Tasemnice

Cestoda – třída bezobratlých živočichů z kmene ploštěnců. Dospělá stadia parazitují v trávicí soustavě obratlovců (původci cestodóz). Hlavička (scolex) je opatřena háčky nebo přísavkami a článkované tělo je složeno z četných, postupně se zvětšujících článků (proglotidů), které se na konci uvolňují. Tasemnice jsou hermafroditi bez trávicí trubice; živiny přijímají osmoticky celým povrchem těla. Buňky pokožky vylučují látky, které blokují účinky trávicích enzymů hostitele. Vývojový cyklus tasemnice prochází několika larválními stadii, která žijí v různých mezihostitelích.

Z vajíčka vylíhnutá larva (onkosféra) proniká do vnitřních orgánů mezihostitele (do jater, mozku, svalů, pojiva), kde se mění v boubel. Dospělá tasemnice se z boubele vyvíjí až v hlavním hostiteli. Příčinou nákazy je např. konzumace nedostatečně tepelně upraveného masa. Projevuje se hubnutím, nechutenstvím, nevolnostmi a průjmy.

Vzácnější cestodózu u člověka vyvolává tasemnice bezbranná (Taenia saginatus), která se přenáší hovězím masem. Velmi častou je tasemnice dlouhočlenná (Taenia solium), šířící se vepřovým masem. Škulovec široký (Diphyllobothrium latum) u člověka vyvolává zhoubnou anémii; nákaza se děje rybím masem. Vývoj škulovce prochází dvěma mezihostiteli (buchanka a ryba). Měchožil zhoubný (Echinococcus granulosus) napadá psy; mezihostitelem je ovce nebo člověk, v jejichž orgánech (plíce, játra) se mohou rozvíjet boubele obřích rozměrů (až 40 cm v průměru). K infikování dochází následkem těsného kontaktu se psy. Tasemnice psí (Dipylidium caninum) napadá psy a kočky, vzácně člověka; mezihostitelem je blecha. Echinoccocus multilocularis, přenašečem je liška.

Ottův slovník naučný: Tasemnice

Tasemnice (Cestodes), řád hlístů plochých, zahrnující tvary cizopasné, bez roury zažívací, s ústrojím pohlavním obojetným. Tělo jejich jest buď nečlánkované (čeleď Cestodariidae či Carophyllaeidae), nebo článkované, skládajíc se z hlavičky (scolex), jež bývá opatřena ústrojím přichycovacím, přísavkami, po případě i háčky, a z větší či menší řady článků (proglottidy). Vývoj u tvarů článkovaných jest složitý, vyžadující pravidlem pobyt ve dvou hostitelích (u škulovců pravděpodobně ve třech). V případě význačném vzniká z vajíčka larva zvaná onkosphaera, ozbrojená šesti háčky (u škulovců jest volná, obrvená); z té v prvním hostiteli povstává boubel či uher (cysticercus) měchýřkovitý, tekutinou naplněný; v boubeli vzniká vchlípením hlavička (scolex) později se vychlipující; z hlavičky v druhém hostiteli po odstranění zbytku boubele pučí články, z nichž nejmladší jsou nejpřednější, nejstarší nejzadnější, jež postupně pohlavně dozrávajíce od tělesa se oddělují. U škulovců není boubele, nýbrž larva mění se v prvním hostiteli v t. zv. plerocercoid, podlouhlý, plný, jenž jest vlastně hlavička, z které v druhém hostiteli pučí články. U tasemnic, jejichž larva žije u bezobratlých (příkladem tasemnice kachní, jejichž larvy žijí v korýších skořepatých), jsou larvy t. zv. cysticercoidy, u nichž hlavička cele vyplňuje boubel a tento mívá ocáskovitý zbytek z první larvy, upomínající na ocáskovitý přívěsek cercarií motolic a chovající šestero háčků larvových. Pokud se týče tvarozpytného výkladu článkované tasemnice, pokládají ji někteří autoři za jedince, jiní (podle mínění staršího) za trs, jenž srovnati lze se strobilou medus polypovitých. Známe tvary jednoduché, jež stávají se pohlavními, aniž se článkují. Náležejí do čeledi již uvedené Cestodariidae. Přechod k tasemnicím článkovaným tvoří čeleď Ligulidae, u níž článkovanost vyznačena jest pouze vnitřně, mnohotností žláz pohlavních, po sobě následujících.

Přehled čeledí a rodů jest tento:

1. Cestodariidae (Caryophyllaeidae, Monozoa) s rody Archigetes (má larvový přívěsek, cizopasí v červu Tubifex), Caryophyllaeus (ve střevě ryb kaprovitých), Amphilina (v rybách jesetrovitých), Gyrocotyle či Amphiptyches (v chimérách).

2. Ligulidae (rod Ligula, v mládí v různých rybách sladkovodních, pohlavní v ptácích vodních).

3. Tetrarhynchidae (rod Tetrarhynchus v mládí v dutině tělní různých ryb mořských, pohlavně dospělý ve střevě ryb žralokovitých).

4. Tetraphyllidae (ve stavu dospělém cizopasníci žralokův a rejnoků, rody Calliobothrium, Anthobothrium, Acanthobothrium, Phyllobothrium a j.).

5. Bothriocephalidae či škulovci s rody Bothriocephalus (ve stavu nedospělém v rybách, ve stavu dospělém v člověku a ve psu), Schistocephalus (ve stavu nedospělém v rybách, v dospělém ve střevě různých ptáků vodních), Triaenophorus (cizopasník ryb).

6. Taeniidae. Šc.

Poslední čeleď, tasemnice v užším smyslu, budiž tu vylíčena podrobněji jako příklad ústrojnosti a biologie tasemnic. Vyznačují tuto čeleď především znaky následující. Scolex (hlavička) se čtyřmi miskovitými přísavkami, mezi nimiž může se terminálně zvedati výčnělek č. rostellum různého tvaru. Háčky na rostellu, řídce na příssavkách. Krček vyvinut nebo schází. Článkování ve valné většině úplně dokonalé, články č. proglottidy oddělují se obyčejně teprve po úplném dozrání. Uterus ústí slepě. Cirrus a vagina vyúsťují obyčejně na hraně článku (na rozdíl od škulovcův), jen výjimečně také na ploše (Taenia litterata Basch., T. lineata Goeze). Genitalie obyčejně jednoduché, řídce zdvojeny buď cele nebo částečně. Vaječník dvojlaločný, žláza skořapeční vyvinuta. Uzavřený uterus tasemnic během vývoje a růstu doznává velmi značných změn. Původně medianní, jednoduchá roura vysílá po stranách menší výběžky, které však mohou dosíci značných rozměrů a ještě dále se členiti. Konfigurace a počtu těchto uterálních větví užívá se v systematice. Pokud se týče oplození, jest tu buď samoplození, totiž v článku samotném, neb jest vzájemné, mezi dvěma články. Vajíčka tenkostěná, bez víčka, oncosféry (embryony se 6 háčky) s jedním neb více obaly. Uher či boubel (cysticercus) v obratlovcích i bezobratlých, v dospělém stavu v zažívací rouře obratlovců, hlavně vyšších. Počet vajíček je různý. Poměrně málo u tasemniček malých (T. echinococcus), u veliké T. saginata obsahuje jeden dozrálý článek asi 8800, v celém červu tedy, 7,000.000. Čeleď ta obsahuje veliký počet rodův a nesčetnou řadu druhů, jež seskupeny do několika podčeledí. Z těch nejdůležitější podčeleď Taeniinae Perr., zaujímající veliké druhy, jejichž zralé články jsou značně delší, než kolik činí jejich šířka. Scolex s rostellem a obyčejně dvojitým věncem háčků. Někdy rostellum změněno v temennou příssavku, jejíž výzbroj je zakrnělý. Otvory genitální střídají se nepravidelně na obou postranních hranách článků. Obyčejně velmi četná varlata po stranách středního pole. Uterus má střední medianní rouru, na níž později vyvinují se větve postranní, s jejichž vývojem degenerují ostatní genitalie až na vak cirový a vaginu. Vaječník, žláza skořapeční a trsy žloutkové v zadní polovici středního pole. Ze čtyř kanálů exkrečních bývají zachovány pouze kanály veliké. Vajíčka kulovitá, tenkostěná, uher (Cysticercus, Coenurus, Echinococcus) v savcích rostlinnou potravou se živících (také v člověku), pohlavně dospělé v člověku a v savcích maso pojídajících. Ze zkušenosti je známo, že určité cysticerky vždy volí určité savce. Tak cysticercus tasemnice lidské (T. solium), zvaný Cystic. cellulosae, žije pravidlem ve vepřích, domácím i divokém, cysticercus Taenia saginata v dobytku hovězím atd. Vajíčka vyvinuji se už v protoglottidech, a když tyto odešly z těla hostitelova, dostávají se potom s potravou do přechodního hostitele. Účinkem žaludečních šťáv praskne a resorbuje se obal vaječný a embryo, opatřené šesti, řidčeji čtyřmi háčky, provrtá se do žaludečních nebo střevních cév a pak unášeno je krví, až dospěje definitivního sídla (plíce, játra, svaly, mozek). Ztratí háčky a doroste ve váček, tvořený parenchymatosní, kontraktilní membránou a vyplněný tekutinou, t. zv. cysticercus. Ve stadiu váčkovém setrvávají cysticerky různě dlouhou dobu. Obyčejně teprve po 3 nedělích začne se tvořit hlavička v podobě hrbolku do nitra váčku obráceného. V hrbolku vyvine se kanálek s povrchem komunikující, jenž roste a na vnitřním konci hrbolku se rozšiřuje současně, jak v hrbolku vyrůstá scolex. Rozšířený, vnitřní konec tohoto kanálku pak vytvoří čtyři ploché, křížem stojící výchlipky, základy pro přísavek, v nichž současně počne se vyvíjet muskulatura. V té době také zakládá se rostellum. Váček cysticerkový, tekutinou naplněný, ovšem stále roste. Posléze jest hotový scolex přehrnut, obrácen a vytlačen na venek. Tu a tam přicházejí cysticerky dvojhlavé (Cyst. tenuicollis, fasciolaris). Cysticerky mohou se zmnožiti hlavně pučením, snad také dělením. Pučení je zevní a vnitřní. Zevní je vzácné (Cystic. longicollis od Taen. crassiceps), obyčejně přichází vnitřní, jež vede k vytvoření dvou typů cysticerkových: Coenurus a Echinococcus. Coenurus má dvě formy: Coen. cerebralis v mozku ovcí, vedoucí k smrti, Coen. serialis v divokých králících. Coen. cerebralis dosahuje velikosti až slepičího vejce, stěnu má velmi tenkou, na níž pozorujeme maličké scolexy, až 500, na různém stupni vývoje. Většinou jsou všechny dovnitř obráceny, pouze některé už ohrnuty na venek. Coen. serialis tvoří pučením ještě vaky dceřinné, jak na venek, tak do nitra. Vnitřní dříve se oddělí od starého vaku a dostanou se na venek, než zevní, jež delší dobu zůstávají ve spojení s mateřským vakem. Takových dceřinných Coenurů může býti až 25. Dosáhne-li Coenurus značného stáří, mohou na malých těch scolexech, zvláště na jejich spojovacím krčku ve značném počtu vzniknouti scolexy nové. Spojovací krček potom změní úplně svou histologickou strukturu a přetvoří se ve váček téže skladby, jako vak matečný. Tento pochod je důležitý pro posouzení poměrů u Echinococca. Tento hlavně v člověku dosahuje značných rozměrů, až velikosti dětské hlavy. V dobytku bývá menší (velikosti jablka). Uvnitř na tenké stěně vaku matečného vytvoří se váčky zárodečné, jež krátkým sloupečkem spojeny jsou se stěnou matečnou. V těchto váčcích teprve vytvořují se scolexy, až 34 v jednom váčku. Odpovídá tedy podle poměrů u Coenura váček zárodečný spojovacímu krčku primárního, na stěně vaku matečného přisedlého scolexu (Blochmann). Také u Echinococca mohou povstat exogenní a endogenní vaky dceřinné. Tyto, jakož i matečný vak mohou zůstat však sterilní, t. j. nevytvořit scolexy, a ty se jmenují acephalocysty. Však také hotové už scolexy mohou zdegenerovat a celý útvar vrací se do jednoduššího, více embryonálního stavu, vzácný to příklad zpětného differencování. Zvláštní modus je t. zv. Echinococcus multilocularní, konglomerát to přečetných, 1/2 až 5 mm širokých váčků, uložených do vazivového, původního, měkkého stromatu. Dlouho byl pokládán za koloidální rakovinu a mnohdy nápadně se podobá konglomerovaným uzlíkům tuberkulózním.

Nejdůležitější druhy jsou:

Taenia solium, tasemnice lidská. Asi 3 – 3 1/2 m dlouhá. Dvojitý věnec háčků skládá se ze 26 háčků. Zralé články asi 10 mm dlouhé a 5 mm široké, uterus s 7 – 10 stromkovitými větvemi. Dospělá ve střevě člověka; vývoj cysticerkem, který žije hlavně ve svalech vepřů, nalezen byl však i u člověka (svalech, mozku i oku).

Taen. saginata, tasemnice bezbranná, od některých se pokládá za varietu předešlé. Hlava bez rostella a háčků, za to 4 mohutné přísavky. Dlouhá až 8 m. Zralé články až 20 mm dl., 7 – 8 mm šir. Uterus mívá 20 – 35 postranních větví. Cysticercus žije ve svalech dobytka hovězího. T. serrata v honicich psech, její cysticercus (Cyst. pisiformis) v játrech králíků a zajíců. T. crassicolis v kočkách, cysticercus (C. fasciolaris) v myších a hraboších (Mus alexandrinus, decumanus, rattus, musculus, Arvicola arvalis, ne však v Mus sylvaticus). T. marginata v řeznických psech a vlku, cysticercus (C. tennuicollis) v přežvykavcích, někdy i v člověku (C. visceralis). Taenia coenurus ve střevě ovčáckých psů, Coenurus cerebr. v mozku ovcí. Taenia echinococcus s dvojím věncem háčků a nepatrným počtem proglottidů, pouze 3 – 4 mm dlouhá, ve střevě psů. Uher je Echinococcus, žijící buď v játrách a plících člověka (Ech. hominis) nebo zvířat domácích (Ech. veterinorum). Cysticerkoidy žijí většinou v různých bezobratlých. Známější jsou: T. cucumerina v domácích psech, příležitostně také v člověku, cysticerkoid ve čmelu psím (Trichodectes canis) a bleše psí (Pulex serraticeps). T. expansa v ovci, T. pectinata v zajíci. T. perfoliata a T. manillana v koni, T. nana , T. flavopunctata. Zajímavé jsou tasemnice ptačí aj. Autorů je veliká řada. V lékařství mají praktický význam Taenia solium (tasemnice lidská č. dlouhočlenná), T. saginata , (tasemnice bezbranná) a Bothriocephalus