top of page
  • Příběhy klientů

Malá velká žena, doplněné

Aktualizováno 30.6.2023


27. 11. 2022


Dobrý den paní Ing. Bláhová.

Děkuji moc za pomoc, protože bez podpory a rad by se člověk nikam nepohnul a sám by si ani nedokázal pomoci ...


Chtěla bych se s Vámi podělit o můj příběh, který se mi stal. Nevím, kdy to vlastně všechno začalo, protože nemocná jsem byla odjakživa a neustále.


Když mi byl necelý rok, málem jsem umřela na mononukleózu. Zachránili mě až antibiotika ze zahraničí, které mi dovezli sanitkou. Potom se to se mnou táhlo dále. Neustálý kašel, rýma dokolečka, a s tím spojené záněty zvukovodu, takže časté návštěvy ORL a propichování uší, které je dnes už naštěstí z důvodu možné hluchoty zakázáno.


Ráda jsem jezdila na prázdniny k babičkám, které měly plno zvířat (kočky, psy, králíky, slepice, křepelky atd.). Doma jsem vždycky měla křečka a později i 18 let kočičáka s jeho dlouholetým parťákem. Léto bylo pro mne utrpení, protože si mě vždycky našli komáři a po jejich štípnutí jsem mívala velké otoky. Alergologie dle vyšetření krve určila, že jsem alergická na prach, roztoče, pyl, ovčí rouno a světe div se i na komáří štípnutí. Jednou jsem po takovém tichém nočním štípanci nemohla ráno otevřít oko a druhý den následovala injekce antihistaminik v nemocnici.


Celou dobu mne trápily ukrutné bolesti břicha. Přicházely z ničeho nic, nárazově. Před jídlem, po jídle, vlastně nečekaně kdykoli. Lékaři stanovili jako příčinu možnou alergii na mléko nebo lepek, tak jsem tyto potraviny omezovala. Po letech jsem si zašla na vyšetření na gastroenterologii, kde se nic nepotvrdilo. Pro všechny případy jsem si naordinovala bezlepkovou dietu, protože mi při ní bylo lépe a bolesti trochu ustoupily.


Ve dvanácti letech jsem přestala vidět na jedno oko. Lékaři nasadili silné kortikoidy a po mnoha vyšetřeních, s podezřením na možnou RS, ji nakonec nepotvrdili. Na magnetické rezonanci byl jeden měsíc nález, který se po kontrolním vyšetření úplně ztratil neznámo kam. V osmnácti letech se situace opakovala s druhým okem. Vše ,,přeléčili“ opětovně kortikoidy. Nějakou dobu jsem měla klid.


Za pár let se potíže vrátily. Začalo to silnou únavou, nekoordinovanou chůzí, a vedlo to až k ochrnutí nohy. Následovala nemocnice, opět kortikoidy, vyšetření a zařazení do programu biologického ,,léčení,,. Po několikaletém léčení-neléčení, s pravidelnými kontrolami, mi bylo hůř a hůř.

Diagnózu RS jsem dostala v roce 2018, od roku 2019 mám invalidní důchod prvního stupně.


Shodou okolností jsem se letos na podzim naštěstí dostala k paní ing. Bláhové kvůli opakovaným ženským zánětům, kterých jsem se nemohla žádným způsobem zbavit. Na jaře mne jedna léčitelka pobídla, abych si našla kvalitní parazitoložku, že bych mohla mít něco v pohlavně močových orgánech.


Koncem září jsem dostala termín. Obrovským šokem pro mne bylo zjištění, jak moc jsem v celém těle byla zaparazitovaná. Viry, bakterie a paraziti způsobovali mé výše uvedené obtíže, i to, že jsem nemohla přibrat, i když jsem jedla více než ostatní.


Naše mazlíčky odčervujeme pravidelně každého půlroku a nenapadne nás, že když s nimi sdílíme společnou domácnost, hrozí nám stejné riziko jako jim. Před nějakým časem jsem prosila taťkova onkologa, aby mi napsal recept na antihelmintika. Sice mi recept napsal, ale kromě toho se mi dostalo velkého výsměchu, že parazitární infekce je nepravděpodobná a že to není třeba. Pamatuji si, že po Vermoxu mne sice pálilo břicho, ale zároveň jsem pocítila částečnou úlevu. Aby se mi už nikdy žádný lékař nevysmál jsem raději už nikdy o nic nežádala.


Od paní Bláhové jsem dostala rozpis na několikaměsíční kúru a zahájila jsem léčení zhruba začátkem října 2022. Už za ty dva měsíce vidím neskutečné zlepšení. Dneska mám víc energie, lepší koncentraci, super celodenní pozitivní náladu, netrápí mě studené ruce a nohy, ani zimnice či teploty ve spaní. Ztratila se mi několikaletá bulka v prsu, o které jsem věděla jen já. Ze strachu, co by mě čekalo, jsem raději nikomu nic neřekla. Záněty s výtoky se ztratily. Mám nádhernou pleť bez akné. Bolesti kloubů a kolen či migrény už neznám. Pravidelné břišní koliky, křeče, průjmy a zácpy jsou ty tam, a to jsem teprve na začátku. Půjdu touto cestou, protože po mnohaletém maratonu na biologické léčbě za miliony se konečně cítím výborně, velká část mých problémů již odešla, a to již po dvou měsících. Je to pro mne druhá šance.


Apeluji na všechny, kteří se mají rádi a chtějí žít zdravý život bez neustálého ,,léčení“. Zajděte si preventivně na měření, abyste včas zjistili, kde je jádro problému, než bude pozdě. Nikdo jiný to za vás neudělá. Zkuste tuto šanci, když nad námi zlomí všichni hůl a dozvíte se jen, že máte nevyléčitelnou nemoc, s depresivní prognózou možného zhoršení.


Popěvuji si v duchu pro sebe: Kdyby to můj táta pil, byl by tu žil mnohem dýl. Nadobro byl ,,vyléčen“ v padesáti letech. Dostal kapačku s léky, na které čekal vlastně dvacet let, v naději, že mu pomůžou od diagnózy nevyléčitelného mnohočetného myelomu. Nevydrželo to a nakonec vzdalo jeho srdíčko.

Nečekejme na zázračnou několikamiliónovou medicínu. Zkrátka, i když máme k dispozici ten nejdražší lék, který můžeme mít, nezaručí nám, že budeme žít déle.

Doufám, že se dočkám toho, že se lidé navzájem sebe budou ptát odčervený? – neodčervený? místo očkovaný? – neočkovaný? Žít lepší a zdravější život může každý.


Když mi drahá biologická léčba do teď nepomohla a nějaký extra pokrok vpřed nevidím, nemá cenu v ní pokračovat ... Potřebuji si jen dodat odvahu a postavit se sama za sebe, abych nedopadla jako můj taťka, kterého doktoři léčili až ho uléčili. I kdybych přišla o invalidní důchod I. stupně, být zdravý za to stojí! :)


S přáním pěkného dne

M. M.




Komentář Ing. Hany Bláhové:

Paní MM ke mně přišla poprvé 28. 9. 2022. Sama jsem překvapena, jak pozitivně vnímá dosavadní výsledky, i když nás čeká ještě mnoho týdnů práce.

Při testování jsem našla u klientky Echinokoka granulosus ve vnitřním uchu /nestabilita, vertigo, nejistá chůze/, a v míše – potíže pohybového aparátu. Echinokok granulosus je miniaturní, sotva centimetrová, zato o to frekventovanější tasemnice našich domácích mazlíčků, psů a koček. Jeho cysta svým pravidelným okrouhlým tvarem připomíná nádor /bulka v prsou/.


Letité bolesti a křeče břicha byly způsobeny campylobacterem a helicobacterem, a nepřestává mne šokovat nekompetence našich lékařů, kteří tuto banální infekci neodhalili, ani když si klientka zašla na specializované oddělení. Lidé s touto infekcí pak většinou dostanou doporučení na bezlepkovou a bezlaktózovou dietu. Cukr, mouka a mléko podporují růst helicobacterových a prvokových kolonií. Můžete si to představit tak, že naše oblíbené jídlo je podporuje v růstu stejně, jako podporuje růst kvasinek. Ani hladovkou je nezahubíte, když už se ve vás jednou usadili, jen se méně množí. Ideálním lékem na helicobactera je Entizol. Ani to zatím doktoři nezjistili, zatím na něj podávají nevhodná antibiotika, nebo doporučují Helicid, který sice přechodně tlumí bolesti, ale na druhou stranu jako zásaditý podporuje růst této bakterie. Této ,,léčbě“ říkám Spirála smrti, protože ve finále urychlí tvorbu žaludečních vředů.

Slabá žloutenka E a Rotaviry byly už jen třešinkou na dortu.

Průjmy způsobovali prvoci z kontaminované vody, hlavně Blastocystis a mikrospory. Prvoky jsem našla i na pohlavních orgánech. Pokud se žena myje stále v závadné vodě a voda se dostává na ženské sliznice, pak je zánět chronický, a pro doktory ,,nevyléčitelný“.


Na ženských orgánech jsme našli také běžného tenkohlavce, který sem zabloudil z tlustého střeva, a cyklicky se tu zřejmě objevuje i dětský roup. Způsobuje svědění a ekzémy kdekoliv, je hlavní příčinou atopického ekzému.


Dále tu byla Chlamydie trachomatis, která napadá oči, nosní sliznici, celý respirační trakt i pohlavní orgány. Přenáší se bohužel z nosní sliznice nemocného kapénkou. Celé dva covidové roky, především pak zvýšenou měrou od roku 2021, je tato bakterie mylně a možná i úmyslně diagnostikována jako coronavirus u všech mých chlamydiových klientů, kteří si na test zašli. Je to až úsměvné, ale my vidíme laboratořím do karet. Za covid je označováno kde co, jen když je to alespoň trochu infekce dýchacích cest.


Klientka měla také Toxocaru canis a Toxocaru cati, které stále dokola testujeme jako oční ,,záhadnou“ infekci u chovatelů domácích mazlíčků. Po stopadesáté píši, že se toxocara nikdy u očního lékaře v oku nenajde, ať ji testuje kdokoliv s jakýmkoliv přístrojovým vybavením od Aše po Košice. Toxocara je nebezpečná, teoreticky může poškodit oční nerv a způsobit slepotu. Je to infekce, s kterou se my poradci setkáváme sedmkrát do týdne. Je to nejčastější parazit psů a koček, a odvozeně i nejčastější parazit chovatelů. To byly ty ataky očí v dětství. Kortikoidy, nebo prostě náhoda, způsobí, že toxocara odleze někam o kousek dál, takže už ji MR nezachytí. Toxocaře se říká larva migrans a cestování má ,,v popisu práce“.

Tasemnice v zažívání nedovolila klientce přibrat.

Plasmodium vivax, přenosné komárem, způsobovalo noční pocení a zimnice.

Kromě toho má klientka mnoho hlístů a tasemnic ve všech končetinách, v srdci, v lymfě, cévách, žilách, prostě není zdravý orgán. Takto vypadají lidí žijící na vesnici obklopeni zvířaty. Ještě jsem stihla pojmenovat háďátka, chytnete je z půdy, hlíny a rostlin – prostě na zahradě, a měchovce – tamtéž.


Neměla jsem čas ani všechny nálezy pojmenovat, kolik jich bylo, ale předpokládejme, že nejvíce jich má od koček a psů z dětství. Klientku čeká ještě cca dvou až tříměsíční práce, ale při jejím pozitivním přístupu k životu to vypadá, že bychom mohly být zhruba do Velikonoc hotovy. Napíšeme spolu pokračování. Zajímavý bude její boj s neurologickou a úřednickou mašinerií, bude-li opravdu chtít z toho kolotoče vystoupit. .


HB




21. 1. 2023 ZÁVĚR KLIENTKY M. M.:


Diagnózu RS mám od roku 2018. Nemohla jsem ovládat nohu, měla jsem nestabilní chůzi, závratě, akne, svědila mne kůže, měla jsem nekontrolovatelné průjmy a zánět močového měchýře. Kvůli chůzi jsem dostala invalidní důchod I. stupně. 8 hodinovou pracovní dobu jsem musela změnil na 6 hodinovou na jiném pracovišti, ale dále chodím do práce, moje práce je administrativního charakteru.


Nejdříve jsem dostávala v RS centru REBIF, ale protože mi bylo po něm velmi nevolno, změnili mi léčbu na biologickou léčbu OCREVUS, kterou jsem dostávala v kapačkách jednou za půl roku. Poslední OCREVUS jsem dostala v létě 2022. Přesto mi na podzim 2022 začalo být velmi zle, až jsem se obávala, že ani do práce dojít nedokážu.


Od paní, která čistí energie, jsem dostala tip, abych si našla kvalitního parazitologa. Když mi bylo v létě a na podzim opravdu špatně, zapřála jsem si v kostele u jednoho svatého obrázku ze 17. století, že bych chtěla být zdravá, a zároveň pomoci k uzdravení i ostatním.


Našla jsem si parazitoložku paní B. z Brna. Na podzim 2022 jsem se k ní dostala. Naměřeno bylo velké množství parazitů, virů i bakterií, hlavně tasemnice na mozku, i v končetinách. Brzy poté, co jsem podstoupila měření, ještě než jsem se vůbec mohla dostat k léčbě, jsem chytla druhého Covida. Průběh byl horší než u mého prvního dubnového. Rozestup mezi nimi byl bez pár dní přesně půl roku. Bolely mě všechny klouby, trpěla jsem nevolností, motala se mi hlava, jedno balení kapesníků na den bylo málo. Ale i tak jsem byla rozhodnutá, že covid mne nezastaví, a začala jsem se odčervovat. Ještě že jsem šla do toho a nezalekla se! Kdo může říct po dvou prodělaných Covidech, že se cítí mnohem lépe než před nimi! Paní B. mi poskytla telefon na klienta, který se z diagnózy RS vyléčil před sedmi či osmi lety, a stále je zdravý. Také odmítl léčbu, nechtěl brát dlouhodobě kortikoidy, a RS centru podepsal revers. Mluvili jsme spolu hodinu, jeho zkušenost mne velmi povzbudila.

Všechny pozitivní výsledky po odčervování jsem si sepsala, vyšlo mi to na 16 bodů.


Ve druhé polovině odčervovací kúry jsem byla na plánované magnetické rezonanci mozku. Moji záchranou před hlukem byly špunty do uší pro dělníky. Paráda, doporučuji všem vyzkoušet. Rozdíl mezi klasickými z lékárny je neporovnatelný. Poprvé jsem si rezonanci užila v tišším režimu. Překvapením pro mne bylo, že mě z magnetu vytáhli asi o půlku času dřív, než bylo obvyklé. Podezřelé mi bylo, že u mě stál i radiolog, který se usmíval a něco mi říkal. Uslyšela jsem ho, až když jsem si vytáhla špunty z uší. Intuitivně jsem si chystala ruce na kontrastní látku, kterou mi za ta léta kontrol poprvé neaplikovali do žil, protože prý nebylo třeba. S výborným pocitem jsem z vyšetření odcházela na oběd.


Odpoledne, na plánované kontrole po magnetu, jsem ošetřujícímu lékaři přečetla všechna sepsaná pozitivní zlepšení po odčervování: víc energie, lepší koncentrace, celodenní pozitivní nálada, motání hlavy s migrénami je pryč, vypadávání vlasů ustalo, studené ruce a nohy minulost, třes rukou pryč, nevysvětlitelné průjmy, zimnice a teploty jsou také pryč. Mám jistější chůzi, lepší motoriku, a stále se to lepší. Vše se vrací do normálu, až se tomu nechce věřit).


Ptala jsem se na výsledek vyšetření mozku a dozvěděla jsem se, že je vše stejné jako minule. Pro mé porovnání předchozích a nynějších výsledků jsem nic do ruky dodneška nedostala. /Komentář HB: Není to divné? Tolik zlepšení, a MR je pořád stejná? Znamená to snad, že vyšetření MR není spolehlivé, nebo to spíše znamená, že od doktorů se pacient s RS nikdy nedozví že by se něco zlepšilo, protože RS je přeci nevyléčitelná?/


Uběhl nějaký čas a začátkem ledna je tu zase další kontrola u paní B. V mozku ani na jiných místech v těle už nemám tasemnice, což znamená - diagnóza RS už je neměřitelná. Zbyly nějaké drobnosti, zlepšení je zhruba o 85%. Dostala jsem kratší rozpis na dočištění.


Protože je mi stále lépe, využila jsem nabídky kamarádky jet na Vysočinu. Po několika letech jsem zase zkusila lyžovat. První jízda byla o život, protože nožka ještě nechtěla úplně poslouchat. Na poprvé jsem spadla, zvedala mne cizí paní, ale třetí jízda se povedla a natáčela ji kamarádka na mobil. Záznamem se těšila celá moje rodina. Báli se mé vyhlídky na invalidního vozík. Nikoho by ani ve snu nenapadlo, že jim něco takového někdy vůbec pošlu!


V lednu jsem zavolala do nemocnice, že další aplikaci biologické léčby ruším. Škoda, že se zrušení nedostalo k panu doktorovi. Před termínem jsem několikrát denně volala a volala, neúspěšně. Informaci, že sice přijdu na kontrolu, ale bez kapačky, jsem předávala nějaké sestře, ale nejspíše se nedostala dále.


Na plánované kontrole bylo krušno. Po otázce: ,,Proč jsem nepřišla na kapačku?´´ Následovala moje odpověď: ,, Nebudete tomu věřit, ale mě je ještě líp než na minulé kontrole. Byla jsem lyžovat na horách, mám video, chcete ho vidět?´´ Na video se bez zjevného zájmu podíval a následovalo kázání. Je to vabank být úplně bez léčby, která má velké úspěchy. Ataka se bez ní může kdykoliv vrátit, třeba i ve větší míře. To, co jsme léčili několik let, už třeba nikdy potom nevrátíme do původního stavu. Chápu obavy lékaře, ale proč mi bylo na podzim do odčervení stále hůř a hůř, i po letní dávce toho ,,zázračného" preparátu??? Na podzim mi bylo tak zle, že jsem přemýšlela, jestli budu moci vůbec ještě pracovat.


Dále jsem se obhajovala, že už mám nějaký věk, a chtěla bych mít v budoucnu děti, to je také můj další důvod, proč kapačku nechci. Neumím si představit potrat nebo to, co by potom následovalo. Dostalo se mi ujištění, že biologická léčba se skládá z podobných látek, které jsou v těle, a že by to nemělo mít vliv na plod. Já: ,,Chci být zase zdravá bez léků.´´ Odpověď: ,,To bych si přál taky, ale toto je nevyléčitelná nemoc.´´ Já se slzami v očích: ,, A co kdybych byla prvním pacientem, kterého budete hlídat bez léků a kdykoli by se cokoli dělo, tak hned zakročíte? Můžete mě hlídat bez léků, protože jenom tak zjistíte, jestli mi pomohla odčervovadla, nebo biologická léčba. Budu takovým prvním vlajkonošem. Půjdu do toho a vezmu všechen risk na sebe.´´ Další kontrola jako průkopníka mne čeká v dubnu.


Nikdy se nikým a ničím nenechte odradit nebo vykolejit. Tu sílu má v sobě každý, protože jsme všichni stejní. První krok je vždycky na nás! Věřím, že můj příběh dodá odvahu a naději všem, před strachem ze všech vážných "nevyléčitelných" diagnóz, za kterými se schovávají malinkatí upírci v nás, a to za nimi nemusíme jet ani do Transylvánie ... :)


M. M.



Dodatek, H.Bláhová:

Klientku, drobnou postavou, ale velkou duchem a odhodláním, nesmírně obdivuji. Řekla jsem jí, že mi jí seslalo samo nebe, protože zatím nikdo!!! z desítek vyléčených klientů s RS za mou dvacetiletou praxi nedokázal lékařům říci do očí, že se zlepšil odčervováním, a že klasické léky už brát nebude. Ona je jediná! Klientka mi řekla, že si uvědomuje, že jakmile podepíše neurologické klinice revers, ztratí status invalidního důchodce, ale je s tím srozuměná. Chce raději pracovat a normálně žít. Nechá to na svém obvodním lékaři. Divila se, že je první, která řekla neurologovi pravdu. Pověděla to i obvoďákovi a donesla mu náš Deník 3.


Vyprávěla jsem jí, jak to řešili uzdravení klienti před ní: většina z nich zkrátka přestane do centra docházet a na výzvy ke kontrolní návštěvě nereaguje, prostě mrtvý brouk. Když se jich ptám. ,,A vy jim neřeknete, že už jste zdravý?“ ,,Ne, už mně tam neuviděj, já jsem s nimi skončil“.

Nebo: ,,Víte jak to je, znáte doktory, budou na mne řvát, nedá se s nimi mluvit, hned se rozčílí, a já to nemá zapotřebí. A co kdybych je ještě někdy potřeboval.“

Nebo: ,,Mám invalidní důchod, já jim nemůžu říci, že už jsem zdravá, přišla bych o něj, a kde bych ve svém věku sehnala práci…“

Nebo: ,,Paní Bláhová, spravte mne, ale jen trochu, aby mi bylo líp, ale nebylo to nápadné, nechci přijít o důchod“.

Nebo: ,,Neřekl jsem jim to, oni by se mi smáli“.

Nebo: ,,Neřekl jsem jim to, stejně by mi nevěřili…“

Další, a těch je menšina, podepíšou revers.


Mnoho z nich se bojí cokoliv doktorovi říci a definitivně se od něj odstřihnout, co kdyby…….Dále tam chodí, nafasují léky nebo injekce, často drahé, a ty pak končí v míse. Zbabělost těchto klientů stojí stát nemalé peníze, ale já jsem léčitel, ne policajt.


Měla jsem i klientku, co RS-centru nahlásila, že otěhotněla. Jedině v tom případě ji automaticky přestali nutit léky, z toho asi usoudíte, že to nebudou žádné lentilky, a že nátlak byl masivní. To byl jediný způsob, jak se slušně vyvázat z docházky. Potom se ale bála potkat doktora nebo sestru venku, aby si nevšimli, že nemá břicho, a bála se, že to centrum nahlásí obvoďákovi, a ten ji pošle na gynekologii ….pak by musela říci, že spontánně potratila….Myslím, že to tak nakonec i dopadlo, ale na kliniku se už nevrátila a už ji nevolali.


Jste na to hrdí, páni doktoři, že se vás pacienti tak bojí, že raději podvádějí? Divíte se, čtenáři, že se běžně mezi lidmi neví, kolik desítek lidí s RS už je vyléčených, a že je to diagnóza, se kterou se dá pracovat?


O to více smekám před malou velkou ženou paní M. M. Slíbila jsem jí, že ji budu ze všech svých sil udržovat v co nejlepším zdraví, každý drobný výkyv hned podchytíme, aby neurolog i za rok viděl, že se klientka bez jeho extrémně předražených a ne zcela nevinných šmakulád obejde.


HB



Dodatek II, email duben:

Dobrý den, paní Bláhová, chci vám napsat, co se mi přihodilo.

V sobotu jsem si myla hlavu a čistila uši jako obvykle. Na vatové tyčince jsem našla asi dvoucentimetrového parazita. Vzpomínáte si, že hned na prvním měření jste mi řekla, že mám parazita v uchu? Vyfotila jsem si ho. S levým uchem mám problémy od dětství. Stále jsem měla dokola záněty, hrozila mi i hluchota, mívala jsem závratě. Vysvětluji si to tak, že antihelmintika ho usmrtila, tak se ,,pustil". Poslední dobou mne ucho svědilo, tak si už dva tři měsíce kapu do ucha speciální bylinné kapky, které ho asi vyplavily.


V úterý, 18.4., jsem měla zase kontrolu u svého neurologa. Ukazovala jsem mu fotku parazita, na mobilu jsem mu to i zvětšila. Řekla jsem mu, že s rovnováhou jsem zase o něco jistější.

Ptal se mne, jak se cítím, řekla jsem že výborně a z týdne na týden lépe. Pan doktor mi chtěl nabrat krev, aby viděl, zda jsem ještě pod vlivem látek, které mi v kapačce dávali před osmi a půl měsíci!!!!!! loni v červenci! Vysvětloval si to tak, že účinné látky z kapačky ještě možná příznivě působí. Vyvedla jsem ho z omylu.


Znovu jsem mu zopakovala, že v srpnu a září, a vlastně celý podzim, mi po té kapačce bylo tak zle, že jsem sotva chodila. V práci jsem si nechala zkrátit pracovní úvazek, nedovedla jsem si představit, že vydržím celou směnu, ani to, zda budu vůbec moci chodit do práce. S detoxem jsem začala v zimě a zlepšování nastalo právě až po antihelmintikách. Kapačky mi rozhodně nic dobrého nepřinesly, naopak. Zhoršily mne natolik, že mne právě ony přiměly sednout k internetu a hledat alternativu.


Bylo vidět, že mu to vrtá hlavou, že tomu chce přijít na kloub.

Zavolal sestru, ta mi nabrala krev a hned s ní odběhla.


Zeptal se mne, zda bych byla ochotna podstoupit magnetickou rezonanci s kontrastní látkou. Souhlasila jsem, protože i mne zajímají výsledky.

Nechám si vypálit CD a nechám snímek posoudit někým nezávislým. Kdyby MR ukázala, že stav je ,,stále stejný", bude z toho jasné, že chodit na kontrolní magnetické rezonance nemá pro RS-káře vůbec žádný smysl. MR potom jen slouží k jejich utvrzování, že jsou stále nemocní.

Ptal se mne, na jakém přístroji mne poradkyně testovala. Řekla jsem že to byla nějaká mašinka připojená k počítači.

Bylo vidět, že ho to zajímá. Rozloučili jsme se s tím, že mi dá co nejdříve vědět, kdy dostanu termín na magnet.


Musím vám ještě říci, že k lepší fyzické kondici chci přispět i já vlastní silou. Každý den cvičím a šlapu na rotopedu, abych posílila tak dlouho nefunkční svaly. Nohy sílí, ujdu mnohem větší vzdálenost než dříve.

Těším se na kontrolu.

Zdravím, M.



Aktualizace z 30.6.2023


Dobrý den paní Bláhová,

dnes 30.6. jsem byla na další kontrole na neurologii. Tentokrát mne doktor nechal hodinu čekat, to dříve nebylo zvykem. V čekárně sedělo několik utrápených žen a dívek a bavily se mezi sebou, jaké má kdo potíže, a jaké léky bere. Když se ptaly mne, jak jsem na tom, řekla jsem jim, že jsem už téměř rok bez léků a cítím se výborně. Doporučila jsem jim, ať si najdou kvalitního poradce, který s nimi provede odčervení, a jejich problémy mohou zmizet. Pak už jsem šla na řadu. Doktor zopakoval svou myšlenku, že můj dobrý stav je po lécích, které jsem brala loni v půlce července, dubnový odběr léků prý ukázal, že zbytek léků v krvi ještě mám. Myslela jsem si o tom své, protože loni mi řekli, že léky vydrží v krvi půl roku, ne více než 9 měsíců. Zeptal se mne jak se cítím, zopakovala jsem, že výborně, ale že koncem května mě něco štíplo do obou lýtek. Do druhého dne jsem měla teplotu, motání hlavy a brnění v nohou, což naštěstí odeznělo. Celkové zlepšení se však oproti minulému létu nedá vůbec srovnat. Naplánoval kontrolní MR na srpen a poslal mne vedle za sestrou na další odběr krve. Rozloučila jsem se a zamyšlená došla na tramvaj. Nasedla jsem a ještě přemýšlela o jeho slovech, když jsem si v půli cesty uvědomila, že na odběr krve jsem už nezašla. Rozhodla jsem se to brát jako řízení osudu a nevrátila jsem se. Jsem zvědavá jak dopadne MR.

1 235 zobrazení
Hledání podle štítků
bottom of page