albandazolem – velký nával energie, nulová chuť na sladké, potíže výrazně zlepšeny, děti se zklidnily, vymizelo noční pocení i neklidný spánek. Po necelých 2 týdnech se potíže zase vracely.

Nasadili jsme Praziqantel - nauzea, zvracení, průjem, točení hlavy, vyrážka

Poté jsme koupili Ivermectin pastu, doužívali jsme, ale potíže se stále vrací. Při léčbě, dětí zůstaly raději 2 měsíce doma, ve školce byly omluveny. Dle lékařů jsme vlastně byli úplně zdraví, klidně by je nechali chodit do MŠ.

Po této naší zkušenosti už dokáži rozpoznat lidi, kteří by také potřebovali Vaši pomoc. Všímám si, jak se chovají, jak vypadá jejich pokožka, zda jsou často unavení, všímám si malých dětí na hřišti, které v maličkém věku šilhají (mají brýlečky) nebo ve školkovním věku neumí pořádně mluvit nebo jsou roztěkané, nesoustředěné. Strašně ráda bych všem řekla o našich potížích a zkušenostech, něco jim doporučila, ale nejde to. Každý by se na mě tvářil asi tak, jak ti lékaři v ordinacích. Tato společnost na to ještě není připravená. Děsí mě představa, že kdybychom to nechali jen na lékařích (utěšitelích, jak jsem ji začala říkat), vůbec nevím, kde bychom skončili. Díky mé duchapřitomnosti a všímavosti, jsme to "celkem" zvládli sami. K lékařům jsem ztratila důvěru. Pouze ten, kdo zažil, uvěří.

M. G.

---

Komentář HB:

Nad tímto dopisem se mi chce řvát vzteky. Za prvé: když příjde pacient s vysokou eosinofílií, má rudé a bolestivé oči, záškuby a vyrážky, lékař by se měl zeptat, zda nechová zvířata. Pak i bez dalších vyšetření může rovnou určit larvální toxokarózu. Eosinofilie VŽDY ukazuje na migrujícího parazita, a Toxocara canis /larva migrans/ mívá oční formu, larva ráda zalézá do očí. Tato zdravotní sestra si sama zachránila své oči. Kdyby neměla odvahu a důvtip sehnat si albendazol, mohla o oko přijít. Eosinofilie se neobjeví, jedná-li se o střevního parazita. Migrujících parazitů zase tolik není: měchovec /cestičky pod kůží, vyrážky/, filárie, toxocara, larvy tasemnic. Protože naši lékaři a parazitologové připouštějí, že by tu mohla být z těch všech jedině toxocara, a toxocara psí svou migrací vyvolává zvýšenou eosinofilii, a současně je známo, že často napadá oči, plus doma dva psi, mohl si lékař dát jedna a jedna dohromady a toxokaru určit rovnou. To by se musel o ní ale učit ve škole.

Za druhé: mladý lékař, který pacientku sttrašil hrůzostrašnými historkami o nebezpečnosti albendazolu by měl vrátit diplom. Kde to vzal? Opravdu se to medici učí? Někdo jim to přednáší? Vermox, účinná látka mebendazol, se špatně vstřebává do krve, a prakticky projde jen střevem. Proto jeho účinky jsou slabé, ale také vedlejší účinky skoro žádné. Snášejí ho dobře i malé děti. Albendazol patří ke stejné skupině léků, je o něco silnější, vstřebává se do krve jen asi z 10-15 %, jeho vedlejší účinky jsou také minimální, snad průjem, nebo mírná bolest hlavy. Toto by lékaři měli znát, aby nevyprávěli pacietům bludy a neodrazovali je od léčby, která jim často jako jediná může pomoci, když vše ostatní selhalo. Kdo nevěří, bežte se zeptat do lékárny.

Opravdu tristní je odpověď parazitoložky, že tu paraziti nejsou, jen v Africe nebo Indii, a že je klientka parazitofóbní. Pokud máme takové ,,odborníky“, kteří by měli být vzděláni a placeni za to, že zváží i raritní možnosti nákazy, a zodpovědně to s klientem proberou, včetně cestovní a chovatelské anamnézy, co potom čekat od obvodních a dětských lékařů, jejichž specializací to není. Odpověď je zarážející zvláště ve světle kauzy opavských tasemnic. Článek o čtyřech opavských pacientech s echinokokózou je součástí tohoto newsleteru.

Také si všimněte, kolika vyšetřeními trpělivá a současně bojovná máma prošla, a všechna byla negativní, negativní, negativní…….má smysl něco takového podstupovat? Příběh je velmi poučný a doufám, že otevře oči dalším lidem a pomůže jim v hledání cesty ke zdraví.

Ing. Hana Bláhová