Do třetice všeho dobrého - příběh paní H.L.

Epizoda první

Moje problémy se zažíváním, bolesti a křeče, se začaly projevovat zkraje minulého roku, tedy na jaře 2021. Všechno to začalo bolestmi břicha a nadýmáním. Zkoušela jsem to řešit úpravou stravy, ale bez efektu. Trochu mi pomohlo, když jsem držela přísnou dietu, kterou jsem našla v knize od doktora Bukovského. Název kapitoly: bakteriální přerůstání v tenkém střevě. Jenže když jsem opět pomalu začala přidávat potraviny podle návodu v knize, bolesti se vždy vrátily.

Uběhly asi tři měsíce a já zhubla cca 20 kilo. Byla jsem z toho již hodně unavená a bezradná. Nastudovala jsem různé knihy a články o zažívání, taky jsem absolvovala lékařské vyšetření jako gastro, odběry na potravinovou intoleranci, sono, magnetickou resonanci atd. Bez nálezu. Doktor mi řekl, že jsem dle jejich vyšetření “zdravá” Jenže já už byla ve stavu, kdy jsem prochodila noci po pokoji s bolestmi břicha. Šílené nadýmání a brkání. Bylo před námi léto a my měli jet s dcerkami na dovolenou k moři. Nechtěla jsem jim zkazit radost, tak jsem se začala smiřovat s tím, že to tam protrpím.

Ale díky Bohu dostala moje maminka kontakt na paní Bláhovou a zavolala jí, zda by mě mohla vyšetřit. Říkala jsem si, co mohu ztratit, když mi lékaři ani za několik měsíců nedokázali pomoci, a vůbec nepřišli na to, je?! Dokonce se ke mně chovali, jako bych si vymýšlela, protože mě nakonec ještě poslali na psychiatrii a k výživové poradkyni, zda nemám anorexii. Přitom já tak ráda jím…

Paní Bláhová mě vzala a já přijela do Brna. Při vyšetření mi naměřila prvoky, tasemnici v hlavě, hlísty i vlasovce a mnoho dalšího,… no mazec! Hlavní příčinou mých zažívacích potíží a bolestí byli hlavně prvoci. To jsem zjistila asi 3 - 4 dny po zahájení užívání Entizolu. To už jsme vyjeli na dovolenou a mně se ulevilo. Mohla jsem si ji s holčičkami užít.

Epizoda druhá

Když jsme se vrátili z dovolené, asi po čtyřech dnech mi začaly bolesti znovu. Psala jsem paní Bláhové, a ta zkonstatovala, že jsem se zřejmě znovu nakazila prvoky. To jsem ještě netušila nic o tom, že na dovolených z bazénové vody, v horším případě i z kohoutku, mohu získat nová zvířátka. Jenže já si přivezla nejen novou nálož prvoků, ale navíc i svalovce, ale to jsem v té chvíli ještě nevěděla!

Začala jsem opět užívat Entizol. Tentokrát však bolest neustupovala, ale spíše se to zhoršovalo, a já skončila dvakrát na pohotovosti a v nemocnici. Doktoři opět na nic nepřišli, prý jsem úplně zdravá a já byla opět bezradná. Ztrácela jsem i víru, že je to způsobeno těmi parazity, protože mi Entizol tentokrát už nezabral. Netušila jsem, že to mohou být další potvory! O svalovcích jsem neměla tušení. Nakonec jsem opět volala paní Bláhové, že jsem v hrozném stavu s krutými bolestmi. Jela jsem opět do Brna a vypadala jak zombie, nebyla jsem schopná při vyšetření ani sedět, kvůli bolestem jsem pochodovala po místnosti sem a tam... Měřily jsme na několikrát. Paní Bláhová řekla, že takové kruté křeče a bolesti už nemohou být způsobeny prvoky. Vyšetřila mě a prý jsem si tentokrát přivezla svalovce, pravděpodobně z nedovařeného nebo nedopečeného masa. Křeče břišních i jiných svalů jsou pro svalovcovou nákazu typické. Taky prohlásila: “Děvče, co vy si všechno nepřivezete!”

Díky bohu, že si opět věděla rady, napsala mi kúru vysokých dávek Albendazolu, protože svalovci se zapouzdřují v cystách. Spolu s poučením, jak se mám masírovat, aby to bylo účinnější. Po pravdě…byla jsem tak vyděšená a bolestmi utrápená, že jsem v té chvíli nebyla přesvědčena, že je to správné. Bála jsem se, že se mi ještě přitíží. Bylo mi špatně po každém jídle, a nedovedla jsem si představit, že do sebe větší dávku Albendazolu dostanu. Pochybovala jsem i proto, že mi druhá kúra Entizolu už nepomohla, a manžel byl tentokrát na straně lékařů. Nemohla jsem se rozhodnout.

Bezradná jsem dojela k rodičům do Brna, tedy byla jsem spíše dovezena. Ptala jsem se jich, co mám dělat? Maminka, když mě viděla v tom stavu, se zeptala, zda se chci takto trápit další měsíce, když mi lékaři nepomohli ani za půl roku, a paní Bláhová to řekla jasně. Jdi do toho! Fakt jsem měla strach a mamka taky, jak se mi pak přiznala, ale rozhodla za mě. Namasírovali mě, dali 7 Albendazolů a mě se fakt už po 2-3 hodinách ulevilo. Pak už jsem nikdy nepochybovala! Brala jsem podle návodu kúru na svalovce - velké dávky, a každým dnem mi bylo lépe a lépe. Byla jsem tak šťastná a vděčná. Postupně jsem prošla dalšími kúrami a cítím se o 100% lépe.

Epizoda třetí

Uběhlo pár měsíců a blížil se konec roku 2021. Zase se mi přitížilo. Tentokrát jsem měla asi týden zimnice. Propotila jsem několik nočních košil každou noc. Žádné jiné příznaky jsem neměla. Navíc se mi jedno odpoledne zatočila hlava a já krátce omdlela. Po týdnu zimnice sice ustoupily, ale začala jsem slyšet jemné praskání na plicích. Znejistěla jsem a opět se obrátila na paní Bláhovou. Snažila jsem se jí popsat svůj stav do emailu a ona mi opět hned ochotně odpověděla, řekla: “Je to divné, to na dálku netipnu, musím to přeměřit”. Naštěstí se zrovna uvolnilo místo a já mohla vyrazit do Brna. Při měření se ozval streptokok - zápal plic. Doporučila mi Doxybene, já souhlasila a užívala. Po pár dnech praskání na plicích skončilo, také teploty a pocení. Celkově mi bylo mnohem lépe a dnes se cítím zdravá. Moc děkuji paní Hance Bláhové, že dělá tuto práci, a že doslova zachraňuje lidi a pomáhá jim od velkých utrpení. Kdo nezažil…neuvěří! Není to práce jednoduchá, protože já sama jí několikrát po večerech vypisovala svoje trápení a vždy mi obratem odepisovala a radila co dál. Velké díky.

Helena Luptáková

Komentář:

Ráda bych řekla pár slov k poslední epizodě, protože se týká velkého množství lidí, a moje zkušenost by mohla někomu pomoci.

Celou dobu covidovou, od samého počátku, i za lockdownu, jsem vyšetřovala klienty, neměla jsem ani den dovolené. První čtyři dny jsem se poctivě snažila mluvit osm hodin přes roušku. Bylo to tak vyčerpávající, že jsem od pátého dne roušku nenosila, a sundávali si ji u mne i mí klienti. Z viru jsem ani já ani klienti strach neměli, všichni jsme užívali MMS a cítili jsme se díky tomu bezpečně. A také mi nikdo první rok nijak závažně neonemocněl, a 99% mé klientely by ani nenapadlo jít se naočkovat.

Co se týče respiračních patogenů, vídala jsem sem tam viry z rodiny coronavirů, ale žádnou epidemii. Ortomyxovirů /chřipek/ bylo málo, ale našly se, dále jsem vídala paramyxoviry, adenoviry, EBV, coxackie, sem tam stafylokok nebo streptokok, sem tam Chlamydie pneumonie nebo Chlamydie trachomatis, ale žádná kalamita to nebyla. Všechny tyto infekce, pokud si klient došel na testy, byly diagnostikovány jako Covid. Dokonce mám i dva klienty bez respiračních infekcí, pouze s průjmem, kteří byli nahnáni lékařem nebo zaměstnavatelem na testy a byli pozitivní na Covid. Postupně však začala převažovat Chlamydie trachomatis a Streptokok pneumonie. Svou práci dělám dvacet let a byla jsem zvyklá vídat Chlamydie trachomatis zhruba dvakrát za měsíc a Streptokoka pneumonie dvakrát třikrát za měsíc v zimě. Zhruba od října 2021 však testuji dva tři klienty s Chlamydií trachomatis denně, a Streptokoka pneumonie jednou dvakrát týdně. Chlamydie trachomatis mají i děti školou povinné. Tito všichni klienti, pokud si zajdou na testy, vždy dostanou diagnózu Covid.

Chlamydie trachomatis se považuje za pohlavně přenosnou bakterii. Protože však způsobuje trachom, zákal oka, najdete ho kromě očí i na nosní sliznici a ve vedlejších dutinách nosních, kam se dostane slzným kanálkem. Dále je na plicích, srdci, močopohlavním traktu, může být i v kloubech. Pak může tuto bakterii nositel kýchnutím a mluvením snadno přenést i na dalšího člověka, který s ním jede v MHD nebo s ním nakupuje v supermarketu. Nedoléhající roušky tomuto přenosu rozhodně nezabrání. Nechci spekulovat, odkud se tak najednou vzalo bezprecedentní množství zrovna těchto dvou bakterií. Na Chlamydii trachomatis dobře zabírá Azitromycin, 500 mg, jedna tableta ráno po snídani, většinou stačí 9 dní, ale obvykle se musí přeléčit i partner.

Streptokok pneumonie postupně v populaci začal dominovat zhruba od vánoc 2021. Nejdříve jsme s manželem učinili vlastní zkušenost. Manžel se vrátil z posezení s přáteli a začal mít potíže. Nejdříve měl ledové ruce a nohy, zimnici s třesavkou jak při malarickém záchvatu, bolely ho klouby jako při chřipce, ztratil chuť k jídlu, hubnul, špatně se mu dýchalo, potil se, měl zvýšenou teplotu, vleže se dusil. Při kašli ho bolela žebra. Nejdříve jsem mu naměřila nepřekvapivě Chlamydii trachomatis, ale Azitromycin nezabíral. Covid ani jiné respirační viry a bakterie neměl.

Dostal i Ivermectin, zinek. MMS bral třikrát denně a připravovala jsem mu koupele v MMS. Spíše se ale stále zhoršoval. Pak už to bylo zlé. Byl slabý, nemohl dýchat, vypadal strhaně, už jsem se bála, že to doma nedáme. Měla jsem o něj strach a bylo mi divné, že léčba nezabírá. Donutila jsem ho opět, i v tom stavu, dojít se nechat přeměřit. A to už bylo vidět zcela zřetelně, že Chlamydie ustoupila, zato se rozvinul v plné kráse Streptokok pneumonie, přímo řval. Covid zase nic. Naštěstí jsme mohli brzo nasadit Doxybene, nejdříve 200 mg po snídani, další dny po 100 mg. Už za tři dny bylo vidět zřetelné zlepšení, za týden byl v podstatě v pořádku, ale ještě bral antibiotika pro jistotu další týden. Sám mi řekl, že si uvědomuje, že kdyby se dostal do nemocnice, že ho tam zabijí.

Sama jsem streptokoka od něj také chytla, ale protože dvacet let procházím díky mým klientům mikroimunizací, všichni na mne prskají všechno možné hlava u hlavy, můj imunitní systém to zvládl, podporován jen svařeným vínem, horkou vanou a elektrickou dečkou.

Pikanterie přichází na závěr: za týden poté, co nám oběma bylo už dobře, jsme si zašli na test protilátek. Oba máme vysokánské hodnoty protilátek proti …Covidu. No nejsou ty naše laboratoře zábavné?

A pak už se roztrhl pytel. Lidé nejen přicházeli, ale i volali s podobnými obtížemi. Severní Čechy, Severní Morava, Slovensko, jižní Morava….odevšad, dokonce jsem takto na dálku řešila německého klienta. Když mi vyjmenovali některé ze symptomů, a že jim po Isoprinosinu a MMS není o moc

lépe, ihned jsem je směrovala na antibiotika. Za dva tři dny jsem často dostala zpětnou vazbu, že zlepšení nastalo.

A teď si představte, že takový pacient volá obvoďákovi, že je mu zle, a ten mu řekne, s covidem mi sem nelezte. Kdyby si ho poslechl, možná by některý zkušený praktik poznal, že by mohlo jít o bakteriální nákazu, podat antibiotika, a zachránit ho. Nechci ani domýšlet, kolik dusících se pacientů s bakteriálním zápalem plic dostane v nemocnici nejdříve kortikoidy, /protokol/, takže se infekce pěkně rozvine. Vleže na posteli nemohou plíce prodýchávat do zad, protože jsou stlačené, takže zánět se rozšíří, antibiotika nedostane, protože je to přeci covid a ten se nedá léčit, a nikdo o ničem jiném ani neuvažuje, postupně se zhoršuje, až dostane kyslík, pak ventilátor, ten mu plíce roztrhá, a pak už jen dřevěné pyžamo, zapsáno do kolonky ,,úmrtí na covid“.

Jakmile uslyšíte, že někdo kolem vás má podobné symptomy, které jsem popsala, začněte shánět antibiotika. Možná mu zachráníte život.

Ing. Hana Bláhová