top of page
Obrázek autoraIng. Hana Bláhová

Alergie a vedlejší dutiny nosní

sinus sphenoidalis

sinus sphenoidalis – lat. vedlejší dutina nosní v těle kosti klínové, asymetricky rozdělený na dvě části pravou a levou. Ústí do horního průchodu nosního recessus sphenoethmoidalis

Sinus sphenoidalis - párový

  • lok.: corpus ossis sphenoidalis; char.: kostěným septem (septum sinuum sphenoidalium) => asymetricky rozdělen na P a L oddíl, každý pak samostatně přes apertura sinus sphenoidalis vyusťuje do recessus sphenoethmoidalis; rozměry: d: 2 cm (u novorozence pouze naznačen; po 10. r.: d: 1 cm), V: 8 ml; tvar: obvykle krychle, může být i nepravidelný - někdy zasahuje laterálně do velkých křídel kosti klínové, kaudálně do processus pterygoidei, dorsálně pak do těla kosti týlní

  • topografie (X! klinicky významné):

  • horní stěna: lební dutina (fossa hypophysialis + clivus ossis occipitalis)

  • dolní stěna: silná, tvoří část stropu dutiny nosní a klenbu hltanu

  • boční stěny: sinus cavernosi (+ útvary v sinu probíhající: a. carotis int., n. III, n. IV, n. V1, n. V2, n. VI)

  • zadní stěna: clivus ossis occipitalis

  • přední stěna: nosní dutina

  • zásobení:

  • tepny: a. sphenopalatina

  • nervy: n. ethmoidalis post.

Zkratkou VDN označujeme vedlejší dutiny nosní. Jedná se o párové vzdušné prostory lebky. Čichové sklípky se nacházejí za kořenem nosu mezi očima, čelní dutiny najdeme v oblasti čela, čelistní dutiny pod očima a dutinu klínovou vzadu za nosem. S nosní dutinou jsou spojeny úzkými průchody. VDN jsou vystlány sliznicí obdobně jako dutina nosní. Řasinkový epitel této sliznice zajišťuje za fyziologických okolností transport hlenu do dutiny nosní a v dutině nosní je pak hlen transportován do nosohltanu. Tento efekt spolu s ostatními obrannými mechanismy zajišťuje u zdravého člověka prakticky sterilitu v oblasti VDN.

sinus ethmoidalis

sinus ethmoidalis – lat. vedlejší dutina nosní paranazální v čichové kosti, systém dutinek dělící se na dvě popř. tři skupiny – cellulae ethmoidales anteriores a posteriores. Přední buňky ústí do středního průchodu nosního někdy společně s vyústěním sinus frontalis v tzv. infundibulum ethmoidale, zadní buňky ústí do horního průchodu recessus sphenoethmoidalis. Jsou-li vytvořeny střední buňky cellulae mediae, mají samostatné vyústění do středního průchodu. Nekonstantně vytvořené sklípky mohou mít význam v ORL operacích srov. Onodiho sklípek. Syn. cellulae ethmoidales

  • char.: četné (3 – 18) tenkostěnné dutinky v lat. částech ossis ethmoid. (labyrinthus ethmoidalis), vyklenují se do okolních kostí: a) kran.: do os frontale (bulla frontalis), b) dorz.: do os sphenoidale (bulla sphenoidalis), c) med.: do horní a střední konchy (bulla ethmoidalis); CAVE! laterální stěna proti očnici (lamina orbitalis) - tenká, dehiscentní => možnost šíření infekce do očnice!!!; rozměry: d - 5 cm, v - 2 cm, š - 1 cm, u novorozence d - 1 cm

  • rozlišujeme: cellullae anteriores, mediae et posteriores

  • zásobení:

  • tepny: aa. ethmoidales ant. a post., a. sphenopalatina

  • nervy: n. ethmoi-dalis ant. a post., nn. pterygopalatini

Na obou stranách kosti čichové je větší počet dutinek (3–18) – cellulae ethmoidales – ty jsou pak propojeny do skupin.

  • cellulae ethmoidales anteriores – přední čichové sklípky – jejich laterální stěna zasahuje až ke stěně orbity, od které je oddělena pomocí lamina papyracea, což trefně vystihuje její redukovanou šířku, která proto představuje velké nebezpečí pro přechod infekce z dutinek do orbity.

  • 1/2 až 2/3 všech dutinek čichové kosti;

  • nacházejí se od stěny nosní dutiny po laminu orbitalis ossis ethmoidalis;

  • vyklenutí – bulla frontalis et bulla ethmoidalis;

  • infundibulum ethmoidale – obvyklé vyústění;

  • cellulae ethmoidales mediae – nekonstantně samostatné;

  • některé dutinky ze zadního okraje předních sklípků, které ústí samostatně do středního nosního průchodu;

  • ústí samostatně do horního nosního průchodu.

  • cellulae ethmoidales posteriores – dvě až tři dutinky;

462 zobrazení
Hledání podle štítků
bottom of page