Neumím si představit ..., příběh paní J.S.

Neumím si představit, jak bychom zdravotně dopadly, nebýt paní ing. Bláhové!

Milí zoufalí nemocní. Připojujeme se k síti již uzdravených a chceme tak naším příběhem vlít naději vám všem, kterým lékaři neuměli pomoci.

Toto je příběh Helenky (63) a Jitky (56).

V lednu 2019 jsme si s Helenkou popřály pevné zdraví a začaly se dít věci! Chudák Helenka, začala mít bolesti břicha po každém jídle. Tlak v levém podžebří sílil, oblast žaludku byla vzedmutá. Usoudila jsem, že její stav je jen důsledek vánočního a silvestrovského hodování. Nikdy jsem nezažila člověka, který by to tolik říhal a trpěl plynatostí. To mne přimělo k tomu, že jsem se zaměřila na játra-slinivku-žlučník. Studuji byliny a homeopatii více než 25 let, tak jsem byla v naprostém klidu, s myšlenkou, že to zvládneme bylinami. Ale v pohodě to nebylo. Sebelepší dietní strava nepomohla, byliny možná trošku ulevily od bolesti, ale neodstranily příčinu. Homeopatie pomohla uvolnit z břicha všechen nahromaděný vzduch, ale stále se neřešil původ bolesti. Helenka ztratila zdravou barvu v obličeji, tvář byla průsvitná a rty značně bílé. Bylo evidentní, že trpí podvýživou, a její slezina je silně oslabená (bílé rty). Břicho již bolelo stále, ať na lačno nebo po jídle.

Uplynuly dva měsíce a Helenka se rozhodla, že půjde k lékaři. Dopředu jsem věděla, že tam se pravdy a pomoci nedobere, ale asi si tím potřebovala projít. Nic jsem jí nevymlouvala a usilovně pátrala na netu. Hledala jsem smysluplnou informaci, které bych se mohla chytit. Mezi tím Helenka slavnostně napochodovala k praktické lékařce, která hned konstatovala, že nemá očkování proti tetanu. No, to pak nějak naštěstí zamluvily...paní doktorka důležitě prohmatala břicho a napsala Helence doporučení na sono, že se tam prý má objednat. Helence bylo po prohmatání břicha zle, a tak jsem sama volala na pracoviště sona. Arogantní sestra mi ihned sdělila, že objednávají za dva měsíce. Oněměla jsem úžasem a nesměle špitla ,,A co když Helenka do té doby umře?”. Teď zase oněměla sestra a pak raději objednala Helenku za měsíc.

Druhý den jsem vytáhla Helenku na výlet, aby přišla na jiné myšlenky. Daly jsme si ve městě kávičku, sedly do auta a Helče začalo být opět zle. Tak jsem se namíchla a na kruhovém objezdu jsem odbočila vpravo, přímo do nemocnice. Bylo mi jasné, že nám nepomohou, ale chtěla jsem si být jistá, že nedochází k něčemu, co by bylo přímo život ohrožující (krvácení, slepák, atd.). Na ambulanci interny nebyla v čekárně ani noha. Helenku prohmatala příjemná paní doktorka. Řekla, že se jí nelíbí levá ledvina, ani slepé střevo, a poslala nás na chirurgii. Tam byla čekárna plná lidí. Seděly jsme tam pět hodin!!! Pak se Helenka dočkala opětovného prohmatání břicha a odběru krve, který potvrdil, že není v ohrožení života. Jaký byl závěr pětihodinového zírání na nástěnku o tom strašném cholesterolu? Helenka se dozvěděla, že si má dojít k praktické lékařce, aby jí napsala doporučení na sono břicha!!! To mi připomnělo film s Vlastou Burianem ,,U pokladny stál”, jak chtěl od pojišťovny zuby, a dostal bahno. No, říkám otevřeně, cítila jsem se provinile, že jsem Helenku do té nemocnice odtáhla, ale alespoň jsme věděly, že hned neumře.

Uplynul měsíc a Helenka vypadala jako přízrak. Tvůrci filmového hororu Vřískot by zajásali. Přišel den D a Helenka jela na vytoužené sono. Věděla jsem, že tam nic nenajdou, ale já mezitím našla tu informaci, kterou jsem na netu hledala. Ano, ano, sono břicha bylo negativní. Helenka dostala doporučení, ať se objedná na gastroskopii. Tentokráte byla objednána “již” za tři týdny! Já mezitím pracovala s mou domněnkou. Co jsem našla? Konstruktivní síla vesmíru mi pomohla. Z ničeho nic na mě začaly na netu vyskakovat reklamy na bylinné přípravky proti parazitům. Reklamy se usilovně zjevovaly, i když jsem před tím nikdy na podobný výrobek neklikla. Že by měla Helenka parazity??? Dávalo mi to smysl! Vzhledem k tomu, že se zajímám o byliny tolik let, bylo mi jasné, že podobné výrobky z reklam nemohou fungovat. Hledala jsem ve dne v noci, bledá tvář Helenky mi dodávala veškerou sílu. Našla jsem někde článek o parazitech, jehož autorem byla paní ing. Hana Bláhová, a vše mi začalo do sebe perfektně zapadat. Nedbajíc na objednanou gastroskopii jsem začala hledat osobu, která parazity z Helenky vyžene. V té době mi připadalo zbytečné jet do Brna k paní Bláhové, když je v Praze několik klinik, které se touto problematikou zabývají. Hledala jsem, četla recenze, prohlížela honosné webovky klinik. Můj selský rozum mi našeptával, že všechny systémy zmíněných klinik jsou jen dobrý kšeft a že do Brna skutečně musíme jet.

Čas plynul a přišel den D. Helenka vyrazila s nadějí v očích na gastroskopii. Bylo mi jí líto, protože jsem tušila, jak to dopadne. Ano, gastroskopie byla opět negativní. Lékař napsal Helence doporučení na kolonoskopii.

Zavolala jsem do Brna paní ing. Bláhové, aniž bych cokoli Helence řekla. Popsala jsem problém, paní Bláhová řekla: “no to je jasné”. Mě to bylo také jasné, že musíme do Brna a tak jsem nás obě objednala. I sebe, i když jsem se považovala za ukrutně zdravou! Měla jsem sice pod kůží tvrdé bulky jako korálky mnoho let a ty korálky se množily, občas mě pálilo v hlavě a poslední měsíc jsem měla problém s malou násobilkou, ale necítila jsem v tom problém. Když jsem si v roce 2006 objevila první korálek, usoudila jsem, že mám rakovinu a rok se trápila. Pak jsem si vysvětlila, že rakovinu nemám a tak jí nemám. To jen tak na okraj. Prostě jsem si řekla, když už jedeme do toho Brna, tak se nechám také proklepnout.

“Již” za dva týdny přišel den D a Helenka prodělala neskutečně bolestivou kolonoskopii. Když jsem slyšela, jak probíhalo vyšetření...bože, nežijeme snad v 21. století??? Nemluvím jen o bolesti, jakou pacient musí zažít, ale i o riziku poškození střeva touto brutální metodou. Nic jiného jsem nečekala, než že střevo je též v pořádku.

Přijely jsme domů, postavily kávičku na stůl a já Helence oznámila, že má parazity a v červnu jedeme do Brna k paní Bláhové. Chudák bledá byla tak zdrcená, že ji břicho bolí stále a příčinu bolesti nezná, že nakonec s návštěvou Brna trpně souhlasila. Není pro pacienta nic horšího, než nevědět diagnózu. Když neznám příčinu bolesti, tak nevím, jak dlouho budu trpět, a to je zničující pocit.

Uplynulo 9 týdnů od první návštěvy Helenky u lékaře. Helenka svírala v ruce tři papíry ze tří vyšetření, s potvrzením, že je zdráva. Již jsem měla celé lékařské péče plné zuby a vysvětlila té bledé ztrápené osůbce mou vizi, jak to bude pokračovat dál. Tedy, když nyní půjde opět k praktické lékařce a ukáže jí výsledky vyšetření, ta jí obratem pošle na psychiatrii, protože usoudí, že jí bolí břicho z nervů (psychosomatické onemocnění ). A basta, případ bude uzavřen, Helenka bude blázen, úřad jí odebere i řidičák. Budoucnost jsem vykreslila tak černě, že Helenku zcela opustila chuť na další návštěvu praktického lékaře.

Běhat 9 týdnů s bolestí břicha, to je na pováženou. Pacient v Systému má tak několik možností : a) pomoci si sám, b) spontánně se uzdravit c) zemřít. My jsme zvolily za a), poslaly Systém do někam a odjely do Brna za paní Bláhovou.

Nikdy nezapomenu na naší první návštěvu! Byl konec června, jely jsme k dálnici po cestě číslo 111, číslo popisné našeho hotelu bylo 111 a v noci, při jednom letmém pohledu na mobil, byl čas 1:11. Říkala jsem si, je to na dobré cestě.

Ráno jsme vešly k paní Bláhové. Hned se pustila do diagnostikování Helenky. A hle...už se to sypalo ven....borrelioza, TASEMNICE kočičí a další tři potvory, které si již nepamatuji. To byla voda na mé ego! To jsem si vychutnala ten okamžik! Měla jsem správné podezření, že má Helenka parazita, a našla jsem člověka, který nám pomůže, a tím jsem našla cestu, jak chudinku bledou zbavit bolesti.

Stále se dmoucí pýchou jsem usedla k paní Bláhové já. Tušila jsem, že mi najde borreliozu, protože sbírání zakouslých klíšťat je mé hobby a nic víc, protože jsem zdravá jako ryba.

To vám povím, nevědomost je blažená! Jak paní Bláhová začala zapisovat všechny ty potvory, co mám, má tvář bledla a bledla, až jsme si s Helenkou byly značně podobné. TA, kvůli které se jelo do Brna, měla potvor 5 a já 20!!! Již chyběl jen svrab, bída a neštovice. Zde je krátký výpis těch mých, které jsem hostila - tasemnice kočičí ( mám kočky 33 let ), tasemnice psí (já sice nikdy neměla psa, ale vidím, kolik hromádek se válí po ulicích), borreliosa, toxoplasmosa, encefalitida, žloutenka B,G,D,E, vlasovci, a dál si to raději nepamatuji. Nicméně mám to někde zapsané na papírku, který jsem ihned po návratu domů položila k počítači. Nenapadlo mě nic lepšího, než celou noc na Googlu studovat mé nepřátele, které hostím. A jak jsem četla více a více, tak se mi dělalo hůře a hůře, až mi bylo úplně špatně. Prognózy u některých potvor byly nevalné a já až zpětně pochopila, že mé problémy s trávením jsou způsobené žloutenkou, že mé množící se korálky jsou vlasovci, že mé občasné abscesy ve slabinách jsou také od vlasovců, že pálení v hlavě je borelioza, encefalitida, toxoplasmosa. No já vůbec nebyla zdravá!

Jen jsem se ještě cítila slušně a mírné potíže přikládala věku, ale kdyby se s tím nic nedělalo, opustila bych tuto realitu velmi brzo, a to nechci, mám tady ještě práci! Nijak nepřeháním, když řeknu, že nám paní Bláhová zachránila život a značně jej prodloužila!

Pak vše šlo ráz na ráz. Ani jsme se nepokoušely kontaktovat praktickou lékařku, která ani neví, že testy na borreliozu jsou značně neprůkazné. Stalo by se jediné. Poslala by nás zase na mnoho vyšetření, pokud vůbec, výsledky by byly zase negativní (protože světe div se, například tasemnice nežije jen ve střevě, tak jak by ji asi mohli najít) a skončily bychom obě na psychiatrii. Tentokrát bychom přišly o řidičák obě a to by byl na okraji civilizace, kde žijeme, naprostý průšvih.

Stav Helenky nesnesl prodlení. Kontaktovala jsem kamarádku v Německu a Anglii, děvčata poslala potřebné účinné léky, a vrhly jsme se na šestitýdenní léčbu. Již za týden Helence zrůžověly rty, břicho bolelo méně. Druhý týden si Helenka dala svíčkovou se dvěma a terčíkem, a nic jí nebolelo. Nááádhera! Po třech týdnech léčby zmizely nadobro veškeré potíže, ale dodržely jsme léčbu 6 týdnů. Já jsem samozřejmě nastoupila léčbu také. Zmizelo mi úplně pálení v hlavě, zažívací potíže zmizely, násobilka mi přestala dělat problém a mám tolik energie, že nevím co s ní.

V září 2019 jsme zaskočily do Brna na kontrolu. Helenka je čistá a já mám potvor o mnoho méně! Ještě likviduji vlasovce, kteří jsou úporní, a jednu žloutenku místo čtyř. Právě dokončujeme druhou šestitýdenní léčbu a cítíme se naprosto skvěle. Zbývá pár dnů do Vánoc 2019. Děkujeme paní Bláhové, že se jimi můžeme bez obav projíst, aniž by nám bylo špatně, J)), děkujeme za generální opravu našich hostitelských tělíček, děkujeme Haničko sluníčko!

Zároveň pobízíme vás, nemocní, nezoufejte, nic není ztraceno. Pokud je vám NĚCO a nikdo neví CO, tak asi JIŽ VÍTE, co to může být! Vymanily jsme se ze Systému ve všech ohledech. Je to opojné, osvobozující a inspirující. Šťastný život, lásku a sílu vám všem přejí

Jitka a Helenka