O zákeřné nemoci se příliš nemluví, přitom zabíjí
Kožní vředy jako suvenýr z Chorvatska
Všichni víme, že v tropických oblastech se můžeme nakazit malárií a žlutou zimnicí. Nebezpečných nemocí je ale v těchto regionech celá řada, některé jsou parazitické a způsobují nebezpečné kožní vředy. Třeba taková leishmanióza, která ročně zabije desítky tisíc lidí. Málokdo o ní mluví, přitom je v mnoha regionech na vzestupu. A hrozí, že klimatické změny ji rozšíří i tam, kde dosud nebyla.
Nejprve si musíme povědět, co leishmanióza je. Odpověď je totiž trochu komplikovanější. Ve skutečnosti jde o souborný název pro širší škálu parazitických onemocnění, které způsobují prvoci z rodu Leishmania. Napadnout mohou jak člověka, tak zvířata. My se budeme věnovat primárně lidem, u kterých se leishmanióza může projevit ve třech formách.
První je tzv. viscerální leishmanióza, někdy ji také můžete nalézt pod názvem kala azar (v překladu doslova černá horečka). Tato forma je nejzávažnější, jelikož parazité se mohou usadit v lidských orgánech, především v játrech a slezině a jejich funkci postupně utlumovat. V první moment si toho nevšimnete, jelikož inkubační doba je 3-8 měsíců. Poté postupně přijde horečka, průjem, budete unavení a zpocení, k čemuž se záhy přidá i zápal plic, krvácení a otékání. Pokud není nemoc včas zachycena, zemřete. Ani léčba ale není v tuto chvíli ideální, speciální lék ani vakcína neexistují, lékaři tak předepíšou antibiotika.
Dalším typem je kožní leishmanióza. Jak jméno napovídá, projevuje se hlavně na kůži, a to v podobě velkých vředů, které najdete na hlavě a rukách. Tyto vředy jsou opravdu velké a nevzhledné, ale zase nejsou zdaleka tolik nebezpečné jako první forma nemoci. Léčba probíhá opět pomocí antibiotik. Znovu nebezpečný je oproti tomu třetí typ, mukokutánní leishmanióza, při které se také vyskytují vředy, ale jsou ještě hlubší, kůže je při nich zcela zničena.
Případů přibývá všude možně
Není to tedy nic, co by člověk chtěl chytit. Choroba je přitom rozšířená - sice dominuje v tropických oblastech, najdeme ji ale ve zhruba 90 zemích světa, převážně v Jižní Americe a Blízkém Východě. V různých regionech se navíc liší podle příznaků, například mexický kmen zanechává na kůži velké jizvy, kolumbijský kmen zase znetvořuje tkáň uvnitř pusy a nosu. Cizí ovšem leishmanióze není ani Evropa, můžeme ji najít ve Středomoří. Dovolenkáře v tomto kontextu nepotěší, že nemoc se vyskytuje i v Řecku nebo Chorvatsku.
V Řecku dokonce v minulých letech začal počet případů přibývat, až tamní vědci museli varovat, že leishmanióza je skrytý problém, který by chtělo začít řešit. „V současné době má leishmanióza širší geografické rozložení než dříve a to se přičítá hlavně neustálému zvyšování rizikových faktorů leishmaniózy, které zahrnují migraci, změny prostředí, odlesňování, urbanizaci, imunosupresi a podvýživu. Leishmanióza je tedy potenciální hrozbou pro několik oblastí,“ píší ve tři roky staré studii.
Chorvatsko se s největším náporem případů potýkalo v 50. letech minulého století, pak začaly padat, než se zase kolem roku 2005 zvedly. „Poslední data naznačují, že leishmanióza způsobená L. infantum je nyní na Balkáně znovu se objevující chorobou po několika desetiletích relativně malého počtu hlášených případů,“ uvádí odlišná studie zveřejněná v magazínu Parasites & Vectors, jejímž spoluautorem je český parazitolog Vít Dvořák z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Pro cestovatele to znamená, že si nemoc mohou reálně domů přivézt. Stále to nejsou masové počty a dochází k tomu spíše výjimečně, ale může se to stát. Dva roky zpátky to řešilo například Švédsko, jehož zdravotnické úřady informovaly, že se počty případů choroby v zemi za posledních deset let více než zdvojnásobily. Tehdy to dávaly do souvislosti hlavně s uprchlickou vlnou a podotkly, že situace se může ještě zhoršovat.
Také USA hlásí hlásí v posledních letech nárůst případů, jak dovezených, tak endemických, tedy těch, kdy se lidé nakazili přímo na území Spojených států, například v Texasu. A další studie z roku 2010 předpovídá, že pokud bude pokračovat současný trend oteplování a mizení původních ekosystémů, paraziti z rodu Leishmania se brzy dostanou i do severnějších států. Jeden z modelů je do roku 2080 umisťuje dokonce až do Kanady. Nemoc tak časem nemusí být omezena jen na tropické oblasti.
Nutnost změny přístupu
Ze všech těchto důvodů se zdravotní instituce shodují, že bude třeba začít leishmaniózu pořádně monitorovat. V tuto chvíli totiž v řadě zemí není povinnost, když lékaři na případ narazí, jej hlásit do specializovaných míst. Ucelená data, jak rozšířená nemoc mimo exotické regiony je, tak neexistují. Světová zdravotnická organizace (WHO) ji například klasifikuje jako tzv. zanedbanou tropickou nemoc a odhaduje, že ročně se jí nakazí cca milion lidí, přičemž i ona varuje., že klimatické změny situaci zhoršují.
Americké Centrum pro prevenci a kontrolu nemocí (CDC) pak kritizuje Evropu za chybějící monitoring. „Jen několik zemí má dohled zaměřený na infekce zvířat i lidí,“ podotýká ve vztahu k chorobě a pokračuje: „Existují důkazy, že riziko leishmanióz v některých zemích EU a v sousedních zemích stoupá.“
V Česku je hlášení nemoci povinné, data směřují ke Státnímu zdravotnímu ústavu (SZÚ). Každoročně se podle něj nakazí jednotky lidí, nemoc popisuje jako velmi vzácnou a v případě viscerální formy jako velmi nebezpečnou s možností importu. Mimochodem, v minulosti se leishmaniózou (tou nejhorší verzí) nakazily dvě českě děti dovezly si ji ze Středomoří.
Že bude třeba změnit přístup, uznává i Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC). Loni v červnu rozběhlo projekt, v rámci kterého zkoumá, jaká je na kontinentu situace. Sběr dat měl skončit letos v únoru, momentálně se čeká na výsledky. Cestovatelé by v mezičase měli mít na paměti, že leishmanióza existuje a do tropických oblastí by měli jezdit jen s kvalitními repelenty, neuškodí ani nošení moskytiéry.