• Převzatý článek

Odhalení vakcín – Epizoda 1

O autismu, neštovicích a farmaceutickém lobby


V první epizodě série Odhalení vakcín vystoupí 3 hosté.

1. dr. Andrew Wakefield - aktivista za autismus. Dozvíme se jeho příběh, více o MMR vakcíně (proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám), farmaceutickém průmyslu, a co je podle něj příčina autismu.

2. Gary Goldmann - výzkumník, který bude mluvit o své práci v CDC, kdy dělal studii týkající se očkování proti neštovicím.

3. Toni Barková - lékařka z oboru. Mluví o historii očkování, jestli vakcíny skutečně vymýtily různé nemoci, a jak probíhají bezpečnostní studie pro vakcíny.


Odkaz na video najdete pod obrázkem

Odkaz na video zde


Přepis první epizody videa Odhalení vakcín:

Moderátor: Vítejte v Odhalení vakcín. Jsem váš moderátor dr. Patrick Gentempo a chci vám říct, že v průběhu dalších 9 dní vás naprosto ohromíme. To, co jsme na naší cestě odhalili ohledně tématu vakcín, je neuvěřitelné. I když více jak 20 let se věnuji zdraví, medicíně a jsem aktivistou v oblasti zdravotnictví, myslel jsem si, že jsem viděl vše. Ale pravdou je, že se v našem světě dějí věci, které přímo ovlivňují vás a vaše děti takovým způsobem, který je neskutečný.


Udělal jsem rozhovor s lidmi jako Robert F. Kennedy, mladší. Je to úžasný rozhovor, který uvidíte v pozdější epizodě této série. Také jsem dělal rozhovor s dalšími jako je Brian Hooker, který mluvil s vědcem ze CDC a poté, co obdržel přes půl milionu stran skrze zákon o svobodě informací, zjistil věci, které byste nevěřili, že se v našem dnešním světě dějí. V příštích devíti dnech zde vystoupí řada odborníků. Je to nebývalá příležitost a událost. Budeme mluvit o celém rozsahu problematiky s vakcínami.


Navázali jsme také strategické spolupráce. Jako s lidmi z filmu Vaxxed… ukážeme vám 20 minutovou verzi toho filmu. S lidmi z filmu Stopové prvky… ukážeme vám první online premiéru toho dokumentu. S lidmi z filmu Vakcinační syndrom, který bude vysílán vůbec poprvé ve své celé délce jako součást naší série Odhalení vakcín. Je úžasné, že jak jsme se vydali na tuto cestu, lidé se k nám začali přidávat a říkali, že tohle je problém, který se musí dostat do světa, o kterém lidé musí vědět. Jsme s vámi, podporujeme vás a chceme na tom spolupracovat. Vy a já se vydáme na cestu, která je působivá, dech beroucí a upřímně v mnoha ohledech dost znepokojivá.

V první epizodě vystoupí dr. Andy Wakefield, který poskytnul fenomenální rozhovor, který vám ukážeme, ve kterém mluví o svém příběhu. V mnoha ohledech to byl dr. Wakefield, který tohle vakcinační hnutí nastartoval. Možná víte, kdo to je, ale pokud jste ještě neviděli rozhovor s ním, zjistíte, že vás čekají dost působivé informace, které vám dají široký kontext. Dále zde vystoupí dr. Gary Goldmann, který byl výzkumníkem v CDC (Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí) a věci, které nám poví o své zkušenosti v CDC, a co zjistil, toho hodně odhalují, jsou dost překvapivé, a jsem přesvědčen, že pro vás budou přínosné v tom smyslu, abyste pochopili kontext vakcín a toho, co se děje v temnějších koutech vakcinačního průmyslu.


Pak zde vystoupí dr. Toni Barková. Toni je doktorka medicíny a už několik let je ponořená v této oblasti zdraví, a podělí se s vámi s úžasným kontextem. Ve skutečnosti má pro tohle takovou vášeň a tolik znalostí, že ona sama bude dělat rozhovor s ostatními odborníky v průběhu této série. Čeká vás fenomenální první den, s dr. Andy Wakefieldem, dr. Gary Goldmanem a dr. Toni Barkovou. Tohle je jen začátek cesty, která je naprosto nebývalá co se týče tématu vakcín. Vyvolali jsme hukot po celém světě před spuštěním této série Odhalení vakcín. Jsme rádi, že jste tu s námi a těšíme se, že vám tyto informace předáme.


Pro ty z vás, kteří měli odvahu a dokázali se postavit a položit otázky ohledně vakcín a čelili kvůli tomu spoustě útlaku a odsouzení, tato série vás podpoří jako nic jiného, co kdy existovalo. Užijte si tuto epizodu.


1. rozhovor. Host: Andrew Wakefield


Andrew Wakefield: Jmenuji se Andrew Wakefield, jsem akademický gastroenterolog, v roce 1991 jsem vystudoval medicínu v Londýně v nemocnici St Mary’s Hospital. Nejprve jsem se zabýval chirurgií a pak akademickou gastroenterologií… jinými slovy výzkumem. Mými hlavními zájmy byla Crohnova choroba, ulcerózní kolitida a pak autismus, který tak nějak pohltil můj svět. Chtěl jsem vždy být lékařem? Ne, původně jsem chtěl být veterinář. Moji rodiče jsou lékaři, celá rodina je v medicíně. Chtěl jsem dělat medicínu, začal jsem se jí zabývat… miluji ji, moc mě baví. Byl jsem vycvičen staromódně.


Pacient je vždy na prvním místě. Dával jsem pacienta na první místo. Starost o pacienta je zásadní, aby nebyla žádná nejasnost, žádný kompromis. Vždy se nejprve zajímám o příběh pacienta, o to, co se tomu pacientovi stalo. Chci znát jejich příběh, jaké bylo jejich dětství. To je začátek medicíny. Odtud získáváme naše vodítka k našemu lepšímu pochopení toho, co přesně daného pacienta trápí. Když jsem poprvé praktikoval medicínu jako student na chirurgickém oddělení, lékař nás vzal na výuku a řekl: „To nejdůležitější, co kdy uslyšíte, je to první, co vám pacient řekne. Pokud to budete ignorovat, otočte se, odejděte a už se nikdy nevraťte.” Jednou jsem vzal svého syna, který sportuje a hraje rugby, a bolel ho kotník… podle mě to byly jen bolesti z růstu.


Moji ostatní synové prožívali to stejné. Vzal jsem ho k ortopedovi, jen aby se na něj mohl podívat. Jako první přišla asistentka lékaře a řekla, že mu udělají rentgen. „Počkat chvíli,” povídám. Nikdo se nezajímá o historii toho, co má se svým kotníkem, ani ho nevyšetřil. Historie definuje, jaké testy uděláte. Prohlídka definuje, jaké testy uděláte. Takto ale vydělávají peníze… nejprve provedou test, vydělají z něj peníze, a poté se ptají na otázky, jestli vůbec. Řekl jsem si: Počkat… něco je tady špatně.


Tohle je špatný přístup k medicíně. Slyším to neustále… nejprve se pacienti testují a pak se jim kladou otázky. Ne. Proč? Protože vodítka k tomu, jaké testy provést, jaké části těla prozkoumat, vše je definováno tou první otázkou: „Co se ve skutečnosti stalo? Co vás trápí? Kde máte bolest?” To jsou otázky, které poté vedou k pochopení, jak testovat lidi. Lékaři na tento přístup reagují větou: „Takto to děláme.” Máme seznam úkolů, co udělat. Zaštiťují nás pojišťovny, tohle nám proplatí.


Pokud ty věci uděláme, zaplatí nám za ně. Takto by ale medicína neměla fungovat. Není divu, že je země v takové krizi, protože dělají takové věci, za které dostávají hromadu peněz. Spousta těch věcí je nadbytečných a zbytečných. Nebo jsou nerozumné, protože kdybyste udělali tu správnou věc hned ze začátku a zjistili historii pacienta, nebo rodičů pacienta, dostali byste se k odpovědi mnohem efektivněji, levněji, a ku prospěchu pacienta. Jak jsem se sem dostal?


To je dobrá otázka… Jednou jsem seděl v kanceláři na oddělení patologie a dostal jsem telefonát. Podle mě to bylo v roce 1995. Do té doby jsem se zajímal o zánětlivá střevní onemocnění, o Crohnovu chorobu, a další onemocnění epidemických rozměrů, které začaly koncem 19. století… v polovině až konci 19. století. Matka na telefonu mi řekla: „Moje dítě bylo v pořádku. Moje dítě dostalo MMR vakcínu (proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám) a pak nebylo v pořádku.


Přišlo o řeč, svoje dovednosti, komunikaci se sourozenci, Zhoršovalo se to postupně, ale od začátku jsem věděla, že je něco špatně. Moje dítě už nikdy nebylo stejné.” A já řekl: No… počkejte. Jsem gastroenterolog. Mluvíte o autismu, o kterém nic nevím. Matka mi řekla: „Moje dítě začalo mít příšerné střevní potíže, průjmy, bolesti… vím, že má bolesti.


Nemůže mi to říct, protože přišel o schopnost mluvit, ale vím, že má bolesti. Ubližuje si, mlátí se o hlavu. Probouzí se s křikem… je s ním něco velmi špatně.” Od té chvíle dál jsem se začal zajímat o to, co může trápit tohle dítě, kromě jeho poruchy chování a vývoje. Spousta poznatků pochází od rodičů, kteří říkají: Když mu dávám určitá jídla, když mu ze stravy odeberu určité věci, jeho chování se změní a zlepší. V opačném případě se znovu zhorší. Neměl normální příznaky gastrointestinální poruchy jako průjem, ale byla tam tato potenciální interakce mezi střevem a mozkem… to, co dítě jedlo, ovlivňovalo jeho chování.


Byl jsem už svědkem tisíců dětí, které mají stejný příběh. Nyní je to jedna z nejzásadnějších informací, které k této poruše máme, a to, že u mnoha dětí je skrytá střevní choroba. Pokud ji spravíte, můžete toho změnit hodně. Myslel jsem si na začátku, že se setkáme s takovým odporem? Ne, vůbec ne. Měli jsme klinickou prezentaci dětí, bylo to mnoho dětí, ne jen jedno… to byl jen začátek laviny těchto dětí, jejichž rodiče vyprávěli stejný příběh. Existovalo jasné vysvětlení, že tohle dítě je nemocné a potřebuje pomoct. Nedokázal jsem mu tu pomoct jako gastroenterolog dát, ale znal jsem někoho, kdo mohl.


Odkázal jsem dítě na profesora Johna Walkera Smithe, v té době světově nejpřednějšího pediatrického gastroenterologa. Byl to můj kolega a velmi jsem ho obdivoval. Odkázal jsem tohle dítě na něj. Nakonec došel ke klinickému rozhodnutí, že je třeba provést kolonoskopii, podívat se do jeho střev a zjistit, jestli tyto příznaky souvisí s nějakým onemocněním… a ano, souvisely. Stejně tak pro další děti se stejným problémem. Ano, tehdy byla skvělá podpora. Tyto děti byly nemocné, potřebovaly naši odbornost, ano, je tu nemoc a ano, příběh rodičů o tom, že k tomu problému došlo po očkování, může být opodstatněný. Na začátku to bylo přímočaré.


Ale brzy se to stalo nesmírně komplexní, jelikož jsme narazili na odpor od lékařských autorit, farmaceutického průmyslu, britského ministerstva zdravotnictví, CDC v této zemi. Odpor přišel, protože lidé jakoby nábožensky věřili, že očkování je to nejlepší, co jsme vymysleli. Přišel odpor, protože byli lidé, co na vakcínách vydělávali obrovské peníze. Přišel odpor, protože byla víra, že vakcíny jsou naprosto bezpečné. Přišel odpor, protože spousta jedinců u moci investovali svoje kariéry, svoji důvěryhodnost, svoji životní práci do toho, aby veřejnost nadále přijímala vakcíny, a aby udrželi dojem, že to, co dělají, je naprosto bezpečné a pro větší dobro.


Jak tedy přistoupit ke skeptickému rodiči, který říká: „Nevěřím tomu. Ano, mám dítě, které vakcíny ovlivnily, ale můj lékař mi říká, že vakcíny jsou bezpečné.” Ptám se: Zeptali jste se svého lékaře, na základě čeho určuje, že vakcíny jsou bezpečné? Zeptali jste se ho na vědu, kterou dospěl k tomu názoru, nebo je to něco, co mu jen bylo řečeno CDC? Nebo to bylo na příbalovém letáku od farmaceutického průmyslu? Jaká je skutečná věda za bezpečností vakcín? Když jsem se tím začal zajímat, byl jsem si dobře vědom toho, že jako akademický lékař mám povinnost, zpětně přezkoumat bezpečností studie.


Pokud bych přišel s tvrzením, které zpochybňuje status quo, které by potenciálně mohlo rodiče odradit od očkování, musel jsem si být naprosto jistý, že to, co říkám, je založeno na faktech, co bezpečnostní studie buď nezachytily, protože nebyly dostatečné, nebo možná to zachytily a zavrhly to. To jsem tedy udělal a zpětně přezkoumal všechny studie a napsal zprávu o 250 stránkách týkající se bezpečnostních studiích, které vedly k udělení licence těmto vakcínám.


Byly otřesné… říkal jsem si: Určitě jsem něco přehlédnul. Museli přece něco udělat. Od té doby jsem zjistil… řekli byste si, že MMR vakcína, kterou rodiče u této britské asociace ohlašovali, byla zavedena v roce 1989. Já o tom slyšel až v roce 1995. Co se stalo mezitím? Byly tam případy? Dává to rozum, že? Pokud existovala asociace, lidé to předtím museli hlásit. Lékaři o tom někomu museli říct, že vídávají děti s autismem. Ano, ty případy byly.

Viděl jsem dokumenty, které jasně ukazují, že autority jak v USA tak Británii byly informovány o autismu, který se projevuje po podání MMR vakcíně. Informovali je o tom lékaři a ostatní nezávislí lékaři dlouho předtím, než jsem se tím začal zabývat. První případ byl ohlášen v Británii v roce 1992. To je tři roky, než jsem se tím začal zabývat. A šest let před publikací v časopisu Lancet. Tohle jsou spontánní zprávy od lékařů, co říkají: Dívejte. Tato žena ohlásila, že u jejího dítěte se po očkování projevila porucha vývoje a autismus. Otázkou pak je, co s tím autority udělaly? Co s tím udělaly regulační orgány v Británii a USA? A odpovědí je: Podle všeho nic.


Lidé se mě ptají na obě otázky. Co se podle vás stalo mému dítěti? Co bych měl pro svoje dítě nyní udělat? Odpovědi na ty dvě otázky jsou pochopitelně odlišné. Moje odpověď pro matky s novorozenými dětmi je: Informujte se. Nevěřte mým slovům. Běžte na web CDC a přečtěte si informace o každé jednotlivé vakcíně. Běžte na web National Vaccine Information Centre, také skvělý zdroj informací. Běžte si to přečíst, protože tohle bude jedno z největších rozhodnutí vašeho života. Pokud se něco pokazí, budete s tím muset dlouho žít. Takže prosím, informujte se. Nevěřte mým slovům. Protože já neznám odpovědi. Vím, že existují naprosto opodstatněné otázky, a ty opodstatněné otázky pochází z rodičovských instinktů. Matky, co za mnou chodí a říkají: Vím, co se mému dítěti stalo.


Lékaři říkají: Ne, to je náhoda. Ale já instinktivně vím, co se mému dítěti stalo. Moje důvěra je zakořeněna… moje víra je primárně založena na příběhu pacienta… na instinktu matek, co říkají: Tohle se stalo mému dítěti. Můj vzkaz rodičům kromě toho všeho je: Musíte věřit svým instinktům. Proč? Protože mateřský instinkt je tím důvodem, proč jsme dnes na této Zemi.


Je silnější než jakákoliv jiná síla…. bez mateřského instinktu bychom tady nebyli. Musíte mu důvěřovat. Medicína si ten instinkt snažila přisvojit. „My toho víme víc, jsme lékaři. Známe vědu. O to se nestarejte.” To je povýšenecký přístup k pacientům, který je nesprávný. Veřejné zdravotnictví bylo na planetě možná 150 let. Mateřský instinkt je tady od počátku času. Musíme se vrátit k tomu mateřskému instinktu. Můj život… na mé cestě se stala spousta nepříjemných věcí. Začal jsem se trochu litovat, ale pak vidím další dítě s autismem a řeknu si: Nemám žádný problém. Nemám problém. Tohle dítě má problém, tato rodina má problém.


Já ho nemám. Ale mám morální a profesní povinnost, se pokusit, jak nejlépe dokážu, ten problém spravit. Takto se cítím. Není to snadné, ale je to mnohem horší pro tyto rodiny. A to je realita. Hodíte to za hlavu otřepete se a jdete dál. Zaprvé tu máme bezpochyby epidemii. Na medicíně mě o autismu ani neučili, jen že riziko je 1 ze 2-10 tisících… dítě, co se dnes rodí v této zemi, má riziko 1:25, že se mu projeví autismus. To jsou čísla ze CDC. Jedno dítě z 25. Pokud vás autismus neovlivňuje nyní, tak bude. Je to statistický fakt, že ovlivní vaši rodinu. Je to devastující porucha… ničí to rodiny. Ironií je, že jde o epidemii, které se dá nejvíce předcházet.


Proč? Protože její příčina není v prostředí, příčinu lze nalézt v příběhu rodičů a můžeme na to reagovat a můžeme z rovnice odebrat cokoliv, co je nejdůležitějším faktorem za touto epidemií, aby zmizela… tomu věřím. Nevěřím, že za to může mnoho věcí. Jsem přesvědčen, na základě epidemiologie, že dramatický nárůst dětí narozených na konci 80. let… že tam je řada společných jmenovatelů, které fungují napříč různými zeměmi. které spustily tento nárůst v autismu.


Můžeme to identifikovat, a můžeme to odstranit a tuto epidemii ukončit. Kromě toho… můžeme život těch ovlivněných dětí udělat o mnoho lepší. Nejdůležitější environmentální faktor, který způsobuje tu epidemii, je dětské očkování. Jaké vakcíny? To nevíme. Původně jsme slyšeli příběhy, že to bylo po MMR vakcíně. Pak jsem se dozvěděl o rtuti a ostatních vakcínách. Pak se dozvíte o hliníku, což je silný jed pro imunitní systém a mozek, který je v ostatních vakcínách. Pak se dozvíte o ostatních virech, které by v nich vůbec neměly být. Nebo virové částice, o kterých ani neví, že tam jsou… jsou tam kontaminanty.


Je to velmi složitá rovnice a podle mě je synergistická. Pokud dítěti dáte řadu toxinů, které ovlivňují vývoj mozku nebo imunitního systému, a pak je zasáhnete virovými vakcínami, imunitní systém řekne: Páni. Co to bylo? Nedokáže se s tím vypořádat… nikdy v historii lidstva se s takovým útokem nemusel vypořádat. Je to velký útok. Budoucnost farmaceutického průmyslu převážně spočívá ve vakcínách. Míra útoků na děti každým dnem roste. A ani nemáme základní bezpečnostní studie u těchto vakcín.


Vážně se na tento problém musíme podrobně podívat. Jestli vakcíny představovaly velký přínos pro lidstvo… míra, do jaké byly přínosem… míra, do jaké krasomluvná propaganda zveličuje ten přínos… tohle vše… čím více toho zjišťuji, tím méně toho vím. Nedávno například v indickém lékařském časopisu vyšel článek od dvou lékařů o programech k odstranění obrny, ve kterém píšou: Prosím, zastavte. Prosím, zastavte. Děláte více škody než užitku. To bylo velmi prozrazující. Máte tady zemi, Indii, do které lidé investovali miliardy dolarů, a snaha o vymýcení obrny vedla k nepředvídaným důsledkům. Hlavně k formě obrny s ochrnutím u těch, co obdrželi vakcínu nebo těch, co byli vystaveni příjemcům vakcín. Ano, byly přínosy očkování, ale riskujeme promarnění těch přínosů, pokud se budeme bezohledně hnát za nerealistickými cíli vymýcení nemocí za pomocí vakcín. Musíme k nemocem přistupovat odlišně.


Můžeme udělat mnohem víc ku prospěchu afrických populací a ostatních míst, pokud bychom jim poskytli čistou vodu. Pokud bychom jim poskytli dostatečná hygienická opatření. Pokud bychom posílili jejich imunitu… jejich výživový status. Mohli bychom udělat mnohem víc za mnohem menší cenu. To ale průmyslu nevydělá žádné peníze. Neposkytne to odkaz pro filantropy. Zapomeňte na odkaz a myslete na lidi. Zamyslete se nad tím, co ve skutečnosti děláte z hlediska ekologie a evoluce.


Zamyslete se nad zápory svých dobrých úmyslů. Dobře motivovaný filantrop tohle chce udělat… vymýtit nemoc nebo ji omezit. Farmaceutický průmysl tam je, aby vydělal. To je vše. Tečka. A vydělat ty peníze co nejrychleji a nejúplněji, jak dokáže. Pouze poskytují mechanismus, pomocí kterého se filantrop může snažit páchat dobro. Ale obávám se, že tyto dvě agendy jsou často v rozporu a ne nezbytně v zájmu populace. Hnací síla za kapitalistickým snažením je nesmírně posilován několika faktory. Jeden z nich je, že jakmile národní vakcinační komise tyto vakcíny schválí, jsou přidány do harmonogramu a děti je dostanou.


Říká se jim, že když je nedostanou, nebudou moct chodit do školy, nedostanou sociální příspěvky, atd. Existuje obrovský trh, který se zdánlivě snaží vám dodat produkt. Pak jste zbaveni odpovědnosti za škody. Pokud někoho vaše vakcína poškodí, cena za to se potenciálně získává z DPH z každé vakcíny. Jinými slovy, daňoví poplatníci, spotřebitelé, platí do fondu, který se pak přerozděluje skrze vakcinační soud, federální soud pro vakcíny. Výrobce tedy nečelí žádným rizikům. Mohu vyrobit auto, kde nefunguje brzda, můžete nabourat a zemřít. Velký problém. Tohle privilegium nemá žádný jiný produkt, o kterém vím. Tvoří to zkratku.


Proč bychom dělali bezpečnostní studie? Proč bychom dávali spoustu peněz do studií, které mohou odhalit problém, kvůli kterému bychom nemohli jít na trh? Snižují náklady… jeden z příkladů je vakcína HPV, kde kontrolní skupina v bezpečnostních studiích dostala aktivní placebo… nedostali vodu. Nesrovnávali vakcínu s ničím, ale srovnávali ji s jinou vakcínou nebo s vakcinačními kontaminanty. To není řízená studie za použití placeba. Když mezi oběma skupinami nenajdete žádný rozdíl, znamená to, že látky, které byly v placebu, jsou to, co způsobují škody? Nebo součástí toho, co způsobuje škody? Tyto nedostatečné bezpečnostní studie umožnily vakcínám, aby se dostaly na trh, a to bez náležitých bezpečnostních dat. Vakcinační soud byl založen po vakcinačním zákonu z roku 1986.


Byla založena speciální řada soudů vedených speciálními mistry, ne soudci, kteří rozhodovali na základě vakcinačního tvrzení rodiče proti vládě. Obhájcem je ministerstvo spravedlnosti. Nemělo to být konfliktní, mělo to pomoct rodičům k odškodnění dětí, které byly poškozeny. Bylo to cokoliv, jen ne tohle. Bylo to velmi konfliktní. Je to otřesné pro rodiče, kteří tím systémem prochází. Trvá roky, než dostanou nějaké odškodnění. I když mají opodstatněné tvrzení. Ale důležitá věc… a tohle je pilíř mého příběhu.


Způsobuje MMR vakcína autismus? Ten soud nyní připustil, že MMR vakcína může způsobit poškození mozku, které vede k autismu. Je to věc, kterou nyní tento vysoce konfliktní soud připustil, který této věci odporoval dlouhou dobu. Jak víte, právo je založené na precedentu, a nyní uvidíme celou řadu podobných případů. Vyvrací to tuto lež, co říká, že neexistuje spojitost mezi MMR vakcínou a autismem. Nyní je to jen otázka množství poškozených… Motivuje mě nesmírná nespravedlnost, na kterou tyto rodiny na každé úrovni naráží. Takže moje dítě začne mít potíže, jdu za lékařem a řeknu mu, co se stalo po očkování, a on na to, že ne, to je náhoda. Řekne: Nikdy nebyl v pořádku, akorát jste si nevšiml. Nebo: Vaše dítě je v pořádku. Jste dvojjazyčná rodina a on má problémy. Nebo: Právě jste měla další dítě a on žárlí. Nebo jakákoliv výmluva, než řádně prošetřit možnost, že za poškozením stojí vakcína.


Rodiče pak požádají o odškodnění, jdou na vakcinační soud, a je jim řečeno, na základě video nahrávky z prvních narozenin: „Dívejte, vidíte? Byl autistický od začátku.” Ne, nebyl. Mluvil a říkal slova jako „vrtulník”. Vrtulník je nesmírně složité slovo. Jeden týden po MMR vakcíně říkal ”tulník” a o týden později neříkal nic. „Ále, jen jste si mysleli, že mluvil, ale jen dělal zvuky.” Tohle jsou typy situací, kterým rodiče pravidelně čelí. Pak narazí na školský systém, který říká: Nedáme vašemu dítěti speciální vzdělání, protože… Nebo: Nedáme vám granty, na které máte nárok, protože… Pak změní diagnostická měřítka, aby ty případy proházeli, aby se převážně vyhnuli placení za nezbytné služby pro tyto děti. Na každé jednotlivé úrovni je diskriminace.


A rodina se v pozadí rozpadá. Otec pije a matka… cokoliv. Rozpadá se. Rozvodovost je obrovská, sourozenci jsou ignorováni, a pak jsou třeba 3-4 opatrovníci na jedno dítě. To dítě pak potřebuje speciální výuku ve škole. Ve škole pak musí zrušit fotbalový kroužek, protože cena za speciální výuku nesmírně narostla. Lidé to nechápou, ale všichni budou touto poruchou ovlivněni. Je všudypřítomná. Její zákeřný dopad zasáhne všechny. Protože odebírá spoustu lidí ze systému.


Najednou máme logopedy, ergoterapeuty, patology pro řeč, terapeuty pro aplikovanou behaviorální analýzu. Najednou máme pracovníky v podstatě zaměřené na udržení stavu věcí. Ne na to, abychom tyto děti dostali zpět do bodu, kdy mohou být funkčními dospělými, co pracují v systému, daňoví poplatníci… Místo toho jsou zaměřeni na to, aby zůstali lidmi, kteří ve své podstatě budou finanční zátěží pro systém… bohužel. Rodiče pak zemřou… buď se stanou nemohoucí nebo zemřou.


A co se stane pak? Nejsou žádné odpovědi. Hradba mlčení. Nedávno jsem četl knihu „The Coming Plague”, ve které se píše o vředech, neštovicích, vyrážkách, horečkách, jak lidé vykrvácí k smrti na ulici z nějaké nákazy. Taková byla představa o nadcházející epidemii… ne. Epidemie už je tady. Akorát přišla v jiné formě. Přišla jako neurovývojové poruchy, přišla plíživě, přišla jako něco, co jsme nikdy nečekali, a proto jsme ji roky neviděli, ale epidemie je rozhodně tady. Musíme se s ní vypořádat. Co se stane, když se rodiče těchto dětí stanou nemohoucí, nebo zemřou?


Jeden z důvodů, proč jsem byl motivovány se tehdy o tohle zajímat, byl telefonát matky ze severní Anglie. Řekla: Doktore Wakefielde, vy mě neznáte, jsem starší matka, mám vážně poškozené dítě (vakcínou), a nevím, co se s ním stane. Takže jak zemřu, vezmu ho s sebou. Vezmu ho s sebou. Protože nikdo jiný ho nemiluje… prosím, neodsuzujte mě. Než abych ji ostře odsoudil, hluboce mě zasáhlo, jakou lásku tato matka musela pro své dítě mít, že by vzala jeho život, než aby byl vydán na pospas světu, který se nestará. Jinak by zemřel na ulici. Od té doby došlo k tragické vraždě-sebevraždě matky a jejího syna, kteří skočili z mostu z výšky 60 metrů na svou smrt v severní Anglii.


Protože autistickému synovi nešlo pomoct, nešlo ho ovládat, a sociální služby šly po ní za to, že je nedostatečnou matkou. Slyšel jsem spoustu podobných příběhů. Vražda-sebevražda, nepovedených vražd-sebevražd… je to katastrofické. V roce 2000 jsem byl na kongresovém slyšení Rady vládního dozoru, které předsedal Dan Burton z Indiany. Henry Waxman, vysoce postavený demokrat, řekl: Musíme přestat zkoumat příčinu autismu a peníze dát na stavění domů, kam tyto lidi dávat. Ten komentář mě zděsil. Řekl jsem: I když je můj mikrofon vypnutý, a tudíž to nebude na kongresovém záznamu, nemáte dostatek cihel. Nastaly dvě věci.

Vlastně jedna ano a druhá ne z hlediska přání Henry Waxmana. Došlo k zásadnímu omezení pokračování studií, které měly zkoumat příčinu této poruchy. Bohužel nikde se nepostavily domy k ubytování těchto dětí, když se jejich rodiče stanou nemohoucí, nebo zemřou. Co máte dělat, když sedíte v ordinaci, a přijde matka se svým dítětem, které má hroznou poruchu. Dělá spoušť v čekárně, dělá spoušť ve vaší ordinaci, utíká všude kolem, mlátí se o hlavu, ve věku 10 let nosí plenu, je to špatné.


Není tam žádný oční kontakt, žádná komunikace. Je násilný… Jeho matka je sotva schopná koncentrace, aby vám řekla příběh. Kde máte vůbec začít s problémem, který je tak komplexní? Odpověď je znovu velmi prostá. Vyslechnete si matku. Co se vašemu dítěti stalo? Co ho trápí? Jaké příznaky u něj převládají? Dejte autismus na jednu stranu, dejte vývoj a chování na chvíli na jednu stranu a řekněte: Je zde něco fyzického, nebo organického, kde se dostaneme do podstaty, abychom to mohli pochopit a léčit? To je klíčové… takže poslouchejte a následujte ty příznaky, které popisuje, k jejich přirozenému závěru – co je původem tohoto problému?

O tom by medicína měla být. Není to obtížné. To neznamená, že je snadné se vypořádat s autismem. Znamená to, že začátek je přímočarý. A to musí být začátek. Tady to vše začíná. Pak to dítě, jak nejlépe dokážete, vyšetříte. Vyšetříte ho. Trpí gastrointestinálními příznaky? Vyšetříte jeho břicho. Zjistíte, jestli je citlivé, jestli je nafouknuté, zjistíte, jestli má… prostě se podíváte. Můj učitel medicíny jednou řekl: Pokud pochybujete, vyšetřete pacienta. Behaviorální příznaky, psychologické příznaky nebo zdánlivé psychologické příznaky mají organický původ, dokud se neprokáže opak.


Nezačnete s tím, že je to náhoda, nebo že za tu poruchu může to, že matka to dítě nenávidí, že ho nikdy nechtěla a chce, aby zemřelo. To byl začátek pro autismus… teorie matek v chladničce. Tady to vše začalo. To přesvědčení se v této oblasti rozmohlo. Jedna z největších pohrom pro tuto poruchu je ta, že spadla do rukou dětských psychiatrů… lidí, kteří přemýšlí o nemocích z hlediska psychologie a pak na ni předepisují léky, aby potlačili příznaky, aniž by vůbec pochopili původ.


Tato porucha má organický původ, dokud se neprokáže opak. Je vaší prací jako lékaře, jít za tím, a buď to potvrdit nebo vyvrátit. Jak jsme pomohli? Brali jsme střevní příznaky velmi vážně, jak jsme měli jako gastroenterologové. Děti původně prošly kolonoskopií a objevili jsme zánět. Nepatrný zánět… něco jako mírná forma Crohnovy choroby. Když jsem ten zánět léčili protizánětlivými léky nebo stravou, kterou jsme pro Crohnovu chorobu rutinně používali, děti se zlepšily.


Jejich střevní příznaky zmizely, ale co je zajímavější, začaly se usmívat, znovu začaly mluvit a používat slova, která před třemi až čtyřmi lety přestaly používat, začaly si hrát se svými sourozenci. Matka se vrátila a řekla: Moje dítě se vrací. Tohle bylo nesmírně potěšující, ale jako akademici jsme řekli: To se nestalo. Tak jsme to zopakovali a znovu se to stalo. Zopakovali jsme to a stalo se to tisíckrát. Je tam něco reálného. Může to být něco tak prostého jako alkohol, kdy vypijete sklenici vína a o 10 minut později cítíte, jak to na vás působí. Lidé říkají: Nechápu, jak jsou střeva s mozkem propojené. Ale může to být prosté, jako když nějaký toxin ze střev… víno je neurotoxin… se dostane do mozku a ovlivní vaše vnímání, chování, atd. Je to možné? Rozhodně. To jsme podle všeho viděli v klinické praxi.


Léčíte střevo a mozek se zlepší. Pak jsme alespoň věděli, jak můžeme zlepšit život těchto dětí. Když jsme vyléčili jejich střevní poruchu, přestaly se mlátit o hlavu. Přestaly se poškozovat, přestaly se kousat, přestaly útočit na druhé lidi. To byl začátek fascinující cesty. Nevíme, jaký mechanismus za tím funguje. Pravdou je, že možná nikdy nebudeme přesně vědět. Ale je to skutečné. Vím, že nyní můžete výrazně zlepšit život těchto pacientů. Děláme to neustále. Moji kolegové a já na tom pracujeme, a děje se to… je to něco, co je nejvíce potěšující, co můžete dělat. Vzít někoho, kdo je podle konvenční medicíny zlomený a bez východiska, kterého je třeba dát do pečovatelského domu, mít další dítě… ne, takové to nemusí být. Můžete udělat hodně a je to relativně přímočaré.

K tomu je ale třeba, vrátit se k základům odpoutat se od skepticismu, odpoutat se od své nevíry v příběh rodičů, a zjištění a jednat v zájmu svého pacienta. A ne v zájmu zdravotnictví nebo farmaceutického průmyslu. Život je o volbách. A děkan lékařské fakulty, který byl poradcem WHO ohledně vakcíny proti hepatitidě B, byl ve vakcinačním světě velmi známý, skvělý přítel průmyslu. Řekl mi: Tohle nebude dobré pro tvoji kariéru. Pokud se tímto budeš zabývat, nebude to dobré pro tvoji kariéru.


Stál jsem před volbou. Byly jen dvě volby. Jedna je, že budete jednat v zájmu pacienta, budete se řídit jejich příběhem a vědecky ověřovat jeho platnost, a určíte, jestli je správný nebo ne, do té míry, do jaké dokáže, nebo jen můžete odejít. Můžete další matce, co přijde, říct: Vím, že váš příběh může být pravdivý. Vím, že vaše dětí trpí, ale omlouvám se. Můžete odejít a najít někoho dalšího? To byla volba. Byla takto jasná. Vybral jsem si tu první.

Důsledek této volby byl, že jsem přišel o svoji pozici jako vysoce postavený akademik v nemocnici Royal Free, přišel jsem o svoji lékařskou licenci, přišel jsem o post vědeckého pracovníka na Royal univerzitě chirurgů, přišel jsem o post vědeckého pracovníka na Royal univerzitě patologů, moje písemné práce byly odvolány, přišel jsem o svoji kariéru a ve výsledku jsem v podstatě přišel o svoji zemi. Je to ale relativně malá cena ve srovnání s cenou, kterou každý den musí platit poškozené rodiny. V medicíně a vědě nikdy nemáme pravdu. Když jsem učil studenty medicíny, říkával jsem jim: Polovina toho, co vám říkám, je pravda, a druhá polovina je nepravda. Problém je, že nevím, co je co. Je tedy vaší prací mi to říct. Je vaší prací, mě konfrontovat a ve výsledku poučit mě, jaké části jsou pravdivé a jaké nejsou. Protože já to nevím.


Co se mi stalo konkrétně?

Asi ta nejvýznamnější věc je, že novinář Brian Deer měl za úkol na mě najít něco velkého o MMR. Je to velmi zajímavé… posledních 10 let se zabývám tímto mužem a snažím se zjistit jeho pracovní postup, jak pracuje? Jak přesvědčuje lidi o protiprávním jednání z mé strany a strany mých kolegů, ale zejména mé strany, jak je možné, že mu prochází podvod? Brian Deer pracuje pod záštitou Murdoch Media a různých zájmových skupin s vazbami na farmaceutický průmysl a zaměřil se na mě. Prostý pracovní postup je, izolovat jedince. Diskreditovat ho, zničit jeho kariéru a pak ho označit za podvodníka.


A pak říct: Podívejte se na něj. Tohle se vám stane, pokud se tím budete zabývat. Takto se to tedy stalo… nebo co

se stalo. Přesný mechanismus je, podat stížnosti proti jedinci u regulačních orgánů v Británii, vytvořit falešná obvinění, přetvořit příběh. To, co Brian Deer dělá, je to, že vezme otázku, na kterou jsme se zeptali, změní tu otázku, poté poskytne svoji odpověď na svoji otázku, porovná ji s tím, co se například psalo v časopise Lancet, a ten rozdíl představuje jako podvod.


Je to velmi zajímavý mechanismus, vyžaduje toho hodně, to rozluštit a vysvětlit soudům, porotě, veřejnosti.

Protože se to stává velmi komplexní, velmi spletité. Pyšní se tím, že je schopný vložit několik nepříznivých významů do svých prohlášení. Tohle je způsob, jakým funguje. Musíte rozebrat mozek Briana Deera, abyste poukázali na kontrast mezi tím, co je pravdivé a co není pravdivé. Byla to velmi zajímavá bitva, ale teď ho poprvé žalujeme za pomluvu, ve státě Texas… ho a časopis BMJ.


A šéfredaktorku BMJ dr. Fionj Godlee Snad se nám je podaří dostat před texaskou porotu. Jinými slovy, nechat lidi rozhodnout se, komu věří. Vrací se to k základům. Nechte lidi rozhodnout na základě faktů a jejich vlastní intuice, komu ve skutečnosti věří. Tohle podle mě bude velmi důležitý a rozhodující moment v historii konfliktu mezi jedinci, kteří se snaží pomoct svým pacientům, a vládním průmyslovým komplexem, co se tomu snaží zabránit. Poslední rozhodnutí vakcinačního soudu, jak v USA a také Itálii, že MMR vakcíny mohou způsobit autismus, jsou zásadní. Proč? Protože součástí argumentu druhé strany je, že nikdo jiný to nebyl schopný prokázat. Nikdo jiný nebyl schopný ukázat, o čem Wakefield mluví. Že MMR vakcíny mohou způsobit autismus.

Nyní máme přiznání federálního soudu v Itálii a také v USA, že MMR vakcína způsobuje autismus. To je nesmírně důležité, protože je to naprosto zbavuje tohoto jejich argumentu. Nyní je případ u soudu proti společnosti Merck, kde dva pracovníci z laboratoře pro MMR vakcínu v Mercku promluvili a poukázali na podvod, který v Mercku probíhá. Podstata příběhu je, že vakcína proti příušnicím nefunguje, nejen, že nikdy nebyla třeba, ale nefunguje, ne dostatek lidí získá ochranu, když ji dostanou, a ochrana, kterou získají, velmi rychle vyprchá. Příušnice jsou u dětí neškodné, nejsou neškodné u dospělých… u dospívajících mužů, u kterých to způsobuje zánět varlat a možnou neplodnost. Protože vakcína proti příušnicím nefunguje, vzala mírnou nemoc u dětí a udělala z ní mnohem vážnější nemoc u mladých dospělých.


S ohledem na neúspěch vakcíny proti příušnicím, kdy došlo k vypuknutím příušnic na místech po celém světě ve vysoce proočkované populaci, která dostala dvě nebo tři dávky této vakcíny, došlo k tomu, že úřad FDA zašel za firmou Merck a řekl: Buď prokážete, že to, co píšete na příbalovém letáku produktu, že vaše vakcína je z 96 % účinná, nebo přijdete o svoji licenci. Pokud přijdete o licenci na vakcínu proti příušnicím, přijdete o ni na MMR, a to je obrovský trh. Než aby zlepšili vakcínu, Merck se rozhodnul, že zmanipuluje testy. Tohle je obvinění. Změnili testy, které měří účinnost vakcíny, aby dosáhli výsledku, který chtěli.


Nezměnili vakcínu, ale změnili test. To udělali tím, že přidali králičí sérum… králičí krev. Přidali králičí krev do testu, aby tak prokázali, že účinnost vakcíny z hlediska ochrany se zlepšila. To nic ale neznamená. Neříká vám to, jak dobře chrání dětí, které dostanou příušnice. Je to naprosto umělé. Je to protizákonné, je to podvod. Nicméně, zde je problém. Když měříte účinnost vakcíny, odeberete krev dítěti předtím, než je vystaveno (viru), pak mu dáte vakcínu a o šest týdnů později odeberete další vzorek krve a chcete prokázat, že v době mezi prvním odběrem krve a druhým odběrem krve si dítě vytvořilo protilátky, které chrání před příušnicemi.


Problém s králičí krví, když ji přidáte do obou vzorků, je ten, že u obou vytvoří tzv. artefakty. U prvního vzorku to pak vypadá, že je dítě chráněno před příušnicemi, Samozřejmě, že není… nikdy příušnice nemělo. Mají tedy skutečný problém… zfalšovali svoje testy, podváděli v tom, co do nich vložili, a i tak nedokázali získat vytoužený výsledek. V tu fázi se rozhodli změnit čísla. Vyškrtnout nežádoucí čísla a vložit nová čísla, která jim dala výsledek, který chtěli. O to požádali toho whistleblowera.


A on řekl: Ne. Neudělám to. Ve skutečnosti vás ohlásím FDA. Šel za svým šéfem, pak šéfem svého šéfa, a pak za jeho šéfem, a oni řekli: Tohle je obchodní rozhodnutí. Na konci toho získáte velký bonus. A mimochodem, podepsal jste smlouvu o mlčenlivosti, a pokud ji porušíte, půjdete do vězení. I tak to řekl úřadu FDA. FDA pak zavolal firmě Merck a řekl: Příští týden podnikneme nečekaný zásah do vašich laboratoří. Dali jim čas na to, zničit důkazy. No… Případ je nyní u federálního soudu v rámci zákonu o whistleblowerech, a Merck čelí pokutě v řádech miliard dolarů za podvedení americké vlády a Američanů za to, že jim prodali vakcínu, která nefunguje, a Merck na svoji obhajobu řekli, že tohle není bezpečnostní problém.


Ano, je… proto to zmiňuji. Vakcína, která nefunguje, a která nemoc dělá u starších lidí nebezpečnější, je nebezpečná vakcína. Je to tedy bezpečnostní problém. Současná situace je tato. Když je případ s whistleblowerem, který zahrnuje podvod vlády, ministerstvo spravedlnosti se na případ podívá a rozhodne se, jestli se ke stíhání přidá, nebo ne. V tomto případě se rozhodli, že se nepřidá, a to možná, protože úřad FDA byl do jisté míry do toho zapleten, a tudíž je tam střet zájmu. Řešili by případ zahrnující jedno z jejich vlastních oddělení. Merck ve svém návrhu na zproštění žaloby u soudu řekli: Ministerstvo spravedlnosti (MS) o to nemá zájem.


Očividně na tom nic není. Ale MS právě odpovědělo, že má zájem. Chtěli tento případ řešit, zajímají se o výsledek, a vyhrazovali si právo na to, se do případu později přidat. Což případ Mercku naprosto potopilo… ten případ se podle mě určitě dostane k soudu. Myslím si, že soud rozhodne, že Merck jsou vinni z podvodu…. z podvedení vlády o miliardy dolarů. Dostanou pak pokutu několikanásobek množství peněz, o které vládu podvedli, a uvidíme, jak to pak bude pokračovat. Doufám, že ti vedoucí pracovníci, co udělali úmyslné obchodní rozhodnutí, podvést vládu a americké daňové poplatníky a vystavit děti riziku, půjdou do vězení.


Z hlediska spravedlnosti má tohle dva výsledky. Jeden je, že Merck velmi pravděpodobně dostane pokutu. Zaplatí ji a budou ji brát jako náklad podnikání. Je to nešťastné, budeme pokračovat. Až na to, že nemohou. A druhý aspekt spravedlnosti souvisí s lidmi. Tady máte jasné důkazy, že lidé, o kterých jste byli přesvědčeni, že jednají ve vašem zájmu a zájmu vaší rodiny, je ve skutečnosti ohrožovali v zájmu zisku. A lidé, o kterých jste si mysleli, že na tohle dohlíží, úřad FDA o tomto do určité míry věděl. Lhali vám, oklamali vás… vaše děti jsou cílovou tržní skupinou a nic víc. A vy to musíte změnit. Další aspekt spravedlnosti je na lidech, co řeknou, čeho je dost, toho je příliš. Věřili jsme očkování, lhali jste nám, nyní vám už nevěříme. Něco se musí změnit.


A my budeme hlasovat pro ty lidi, pro ty zástupce, pro ty lidi v Kongresu a Senátu, kteří budou zastupovat zájmy našich dětí nad zájmy farmaceutického průmyslu, kteří se nenechají zastrašit lobbisty, kteří připochodují k budově Kapitolu jako orkové k Helmově žlebu. Takto to do budoucna nemůže fungovat, ale je to na řádném demokratickém procesu, na lidech, kteří získají pro sebe spravedlnost. Kteří budou hlasovat pro lidi, kteří budou zastupovat jejich zájmy. A to je klíčové. Nemůžeme jen přihlížet a říkat: To je strašné, to se nikdy nemělo stát. Lidé s tím něco musí udělat. A vláda se děsí lidí, co budou před okny stát s vidlemi v rukou. Lidé se musí spojit a něco udělat. Převzít zodpovědnost za to, co se stalo. Je tady kolektivní zodpovědnost… nestačí jen říct:

Jsem rád, že dostali pokutu. Měli by jít do vězení. Měli by být přinuceni jít do vězení tím, že lidé budou podávat proti nim žaloby za takové chování. To by se mělo stát. Jaké je veřejné mínění o vakcínách tady v Americe? Panuje zde argument, že drtivá většina lidí věří lékařům a myslí si, že vakcíny jsou naprosto bezpečné… to ale není pravda. Nedávná studie z michiganské univerzity, co dělala průzkum mezi americkými rodiči, zjistila, že 87 % rodičů uvedlo „věda o bezpečnosti vakcín” jako hlavní prioritu lékařského výzkumu. Věda o bezpečnosti vakcín. 87 % rodičů tedy nevěří tomu, co říká CDC nebo Americká akademie pediatrů.


Chtějí více informací. Je třeba provést více výzkumu. Více jak 50 % Američanů věří, že vakcíny mohou způsobit vážné poškození včetně autismu. Je zde rostoucí hnutí lidí, zejména mezi vzdělanými lidmi, kteří dokážou číst, myslet a myslet, a lidmi, kteří si věci kontrolují a zjišťují, že je tu problém. A to je pro vládu problém, protože má tyto jedince, co přemýšlí, mluví a píšou, kteří jí nevěří. To je dělá velmi naštvanými. Součást útoku na moji osobu spočívá v této rostoucí nedůvěře ve vládu. Proč nám nevěří? Měli by nám věřit… ten muž je naprostý blázen. Jelikož jsem v obraně už roky, rozhodl jsem se, že to stačí. Už dost. Už nebudu muset obhajovat, co jsem udělal. Napsal jsem o tom knihy, řekl jsem o tom lidem. Přejdu do útoku. Nyní jdeme do útoku. Tohle vyhrajeme.

Ti, co investovali do drahé, propracované a ve výsledku upadající PR mašinerie, která je zklamává… proč? Protože není založená na pravdě. Jako první věc v rámci útoku zveřejním řadu videí, abych vyzval k veřejné debatě dr. Davida Salisburyho, vedoucího očkovací kampaně v Británii, ohledně problematiky bezpečnosti vakcín a zejména problematik, ve kterých podle mě nejednal správně, ignoroval problémy ohledně bezpečnosti vakcín a obavy rodičů nebral v úvahu. Jsou to problémy o nefunkčnosti vakcíny, o které jsme mluvili. Jsou to problémy o zavedení nebezpečné MMR vakcíny v Británii, když poprvé dostala licenci, a o čtyři roky později musela být stažena z trhu, a on již od počátku věděl, že ta vakcína je nebezpečná. Že u dětí způsobuje meningitidu.

Ale byla levnější. Problémy… zásahy v případech poškození z vakcín… jeden konkrétní případ, úmrtí dítěte jménem Christopher Culter z Anglie. Vedoucí oddělení, člověk, co měl na starosti vakcinační program, který toho chlapce poškodil, se stal nezávislým odborným svědkem vypovídající proti rodičům toho chlapce, za úmrtí jejich syna. Ten chlapec zemřel 10 dní po obdržení MMR vakcíny… předtím byl naprosto zdravý. Tohle jsou otázky, které pokládám autoritám v Británii, na které které nebyly schopny odpovědět. Bezpečnostní studie u vakcíny je třeba dělat před udělením licence a zavedením.


Jakmile se vakcína začne používat, jak můžete nahodile porovnat očkovanou skupinu s druhou neočkovanou skupinou? To nejde. Takže ty studie je třeba udělat před udělením licence. To, co se stalo v Británii, je jen příklad. Když zvažovali udělení licence MMR vakcíně, použili bezpečnostní studie založené na zkušenostech z USA a Skandinávie s naprosto jinou MMR vakcínou. Neobsahovala nebezpečný kmen příušnic z Japonska. Vycházeli tedy z nepodstatných dat k určení bezpečnosti MMR vakcíny v Anglii. Pak ji dali 10 tisícům dětem v celé zemi bez jakékoliv kontroly… prostě jim ji dali a řekli rodičům, aby v dalších třech týdnech ohlásili, jestli jejich dítě bude mít nějaké problémy. To není žádná kontrola… a tři týdny je příliš krátká doba. Poté té vakcíně dali licenci.

Problém s tím, jak nyní víme, je ten, že použili nebezpečnou vakcínu, kdy komplikace z ní se projevily až poté, a museli ji stáhnout. Přesto řekli: Tohle je vakcína s ukázkovou bezpečností. Ne, není. Co nyní potřebujeme, a co veřejnost žádá, je vyčerpávající studie očkovaných oproti neočkovaným lidem. Zpětně se podívat na jejich záznam z očkování k zavedení těch dvou skupin. Nepřipravíte nikoho o očkování, protože v této zemi nyní existuje velký počet dětí, které nejsou vůbec očkované. Určitě jich je dost ke srovnání s těmi, kteří byli plně očkovaní. Studie očkovaných vs. neočkovaných je studie, kterou je třeba udělat.


Autority, CDC, se velmi zdráhají ji udělat, a vymlouvají se na vše možné. Kongresman Posey nyní sponzoroval zákon se zástupcem Melonym z New Yorku k prosazení, aby proběhla vyčerpávající studie se zdravotními výsledky porovnávající očkované vs. neočkované děti. Ta studie je velice očekávaná. A CDC by v ní nemělo mít vůbec prsty. Byl by to střet zájmu… měla by být naprosto nezávislá.



2. rozhovor – Host: Gary Goldmann, Moderátorka: Toni Barková


Toni Barková: Gary, je skvělé vás potkat osobně. Ano, je hezké tu být. Nevím, jestli to víte, ale poslední tři roky sleduji vaši práci. Od první chvíle, co jsem vám zavolala. Vaše práce mi přijde úžasná a jeden z vašich příběhů je nesmírně strhující, což je důvod, proč jsem teď tady. Pokud si dokážete vzpomenout na vše, co se stalo, mluvím o příběhu, kdy jste pracoval pro ministerstvo zdravotnictví v Antelope Valley a CDC na vakcíně proti neštovicím.

Můžete mi postupně říct, co se tam dělo, co se stalo s vašimi daty, a kde to skončilo, pokud si vše pamatujete?


Gary Goldmann: Uvidíme… v roce 1995 mě zaměstnalo ministerstvo zdravotnictví z okrsku Los Angeles a to v rámci kooperativního projektu s Centrem pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC). Měli jsme studovat efekt vakcíny proti neštovicím u populace z Antelope Valley, kde bylo zhruba 300 tisíc lidí. Byli jsme jedno ze třech míst v zemi, které bylo vybrané k provedení aktivního sledování, což znamená, že jsme identifikovali všechny školy, nemocnice, lékaře, zdravotní centra, která měla hlásit případy neštovic. Každý měsíc jsme ty případy aktivně shromažďovali.

V průběhu času… zpočátku jsme začali sledovat pouze neštovice, ale ve školách byly sestřičky, které říkaly, že poprvé slyšely o případech dětí s pásovým oparem neboli herpesem zoster. Předtím, než nám v roce 2000, zhruba o pět let později, obnovili grant, navrhli jsme sledování jak neštovic tak pásového oparu, protože to nebylo nijak složitější. Už jsme měli systém na shromažďování případů neštovic a bylo snadné do dat přidat pásový opar. Během roku jsem zjistil abnormálně vysokou míru případů pásového oparu mezi dětmi, které nebyly očkované.

Zdálo se, že rostou i případy mezi dospělými. CDC jsem pomáhal se zveřejněním publikací, které ukazují 80% pokles případů neštovic z roku 1995 do roku 2000. Ale nebyl žádný specifický požadavek o data týkající se pásového oparu a jeho míře výskytu.


Toni Barková: Já to propojení chápu, ale mohl byste vysvětlit propojení mezi neštovicemi a pásovým oparem, a proč ta data měli chtít?


Gary Goldmann: Ano. Na začátku jsme měli sledovat obě nemoci, ale plánem bylo pouze sledovat vakcíny proti neštovicím. Pásový opar je sekundární nemoc. Jakmile proděláte neštovice, můžete znovu aktivovat stejný Varicella zoster virus jako pásový opar, který se obvykle projeví na jedné straně těla v tom, čemu se říká dermatom, specifická oblast… a jde o druhou manifestaci po prodělání neštovic. Starší dospělí normálně dostanou pásový opar mnoho let poté, co prodělají poprvé neštovice.

Imunita dospělých se každým rokem posiluje díky případům neštovic v jejich okolí. Když se posílí, vaše tělo si připomene, že jste jednou prodělali neštovice, a znovu si vytvoříte imunitu. Když ta imunita zeslábne, a to tak, že už nejste vystaveni ostatním dětem s neštovicemi, pak se vám projeví pásový opar. Řekl jste, že jste si všimnul případů pásového oparu u dětí, které ani nebyly očkované proti neštovicím. Ano, ale prodělaly plané neštovice. Aha.

Myslíte si tedy, že dostaly pásový opar, protože byly znovu vystaveny geneticky vytvořenému viru neštovic z vakcín? Co se dělo? Jak se vakcína začala rozšířeně používat, a v roce 2000 bylo očkováno 50 % dětí ve věku do 10 let… Posilování imunity od dětí v komunitě, které prodělaly plané neštovice, se výrazně snížilo, protože spousta dětí byla očkovaná. Děti, které tedy prodělaly plané neštovice, kterým se říká divoký typ neštovic, už nedostávaly ty exogenní neboli zevní vlivy, takže se znovu aktivovaly a dostaly pásový opar. A co děti, které dostaly vakcínu? Také dostávaly pásový opar?

Byly zprávy o očkovaných dětech, co dostaly pásový opar, ale šlo o menší počet dětí než těch, které prodělaly přirozenou nemoc, protože ve vakcíně byla oslabená „oka” neboli vakcinační kmen viru. Jakmile jste očkovaní, dostanete posílení, takže je nepravděpodobné, že se vám projeví pásový opar. I tak malý počet očkovaných dětí dostalo pásový opar.


Toni Barková: Co se stalo s těmito informacemi? Vím, že tam byl nějaký problém se CDC, které nechtělo, abyste svá zjištění publikoval.


Gary Goldmann: V naší skupině v oblasti Antelope Valley jsem byl jediný výzkumný analytik. Pracovali jsme z nemocnice High Desert. Měl jsem přístup ke všem informacím.

Sepsal jsem všechny programy analýzy, které byly použity v souhrnech pro CDC. Byl jsem tedy motivován, abych sepsal cokoliv, co má kvalitu k publikování, abych zpropagoval vakcínu proti neštovicím a obecně očkování. Pokud šlo o míru pásového oparu, CDC společně s místními vedoucími z nemocnice High Desert nebo ministerstva zdravotnictví okrsku LA nechtěli, abych ve skutečnosti zkoumal případy pásového oparu. Protože by to vypadalo špatně pro vakcínu? Protože se to považovalo za nepříznivý neboli negativní účinek vakcín, a mohlo by to ovlivnit míru proočkovanosti. Co jste si o tom myslel?

Chtěl jsem být upřímný výzkumník a prošetřit všechny ovlivněné oblasti, tak jsem… slyšel jsem, co řekli, ale stále jsem aktivně studoval příchozí data ve snaze vysvětlit, proč případy pásového oparu stoupají. Pak jsem se díval na různé publikace v lékařských časopisech, a našel jsem jednu z roku 1965 od dr. Hope Simpsona, který přišel s tezí, že míra případů pásového oparu v různých věkových skupinách souvisí s dětmi s neštovicemi. Takže dospělí, kteří zřídka měli kontakt s neštovicemi u dětí, měli vysokou míru pásového oparu… dospělí s dětmi měli nižší míru pásového oparu než rodiče, kteří už vychovali děti, a ty děti už z domova odešly.

Také existují publikace o lékařích, kteří ve své praxi pravidelně viděli děti. Mezi těmito lékaři byl 8x menší výskyt pásového oparu oproti normální populaci, protože jejich imunita se neustále posilovala od dětí. Tak jsem zjistil biologický mechanismus, který vysvětlil, proč vidíme nárůst případů pásového oparu. Vnější efekt posílení od běžných planých neštovic klesal kvůli tomu, že děti byly očkovány, už nedostávaly nakažlivou nemoc, a tak jak vystavení lidí vůči neštovicím kleslo, případy pásového oparu narostly.

A pásový opar má mnohem vyšší úmrtnost než neštovice. Ano, to je pravda. Z pohledu medicíny cena léčby neštovic je 25% a cena léčby pásového oparu je 75%. I kdybyste odstranili 25% cenu tím, že odstraníte neštovice, nyní se musíte vypořádat s dětmi a dospělými, kteří plané neštovice prodělaly v dětství, a kteří nyní zažívají téměř 100% nárůst výskytu pásového oparu. Takže to nijak nekompenzuje jakékoliv ušetření lékařských výdajů v rámci neštovic.

Ze všech nákladů spojených s neštovicemi a pásovým oparem, 25 % jsou náklady pro neštovice, 75 % jsou náklady pro pásový opar. Pokud odstraníte neštovice, ale případy pásového oparu narostou, nijak nedosáhnete přínosu, kterého se snažíte dosáhnout.


Toni Barková: To je zajímavé, protože to je jedna vakcína, která byla… PR kolem vakcíny proti neštovicím bylo více o ušetření peněz než záchraně životů. Jak víme, v této zemi umírá 100 lidí ročně na neštovice, 50 % z nich jsou děti, ale všechny trpěly podvýživou, obvykle chodily na chemoterapie… spousta z nich neměla neštovice, ale důvod, proč tuto vakcínu rodičům tak hodně propagovali, byl ten, že lidé nemohli chodit do práce a museli být doma s dětmi, co měly neštovice. Propagovalo se, že tato vakcína rodičům ušetří peníze, a nyní máme takovou úmrtnost, která stojí mnohem více, protože pásový opar je mnohem vážnější onemocnění než neštovice.


Gary Goldmann: Ano, a abych to znovu zdůraznil… vakcína proti neštovicím se nezavedla na základě jakýchkoliv lékařských úspor, takže museli analyzovat dobu, kdy rodič byl pryč z práce, aby se staral o své dítě. Jakmile to zanalyzovali a odhadnuli, že rodiče tak celkově přichází o 360 milionů dolarů ročně, takto si vakcínu ospravedlnili, ale cena k léčbě pásového oparu daleko přesáhla tu cenu 360 milionů. Prvotní odhady o ceně byly založeny na ceně za vakcínu ve výši 35 dolarů za dávku.

Ta jedna dávka měla poskytnout životní imunitu. Ta vakcína ale nyní stojí přes 70 dolarů za dávku, potřebujete povzbuzující dávku, a jen na základě těchto faktorů je efektivita nulová. A potřebujete povzbuzující dávku, protože ti očkovaní také dostávali pásový opar. Ano, při jedné dávce vakcíny účinnost vakcíny klesá. A tohle je zajímavé… když se říkalo, že vakcína je z 84 % efektivní, ty prvotní studie byly založené na vakcíně použité v Japonsku, ale pouze jedno z pěti japonských dětí bylo očkovaných. Takže čtyři z pěti dětí prodělaly neštovice přirozeně, a posílily ty děti, které byly proti neštovicím očkované.

Při přezkoumání po 20 let se zjistilo, že očkovaná skupina měla vyšší úroveň protilátek, než když byli na začátku očkovaní, a to v důsledku tohoto vnějšího posílení od ostatních. Ale v USA se rozhodlo zavést plošné očkování proti neštovicím. Všechny děti byly očkovány, což vymýtilo přirozené posílení. Dále se zvažovala strategie, očkovat pouze ty děti, kterým je 12 let a více, které ještě neštovice neprodělaly, aby se nezměnila dynamika posilování mezi dětmi a dospělými, a nedošlo k neobvyklému nárůstu případu pásového oparu.


Toni Barková: Tyto informace jsou fascinující. Chci slyšet o dopisu o ukončení činnosti. Chci slyšet o politice kolem vašeho zveřejnění vašich nálezů.


Gary Goldmann: Byl jsem uveden v několika publikacích CDC a poté, protože jsem k tomu byl vybízen, jsem se rozhodnul, že napíšu více studií o pásovém oparu a dal jsem dohromady alespoň tři nebo čtyři studie, které jsem navrhnul a slíbili mi… moji místní nadřízení si je přečetli, předali je CDC, aby prošly procesem a byly schváleny ke zveřejnění.

Ale ty studie jen ležely na stole. Nechtěli zveřejnit žádná data o pásovém oparu, protože šlo o škodlivý nález, nepodporoval pozitivní pohled na vakcínu. Po osmi letech mé služby, od roku 1995 do konce roku 2002, jsem musel rezignovat, protože jsem nechtěl být součástí výzkumného podvodu. Studie, které jsme provedli… studovali jsme náchylnost neštovic v komunitním prostředí, a přidali jsme také sekce ze studování pásového oparu v komunitním prostředí.

Studie o náchylnosti k neštovicím byla přijata téměř beze změn tak, jak jsem ji napsal. Sekce o pásovém oparu a jeho míře výskytu v oblasti Antelope Valley byla jednoduše bez vysvětlení smazána. Jelikož jsem nechtěl být součástí výzkumného podvodu, nemohl jsem už výzkum provádět objektivně… Ani mi nebylo dovoleno zavolat 10 jedincům, kteří byli naší kanceláři ohlášeni s tím, že pásový opar prodělali dvakrát. Zkoumal jsem míru sekundárního prodělání pásového oparu v komunitním prostředí. A přitom jsme volali 20 tisícům lidí s neštovicemi… Chtěl jsem zjistit, jestli ti, co prodělali pásový opar podruhé, měli nějaké dříve existující onemocnění jako rakovinu nebo něco, co by mohlo spustit ten druhý případ pásového oparu. Aniž bych mohl objektivně provádět výzkum, rezignoval jsem a z etických důvodů jsem si řekl: To rovnou mohu zveřejnit ne polovinu příběhu, ale celý příběh. Předložil jsem tři studie, které ležely na stole, a byly přijaty k publikaci v evropském časopise Journal Vaccine, který je recenzovaný a uveden v Národní lékařské knihovně.

Toni Barková: Skvělé, tu studii jsem četla. Je působivá. Chci se vás na něco zeptat. Rezignoval jste, protože nechtěl být součástí výzkumného podvodu. Očkoval jste svoje děti? Mám tři děti.

Gary Goldmann: Vždy jsem důvěřoval lékaři, cokoliv CDC doporučovalo. Měl jsem bezmeznou důvěru. Každopádně po této zkušenosti jsem si uvědomil, že jsem byl naprosto naivní a nyní, po mnoha letech výzkumu, se můj pohled změnil.

Toni Barková: Ráda bych o tom konkrétně slyšela… neřekl jste ten výraz, ale vím o tom, protože jsem viděla kopii dopisu o ukončení činnosti.

Gary Goldmann: Ano. Když jsem odešel ze CDC, protože jsem nechtěl být součástí výzkumného podvodu, měl jsem stále tyto tři studie, a měl jsem za to, že je etické, dát lidem druhou stranu příběhu. Tak jsem je publikoval. Kontaktoval jsem CDC a ministerstvo zdravotnictví okrsku LA, oznámil jsem jim, že ty studie zveřejním, a pokud chtějí autorský kredit, nebo je pozměnit, nebo na tom spolupracovat, s radostí je zahrnu. Po žádné odpovědi jsem pokračoval a pak jednoho dne, najednou, mi přišel dopis z právního oddělení okrsku LA. Velmi vysoce postavený advokát mě požádal, abych upustil od publikování v lékařském časopisu. Tak jsem zavolal a zeptal se: V čem tento dopis spočívá? Chceme, abyste nepublikoval, protože vaše data jsou považována za vlastnictví ministerstva zdravotnictví okrsku LA. Řekl jsem: Skrze zákon o svobodě informací může kdokoliv získat přístup k těmto datům. Pak mi řekl: Nechápete, Goldmanne. Nechceme, abyste je publikoval. Odpověděl jsem: Není nic výjimečného, že výzkumníci mají odlišný názor na závěr toho, co data ukazují. Proč nenechat redaktory časopisu se rozhodnout? Pak jsem si našel advokáta, který se nacházel v San Diegu, který měl více odsloužených let než právní zástupce skupiny okrsku LA. Zaplatil jsem mu poplatek… Tento dopis ho zaujal, tak odpověděl dopisem pro právní oddělení, proti kterým jsem se pustil do právního jednání na základě federálních a státních falešných tvrzení, a to by mohlo zajít do milionů dolarů. Okrsek LA poté upustil od dopisu o zastavení činnosti.

Toni Barková: Myslíte si, že CDC bylo také za tím dopisem ministerstva zdravotnictví z okrsku LA?

Gary Goldmann: Ano, rozhodně. I o několik let později jsem dostal analýzu o nákladech pro vakcínu proti neštovicím, s přihlédnutím na pásový opar. Když CDC zavolalo řediteli časopisu Life Sciences, El Savirovi, který se stará o publikace ve vakcinačním časopise, moje studie byla na rok odložena a byla třeba činnost advokáta, aby tu studii publikovali. Mezitím jsem spolupracoval se CDC a ptal se: Jaké máte námitky? Co by se mělo změnit? Na konci roku řekli: Nic. Jen ji publikujte. Byla to jen taktika na oddálení, aby se vakcína mezi lidmi více zpropagovala.

Toni Barková: To je ohromující. Hádám, že jste tuto cestu začal prací pro ministerstvo zdravotnictví, svoje děti jste nechal očkovat v dojmu, že vše je správné, že věda je věda, a že cokoliv se zjistí, ta data se publikují, ale narazil jste na hodně oddalování.

Gary Goldmann: Ano. Ve skutečnosti mě moje pozice výzkumného analytika v tomto programu nesmírně dodávala energii. Říkal jsem si: Páni, já vážně pomůžu naší komunitě. Budeme mít dopad na národní vakcinační politiku. Bylo to velmi pozitivní. Samotnou studii provádělo oddělení CDC. Zdálo se… nezaměřovali se na problémy nebo negativní problémy vakcíny, ale chtěli propagovat očkování. Byl tam tedy střet zájmu. Kdykoliv jsem měl nějaký opodstatněný návrh, vím o dalších projektech jako HIV/AIDS projekt, který byl CDC financovaný. Pokud vedoucí projektů nespolupracovali, mohli přijít o miliony dolarů v grantech na jiných místech. Později jsem se dozvěděl, že někteří v našem projektu byli zástupci farmaceutické firmy Merck. Dostávali tedy nějakou vnější kompenzaci za podporu firmy Merck, která vyráběla vakcínu proti neštovicím.

Toni Barková: To mě vůbec nepřekvapuje. Představuji si, že váš pohled na integritu kolem vědy, která podporuje a propaguje očkování se na základě vašich zkušeností změnil. Moje otázka tedy je, jak pohlížíte na doporučovaná očkování? Doporučujete lidem, aby se tím harmonogramem řídili bez pochyb?

Gary Goldmann: No… každou vakcínu je třeba soudit samostatně. Co se týče vakcíny proti neštovicím, systém pro zaznamenávání nepříznivých účinků z vakcín, VAERS, obdržel zprávy o spoustě nepříznivých účincích. Nedávno se dokonce ohlásila smrt v důsledku vakcíně proti neštovicím. Ta konkrétní vakcína ve skutečnosti změnila celou strukturu toho, jak se v rámci komunitních prostředích v zemi buduje imunita. V tuto chvíli by to vyžadovalo velké úsilí zastavit a získat stejnou ochranu přirozeně a zadarmo z vnějších posilujících vlivů už od dětství, kdy děti prodělávají plané neštovice. Nebyly by třeba žádné posilující dávky, protože roční epidemie neštovic, což je mírné onemocnění, ve skutečnosti slouží k přirozenému posílení imunity u dospělých a to zdarma. Ta přirozená imunita, kterou to onemocnění vytváří, byla v tuto chvíli ztracena. Člověk také chápe pouze okraje těchto imunitních procesů. Například bylo ohlášeno, že jedinci, kteří dostanou rychle rostoucí nádory na mozku s názvem gliomy, jsou právě jedinci, kteří nikdy neprodělali neštovice. Když se podíváte na vnější strukturu viru neštovic, má se za to, že může mít epitop neboli vnější strukturu, která se podobá ostatním antigenům nebo jiným virům. Takže proděláním neštovic se ve skutečnosti chráníte proti ostatním virům, které ve svých antigenech vypadají nebo se se zdají podobné.


3. rozhovor – host: Toni Barková

Toni Barková: Jmenuji se Toni Barková, jsem lékařka, také učím a mám magisterský titul v řízení medicíny v případě pohrom. Mám osobní praxi, na půl úvazku učím, věnuji se poradenství v rámci připravenosti na pohromy… v podstatě lékařské poradenství. Když jsem šla na medicínu, věděla jsem, že nebudu pracovat v konvenční medicíně.


Měla jsem v rodině lékaře, kteří podle mě nevypadali moc zdravě. Byli tlustí, bez kondice. Věděla jsem už… bylo to už dávno, ale už jsem věděla, že medicína je pouze o předepisování léků a myslela jsem si, že budu akupunkturistka a pracovat s čínskou medicínou. Ale nic jsem o tom nevěděla a chtěla jsem něco změnit a být uvnitř, tak jsem věděla, že půjdu na medicínu. Začala jsem studovat, měla jsem stáž v pediatrii, rok výcviku v rehabilitaci a pak jsem dokončila stáž v pediatrii.


Myslela jsem si, že hned půjdu na školu čínské medicíny, ale nabídli mi skvělou práci… vedoucí pediatrické pohotovosti v nemocnici v Chicagu, kde jsem se učila. Bylo to velmi vzrušující. Milovala jsem pohotovosti… milovala jsem práci na JIP. Mám ráda veškerou tu stimulaci… prospívám v tom. Tak jsem tu práci přijala, ale věděla jsem, že tam navždy nezůstanu.


A také nezůstala. Byla jsem tam dva nebo tři roky. Pak jsem na pohotovosti pracovala na půl úvazku a šla zpět do školy a studovala převážně naturopatickou medicínu, takže klasickou homeopatii, výživu, začala jsem pracovat na půl úvazku pracovat v soukromé praxi, kde jsem přijímala pacienty a měla jsem nadřízeného. I když jsem vystudovala konvenční alopatickou medicínu, a pracovala jako vedoucí pohotovosti, a milovala jsem úrazovou péči, a myslím si, že to je něco, co v této zemi děláme velmi dobře, a to péče o akutní zranění… ale nemyslela jsem si, že můj klinický výcvik a studium medicíny bylo dobré… předepisování léků pacientům podle mě není dobré, a nefunguje to… všechny léky mají vedlejší účinky toho stejného, proti čemu jim ty léky předepisujete.

Chtěla jsem alternativu a ještě před začátkem studia medicíny jsem to věděla… nebyl to velký „aha moment”, ale čím více jsem se učila, tím více aha momentů jsem zažila. Spousta lidí lékaře považuje za vědce. Kéž by to byla pravda, ale není. Rozdíl mezi vědci a lékaři je obrovský. Pokud získáte magisterský titul nebo doktorát, obvykle se naučíte, jak analyzovat data. Naučíte se, jak kritizovat studie. Naučíte se analytické schopnosti. Musíte nad věcmi přemýšlet, je v tom kreativní a analytický proces.


Když se učíte na lékaře, doktora medicíny, tento výcvik nedostanete… možná si přečtete nějaké studie a musíte si nějaké projít, ale nikdy po vás nechtějí, abyste data analyzovali, abyste zkoumali, jestli je tato studie zaujatá, jestli studii připravili s konkrétním žádoucím výsledkem, kdo tu studii financoval… zkoumat věci hlouběji.

A vím to nyní, co jsem nedávno dokončila magistra v řízení lékařství v rámci pohrom, což je řízení pohotovostního lékařství. Učili jsme se kritizovat studie, zkoumat jejich nedílnou zaujatost, a nyní studenty stejného programu sama učím. A tohle je jedna z věcí, které se učíme… podívejte se na studii, co mi můžete říct o její zaujatosti? Kde je s touto studií problém? Tohle se na medicíně neučíte. Ti, co mají doktorát nebo magistr ve vědě, jsou obvykle analytičtější, obvykle ví, jak číst data a říkat:


No, tato studie není vlastně čistá. Nebyla dobře zpracovaná. Je v ní velká zaujatost. Nemůžeme ji brát v úvahu. To vám lékaři nedokážou říct… upřímně většina lékařů nečte studie. Čtou si výtahy, čtou si informace, se kterými za nimi přichází farmaceutické firmy. To, nebo jsou příliš zaneprázdnění. Nebo vám řeknou, že i kdyby si studii přečetli, nevěděli by stejně, co znamená. To je největší rozdíl, který vidím… nerada to říkám, ale lékaři jsou v některých ohledech oslavovaní mechanici.


Což je… hele, to chcete, pokud jdete na operaci kolene. Když jdete na operaci, chcete někoho, kdo má za sebou spoustu operací. Ale otázkou je: Vážně jste tu operaci potřebovali? To je problém s našim zdravotním systémem. Hodně se v něm praktikuje tzv. prodávání nemoci, hodně zastrašování nemocemi. Otázkou je, jestli lidé vážně potřebují polovinu nebo víc jak polovinu léků a operací, které dostávají? Pokud ale něco potřebujete, rozhodně chcete někoho, kdo jich provedl spoustu.


Na jednu stranu je dobré, být oslavovaným mechanikem, ale vážně chcete někoho, kdo vyšetřuje váš zdravotní stav nebo se snaží vymyslet prevenci, kdo neví, jak analyzovat data, jak kriticky a analyticky myslet? To je současný stav medicíny, a je to problém… zejména v této zemi (USA), která je v tom podle mě jedna z nejhorších.

Svým pacientům říkám, že bohužel vážně nemůžete poslouchat pouze to, co vám řekne váš lékař. Kéž by to bylo jiné, ale není. Neříkám, že všichni lékaři jsou zkorumpovaní… nejsou. Většina lékařů nechápe, že jsou průmyslem manipulováni, ale jsou. Co většina lékařů doporučuje, co většina pediatrů doporučuje… doporučují to s tím nejlepším úmyslem. Myslí si, že dělají správnou věc. Mají spoustu práce s tím, jak jsou lékařské praxe zavedeny, zejména se systémem pojištění… musíte velmi rychle přijímat spoustu lidí, abyste si mohli něco vydělat. Mají čas pouze na to, řídit se pravidly. Pediatrici vážně věří, co jim pediatrická akademie říká.


Problém je, že na úrovni akademie, na akademických úrovní… rozhodně na úrovni regulačních orgánů… nevím, jestli to spoustu lidí překvapí, takže lidem říkám, že nemohou slepě poslouchat to, co jim jejich pediatr říká ohledně jejich dětí. Že by neměly slepě věřit lékařům, co mají se sebou dělat. Vážně si musíte prostudovat ostatní pohledy, protože existuje spousta jiných pohledů.


Často slyšíme, jak jsou lidé poškozeni z procesu léčby, nebo umírají z komplikací léčby své nemoci. Ve skutečnosti umírají na léčby své nemoci. Nebo z operací. Množství úmrtí, ke kterým ročně v této zemi (USA) dochází, je ohromující… a to, co se hlásí, je nejspíše jen malý zlomek skutečnosti. K tomu mám velmi zajímavé příběhy. To zásadní je, kéž bych vám mohla říct, abyste věřili tomu, co vám říká váš lékař, ale musím vám říct, ať to neděláte.


Vakcína Gardasil neboli vakcína HPV, protože existují dvě… existuje také Cervarix… je velmi zajímavá vakcína. Vyvolala spoustu povyku, a je zajímavé, že průmysl rád říká, že ten povyk je způsoben tím, že rodiče jsou proti myšlence, že ta vakcína má chránit před pohlavně přenosnou chorobou, a že tito rodiče jsou jen zastaralí… to není pravda. To není důvod, proč lidé tu vakcínu zpochybňují. Je spousta důvodů, proč lidé tu vakcínu zpochybňují. Zaprvé, rakovina děložního čípku se tvoří 15 nebo více let.


Převážně ji vyvolávají určité kmeny HPV viru, nicméně v 95 % případů ten virus dostanete a zbavíte se ho. Na medicíně jsem se učila, že kdykoliv… že 40 % dospělých testuje pozitivně na HPV. Kdybyste testovali populaci, 40 % z nich bude testovat pozitivně na HPV. Ti stejní lidé o dva roky později nemusí vůbec testovat pozitivně. Systém se toho viru zbaví, pokud máte dostatečnou hladinu živin. Učila jsem se, jak léčit před-rakovinné léze vitamínem A, betakarotenem, selenem, zinkem a kyselinou listovou.


Je spousta důkazů, že nedostatek kyseliny listové vás udělá náchylnými k před-rakovinným lézím, konkrétně rakovině děložního čípku. To je jedna věc. Kromě toho s tou vakcínou souvisí spousta problémů. Pokud si studie vážně přečtete, protilátky z té vakcíny v průměru vydrží 3-5 let. Dobře, 3-5 let. Před dvěma týdny se doporučovalo, aby se HPV vakcína podávala novorozencům. Novorozencům. Protože v USA a ostatních západních zemích nebyl o tuto vakcínu takový zájem.


Pokud pouze 40 % rodičů dává tuto vakcínu svým dětem, farmaceutické firmy nevydělávají tolik, kolik chtějí. Národní vakcinační poradní komise nyní doporučuje, aby se HPV vakcína dávala novorozencům, v prvním dnu života, tak jak udělali s vakcínou proti hepatitidě B. Ta vakcína nikdy nebyla testovaná na malých dětech, natož kojencích. Když se na tu studii důkladně podíváte, placebem byl hliníkový adjuvans. V první fázi testu placebo byl solný roztok. Jen abyste věděli, když testujete vakcíny, první fáze spočívá ve zkoumání odpověď protilátek. Placebo v té skupině byl solný roztok… šlo o injekci inertní slané vody. To dává smysl.


Ale když přešli k druhé a třetí fázi testu, kdy zkoumali bezpečnost, placebo změnili na hliníkový adjuvans. který není nic nového, ale samotné hliníkové adjuvansy nikdy nebyly s ohledem na bezpečnost zkoumány proti skutečnému inertnímu placebu. Jak v placebo skupině tak skupině, která dostala skutečnou HPV vakcínu, byla velká úmrtnost. Úmrtnost byla vysoká a byla nás skupina, která zkoumala statistiky týkající se úmrtnosti. Šlo převážně o asijské ženy, asijské dívky, a k většině úmrtí došlo v prvních sedmi měsících, ne v průběhu dvou let a rozprostřeně, což by tak bylo, kdyby šlo o přirozenou smrt.


Je to velmi podezřelé. Je problém, že tato vakcína je velmi toxická, víme, že má velmi vysokou úmrtnost. Úmrtnost byla tak vysoká pro dívky nad 26 let, že úřad FDA tu vakcínu ani neschválil. Odmítnul ji schválit pro ženy ve věkové skupině nad 26 let, protože úmrtnost byla tak vysoká. Úmrtnost musí být vážně vysoká, že i FDA vakcínu neschválí, protože když si poslechnete whistleblowery z FDA, zjistíte, že tam jen schvalují jednu věc za druhou pro farmaceutický průmysl. Tuto vakcínu ale neschválili pro věkovou skupinu nad 26 let, protože úmrtnost byla tak vysoká. Ve studii chlapců byla úmrtnost také vysoká, v obou skupinách.


Jen během dvou let 10 chlapců ze 2000 v placebo skupině zemřelo. To je velmi vysoká úmrtnost. Nyní se ale doporučuje dávat novorozencům v první den života. Tuto vakcínu byste nikdy nebyli schopni studovat v rámci řízeného experimentu s novorozenci. Neschválila by se, a přesto ji doporučujeme novorozencům? Nedává to žádný smysl. Protilátky vydrží 3-5 let… bude tento novorozenec mít sex ve svých prvních 5 letech života? To si nemyslím.


A posilovací dávky nejsou bezpečné, protože pozorovací studie po očkování v Norsku zjistili, že nyní vidíme, což nikdy předtím nebylo, případy rakoviny děložního čípku u mladých dívek a puberťaček, co dostaly vakcínu. Podle té studie z Norska, pokud dostanete HPV vakcínu, pokud jste už byli vystaveni viru HPV, máte dvakrát vyšší šance, že dostanete před-rakovinné a rakovinné léze. A mnohem rychleji… tvoří to rakovinu mnohem rychleji. Víme, že není bezpečné dávat lidem tuto vakcínu, pokud už viru byli vystaveni, a přesto se doporučuje ji dávat novorozencům? A protilátky vydrží 3-5 let. Něco tady nesedí. Nedává to žádný smysl.


Dává to smysl jen tehdy, když chcete prospět farmaceutickým firmám. Nejsem alarmista a konspirační teoretik, ale něco tady nehraje. Dát někomu první den života vakcínu, která nikdy na novorozencích nebyla testovaná, ani legálně na nich nemůže být testovaná, protilátky vydrží 3-5 let, přenáší se pouze pohlavně, posilující dávku nemůžete člověku dát poté, co byl vystaven viru HPV. Nedává to žádný smysl, pokud za tím nejsou finanční zájmy. Vlastně jsem řekla… víte co, dobře, protože možná více lidí se probudí a řekne si: Počkat, četla jsem o této vakcíně, že protilátky z ní nevydrží dlouho. Nebo možná někdo četl studie z Norska a teď se aspoň Skandinávci podívají na naši zemi a řeknou si: Cože?! Tato HPV vakcína byla doporučovaná japonskou vládou. Už není doporučovaná.


V Japonsku je stále dostupná pro rodiče, kteří ji chtějí svým dětem dát, ale vláda ji už nedoporučuje, a zdravotní pojištění vám ji neproplatí. Víme, že je tam problém. Ve Francii jen za poslední rok bylo uvaleno moratorium na vakcíny s tímto hliníkovým adjuvansem. protože ten adjuvans způsoboval spoustu komplikací. Máme spoustu problémů a rozporů, a bohužel naše vakcinační politika má velmi málo co do činění s vakcinační vědou a sledujících studií po očkování a dovolujeme, aby bezpečnostní studie vakcín používaly bláznivé věci jako placebo, což vlastně porušuje etiku kolem placeba, a jak se vakcíny mají testovat.


Jde ve skutečnosti o porušení, protože nejde o nejmodernější, nejprospěšnější postup, nejde o inertní látku, takže jde o porušení našeho etického kodexu. Všem to ale prochází… tohle se dělalo s pneumokokovou vakcínou (Prevnar). Když vyšla první pneumokoková vakcína, která měla sedm antigenů, byla testovaná proti experimentální vakcíně proti meningitidě C. Když tu vakcínu stáhli a vytvořili novou vakcínu Prevnar 13, ta vakcína se testovala proti placebu ve formě původní vakcíně Prevnar.


Tohle je tak šílené, že to ani není uvěřitelné. V Indii během této studie zemřelo malé dítě. Zaprvé, malé dítě nikdy ve studii být nemělo, to dítě dostalo placebo, což byla stará vakcína Prevnar, takže Indie byla na nohou. Tohle se tedy děje… a v zemích třetího světa se dějí otřesnější věci kolem těchto vakcinačních studiích, protože jim tam toho projde více. Ano, máme vakcíny, které když jsou testovány na bezpečnost, placeba jsou ve skutečnosti experimentální vakcíny, nebezpečné adjuvansy, o kterých víme, že způsobují neurologickou toxicitu a úmrtí. Tohle je hra, která se hraje, a úřad FDA to dovoluje. To je na tom to nejvíce znepokojující, že FDA si je plně vědom, a mimochodem pomáhá navrhovat tyto studie. Pomáhají firmám Merck, GSK, Baxter navrhovat tyto studie.


Takže FDA má spoluvinu v navrhování těchto studií s těmito falešnými placeby, které porušují tyto etické standardy. Když testujete jeden jed proti jinému jedu, nemáte měřitelný výsledek. Dosahují tak žádoucích výsledků. Pokud chcete prokázat, že váš produkt je bezpečný, musíte prokázat, že úmrtnost… to, čemu říkáme morbidita, což je míra výskytu choroby a úmrtí… že úmrtnost se rovná morbiditě a úmrtnosti, která venku už existuje. Takže… jak to nejlépe prokážete?


Tak, že navrhnete studii, ve které použijete placebo, které je nebezpečné. Není lepší způsob, jak to prokázat. Dává to naprostý smysl, pokud jste uvnitř farmaceutického průmyslu v nebo v regulační agentuře a čekáte na svoji velkou práci jako lobbista pro vakcinační společnosti, výrobce vakcín. Pak to dává naprostý smysl. To je tedy realita. To je realita, ve které nyní žijeme. Tyto studie jsou od počátku navrženy tak, aby prokázaly, že morbidita a úmrtnost je stejná jako morbidita a úmrtnost ve vnějším světě.


Toho dosahují tím, že zmíní, že použili placebo, a nevysvětlí, co to placebo bylo… a když se zeptáte běžného lékaře nebo vědce nebo laika, co je placebo, řeknou vám, že jde o inertní látku… možná neřeknou inertní, pokud jde o laiky, v tom případě řeknou, že je to cukrová pilulka, injekce slané vody. Většina lékařů by bez pochyb přísahala, že to je placebo. Nemají ponětí… když ostatním lékařům říkám, co ve vakcinačních studiích používají jako placebo, jsou jen v šoku a říkají: Nevěřím vám.


Pak jim to uká