top of page
Obrázek autoraPřevzatý článek

Domácí úprava studniční vody

Devadesát procent studní u nás obsahuje závadnou vodu. Dokazují to rozbory vody, které si nechali udělat jejich majitelé.

V České republice studniční vodu využívá asi půldruhého milionu lidí. Tento počet ještě hodně zvyšují chataři, chalupáři i „hledači“ levnější vody, tedy uživatelé chlorované i studniční vody zároveň. Vzhledem k tomu, že studniční voda může poškozovat zdraví, a nejen to, stojí za úvahu zamyslet se nad možnostmi nápravy.

Co může být ve studni ?

Na kvalitu vody ve studni má vliv umístění a hloubka studny, její provedení a také aktuální technický stav. Svůj nezanedbatelný podíl má i zemědělské hospodaření, stav životního prostředí a nevypočitatelný výskyt nebezpečných bakterií. Jak moc je voda ve vaší studni závadná, ale pozná pouze odborník z rozboru vody. Můžete si jej nechat udělat v příslušné laboratoři.

Jak je to s dusičnany?

Připomeňme, že kojenecký limit obsahu dusičnanů je 15 mg/l, pro dospělé 50 mg/l. Přitom dusíkatá hnojiva jsou běžně splachována dešti do podzemních vod, proto ani ve studniční vodě nejsou výjimkou i stovky těchto jednotek. Podle Ligy proti rakovině jsou dusičnany jednou z příčin rakoviny celého zažívacího traktu, zejména žaludku a jícnu, a podílejí se na vzniku dalších zhoubných nádorů. Kdo si myslí, že se dusičnanů zbaví převařením vody, mýlí se. Vody varem totiž ubývá -odpařuje se, což dusičnany ještě zahušťuje.

„Liga“ i Česká asociace kvality vody doporučují instalaci filtru, malého domácího přístroje se speciální filtrovací vložkou, která mění škodlivé dusičnany na neškodné látky. Jeho cena závisí na velikosti, způsobu připojení atd. a pohybuje se od 2,5 tisíc korun výše (např. DNF 500/N5, Dionela/FDN2). Filtr na dusičnany se instaluje pouze na jeden pitný výtok, protože jinak by se vložka velmi rychle vyčerpala. Vždyť voda pro užitkové účely (praní, WC, koupelna aj.) tvoří 99 % spotřeby a v ní dusičnany naprosto nevadí. Přístroj se nejčastěji osazuje na kuchyňskou linku nebo mnohem praktičtěji pod ni.

Nebezpečné bakterie

Některé bakterie zabíjejí, bez jiných se nedá žít. Proto nás budou zajímat jen ty, které signalizují nebezpečí jako úplavici, salmonelózu a jiná průjmová onemocnění, v „třetím“ světě i tyfus a choleru. V rozboru vody se například nesmí objevit ani jediná bakterie Escherichia coli, koliformní bakterie či enterokok, protože upozorňují na fekální znečištění.

Rozbor vody ale neříká, co bude zítra, a také problém neřeší. Zkušenosti jasně říkají, že po přidání levných dezinfekčních prostředků (savo, chloramin aj.) voda často páchne a po krátkém čase se nebezpečné bakterie většinou znovu objeví. Proto je nejlepší osadit (i jako prevenci) vhodný domácí přístroj. Například v Kanadě jej lidé osazují automaticky do všech víkendových chatiček.

Přístroj (např. R 519, R 830, CTP-100/EXP, dezinfekční Dionela, Rainfresh FC000/1M) se instaluje buď pro celý objekt na hlavní přívod, nebo jen pro jeden pitný výtok k baterii či pod linku. První způsob při použití UV systému je v cenové relaci 12 – 20 tisíc Kč v závislosti na spotřebě vody. Druhé řešení pouze pro vodu ke konzumaci se osazuje stejně jako dusičnanový přístroj a vyjde na 3 – 5 tisíc Kč podle komfortu instalace. Existují i přístroje, které dokážou odstranit současně dusičnany i bakterie, taková kombinace i s „extra“ kohoutkem vyjde na 5 – 7 tisíc korun. V této cenové relaci se přístroje upravující vodu dají zakoupit v řadě obchodů s vodoinstalačním materiálem, u malých prodejců, ale i v sanitárních odděleních hobymarketů.

Nečistoty, tvrdost, železo…

Mechanické filtry na nečistoty jsou podmínkou pro fungování vodoinstalace včetně napojených zařízení, tj. i přístrojů na bakterie a dusičnany. Tvrdost a železo nejsou zdraví škodlivé. Železitá voda ale může ošklivě zbarvit prádlo.

Známé je i zarůstání potrubí vápenitou vodou a s tím související zvýšená spotřeba pracích prášků, elektřiny a poruchovost praček i bojlerů. Nutná dezinfekce chlorováním veřejných vod může mít také negativní dopady. Těmto problémům se budeme věnovat v příštím čísle.

Rozbor – a co dál?

Tak zvaný krácený rozbor vody za 800 až 1000 Kč pokryje asi třetinu všech ukazatelů. Z protokolu ale laik nepozná, které ukazatele signalizují problémy zdravotní (např. bakterie, dusičnany) a které technické (železo, tvrdost aj.), tedy hygienicky bezvýznamné. Z rozboru se často dovíte, co je přes limit, ale nedostanete informaci, co a jak škodí. Proto při převzetí rozboru požádejte o vyznačení škodlivých látek a do jejich odstranění investujte nejdříve.

Vždyť lze pít i Karlovarský mlýnský pramen, kde jsou chloridy překročeny šestkrát, Hanáckou kyselku, v níž je desetkrát více železa, či Rudolfův pramen, kde železo překračuje normu padesátkrát! I známá „mattonka“ má čtyřikrát více manganu než stanovuje limit. Investujte proto v prvé řadě do odstranění zdraví škodlivých látek.

Kdo poradí ?

Může se stát, že vám v laboratoři škodlivé ukazatele v rozboru nevyznačí. Drtivá většina laboratoří bohužel neumí poradit, jak a čím lze problémy s vodou řešit. Někdy jejich pracovníci ještě řeknou, že to prostě nejde – což není pravda! Snese to srovnání se zubařem, který by jen udělal odbornou (tedy vám sotva srozumitelnou) zprávu o stavu vašich zubů. Nic dál. Dozvíte-li se v laboratoři i vhodnou metodu pro váš problém, měli jste velké štěstí na člověka, který v oboru neustrnul. Poradí-li vám ale například, že studnu stačí vyčistit a savem dezinfikovat, nebo že dusičnany nelze z vody odstranit, neřiďte se tím. Taková rada patří minulosti.

Vždyť jsme to dosud pili a nic

…směje se veselý čtyřicátník a má pravdu. Bohužel, jen tu svou. Řada škodlivin jsou kumulativní jedy, popř. karcinogeny, které za života našich babiček ve studnách nebyly. Uplynou desetiletí, než se nasbírají a projeví. Čtyřicátníci jsou příliš mladí na rakovinu zažívacího traktu, ta si podle registru rakovin ČR vybírá svou daň až o 15 až 20 let později. Tento registr ještě prozrazuje, že jsme 50 % nad světovým standardem.

Postarat se musíme sami

Podle toho, co v pitné vodě skutečně vadí, si lze vybrat vhodné domácí přístroje. Mají při správné volbě i vysoký zdravotní efekt, jen je třeba při výběru něco málo vědět a přístroj dle návodu provozovat. Ať se nám to tedy líbí nebo ne, o kvalitu studniční vody se musí každý postarat sám. Stojí za povšimnutí, že domácí úprava má kolébku v nejvyspělejších zemích světa. U nás je tento obor sotva v plenkách. I proto jsme se o této problematice nedověděli dříve nic, nebo jen zkresleně.

Určitě je lepší pít vodu stále čerstvou, upravenou domácím přístrojem, než doma po týdny skladovat vodu ze studánky, o níž nevíme více, než že v ní nejsou dusičnany. Volme proto pro získání pitné vody pohodlnější, levnější a jistější cestu.

739 zobrazení
Hledání podle štítků
bottom of page