top of page
  • Obrázek autoraPřevzatý článek

Evropská malárie - příběh paní Very Lick

Můj příběh začal zhruba před třemi lety.

S manželem jsme obyčejně večer zasedli k televizi. Téměř jako pravidelný scénář, mezi osmou a devátou, se dostavila únava, zimnice a návaly velkého pocení. Pak jsem si dala horkou koupel a v noci se hodně potila, poté se stav na pár dní zlepšil. Večer jsem bývala prostě vyřízená. Sedět denně ve vaně nebylo ani příjemné, ani na to nebyl pokaždé čas. Pokud jsem to však neudělala, bylo opět vše při starém. Myslela jsem si, že mám chronickou borreliózu. Jsem bývalá Joalisačka. Brala jsem dlouhou dobu informatika na borrelii, mozek, klouby, páteř, ledviny, játra, tinkturu štětky a topolu, občas jsem používala zapper. Mazala jsem se mastmi s aloe vera, pila nápoje s aloe, ale potíže přicházely a odcházely střídavě oblačno, některý den byl lepší, jiný horší. Žiji v Bavorsku a testy na borrelii v místní laboratoři nic neukázaly. Pak se mi dvakrát na výletě do hor stalo, že jsem najednou nemohla dýchat a bylo mi na omdlení. V nejbližší restauraci jsem si musela lehnout na sražené židle. Za nějaký měsíc se mi udělalo znova špatně, ještě hůře než na horách, byla jsem zrovna u sousedky, musela jsem se okamžitě vrátit domů a lehnout si. Sousedka mi řekla, že jsem bledá a nemám žádnou barvu v obličeji. Bledá jsem byla pořád, přitom srdce mám v pořádku. Než mi začaly tyto potíže, něco mne štíplo, nebyl to komár. Flek jsem měla asi týden, pak zmizel. Poštípaná jsem byla vícekrát, jednou červený svědivý flek nezmizel celé dva týdny. Teď vím, že štípance souvisely s mými pozdějšími potížemi. Přidaly se úporné bolesti hlavy, zvracení a průjem.

Malárie mne trápila docela dlouho. Poprvé jsem byla na vyšetření u lékaře v Německu už v roce 2017. Pak ještě několikrát. Nenašli od té doby nic, jen že mám velmi málo železa, když mi brali krev. Vzpomínám si, jak jsem se zmínila, že mne poštípali komáři, jestli to nemůže být nějaký typ malárie. Vysmáli se mi, to je prý jen na jihu Evropy. Sama pracuji se Salvií, malárii jsem si naměřila, takže jsem to tušila. Proč tomu žádný doktor, ani v Německu, nerozumí? Proč o malárii neuvažují, když se z organismu ztrácí železo, tak důležité pro červené krvinky? Absolvovala jsem vyšetření na štítnou žlázu, vyšetření na revmatologii, hodně testů krve, a protože na nic nepřišli, řekli mi, že už mi zbývá jedině Centrum bolesti, jediná klinika v Německu. To už jsem věděla, že se mne chtějí zbavit, tak jsem tam nešla.

Kdyby člověk uvěřil lékařům, skončil by na psychiatrii nadopovaný prášky na uklidnění. Nic se neděje, výsledky z laboratoře jsou přece negativní.

V Brně na Cestovní medicíně, ještě v roce 2019, jsem za testy zaplatila 3.000 Kč, prý jestli to není od borreliózy. Test byl negativní. Vleklé potíže pokračovaly. Cítila jsem se jako nějaký hypochondr, kterému nikdo nevěří.

Až shodou velice příznivých okolností, kdy jsem si přišla zakoupit knihy Ing.Hany Bláhové a ona měla zrovna čas, jsem měla možnost se s ní setkat a nechat si vytestovat zátěže. Mnohaleté problémy jsem tak konečně mohla začít řešit správným způsobem.

Po Artemisininu, MMS a kapkách Naděje se můj stav okamžitě zlepšil. Občas jsem použila zapper. Zmizela velká slabost a únava, pocení, ospalost přes den, klouby mne již nebolí a v obličeji mám konečně zdravou barvu.

MMS beru 1x za den, 4 kapky, někdy stihnu 2x.

MMS mi pomohlo nedávno, minulý týden, při bolestivém zánětu oka. Oko bylo začervenalé, vidění rozmazané. Připravila jsem si roztok 30 ml převařené vody s jednou aktivovanou kapkou MMS. Prokapávala jsem oko několikrát denně celý týden. V koutcích se tvořil hnisavý sekret. Navíc jsem použila bylinkovou mast s rozdrcenou jednou tabletou albendazolu, a namazala ji kolem oka. Za pár hodin bylo oko bez zánětu, opět bílé bělmo.

U lékaře jsem ještě nebyla, nevím, zda ho mám informovat o tom, že je možné chytit malárii i v Bavorsku. Komárů je zde více než dost, jsou tu lesy a rybníky…

Závěrem: věřím, že lékařům tato situace vyhovuje, že jim pacienti s chronickými a vleklými potížemi nahrávají do karet, a pravdu nebudou chtít slyšet. Ale já to přesto udělám. Pak vám popíšu, jak reagovali. Sama jsem zvědavá.

Velice bych paní Bláhové chtěla poděkovat za pomoc při vyřešení mého dlouholetého chronického problému.

Vera Lick z Bavorska, 9.9.2020

456 zobrazení
Hledání podle štítků
bottom of page