Umíme se zbavit malárie. Ale hrozí nám, že tím zničíme rovnováhu přírody, říká etik Marek Orko Vácha
Možnosti genetických úprav dnes dosáhly takové přesnosti, že brzy budeme umět oživit mamuta nebo se zbavit komárů přenášejících malárii. Zároveň jsme ale nuceni uznat, že nevíme, jak fungují přírodní ekosystémy a neumíme vytvořit žádný, který by fungoval. O tom, do jaké míry tedy máme novými prostředky zasahovat do přírody, jsme si povídali s biologem a etikem Markem Orko Váchou.
Biolog, etik a katolický kněz. Slouží jako farář lechovické farnosti a farní vikář Římskokatolické akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora. Je pedagogem a přednostou Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Specializuje se na otázky evoluční biologie, lékařské a environmentální etiky. Ve skautu získal přezdívku „Orko“ ze zkratky pro „Orlí oko“, kterou používá také ve svém jménu.
Může genetické inženýrství pomoct ochraně přírody?
To nikdo neví. Záleží na tom, jaký přístup k přírodě přijímáme za svůj. Čtenáři budou určitě znát následující dva. První je radikální, je to přístup „hands off“, ruce pryč. Nekrmte v zimě ptáky. Když na pláži uvíznou velryby, tak je tam nechte. Uzavřete Boubínský prales a nedovolte lidem, aby tam chodili. Zkrátka nechte přírodu, ať si dělá, co chce. Ten druhý přístup, „hands on“, do přírody více nebo méně zasahuje. Ale nikdo neví, jak moc do ní máme zasahovat. Sem patří i nápady, že se třeba na pláních amerického středozápadu můžeme vrátit do období neolitu a zkusit tam dodat zebry, lvy nebo jiné podobné predátory, kteří tam kdysi žili. A teď je otázka, jestli do toho jít. Měli bychom nebo neměli podpořit nějaký druh, na kterém nám záleží, aby byl anebo aby naopak nebyl?
Asi nejvíce se mluví o možnosti potlačit komáry přenášející malárii, je to tak?
Komáři jsou nejkřiklavější případ. My bychom byli schopni upravit komára Anopheles, který malárii přenáší, pomocí metody CRISPR. Umíme vytvořit systém, který v laboratoři zakomponujeme do komára. Systém si najde příslušný gen, vystřihne ho a nakopíruje se místo něj, podobně jako word umí „najít a nahradit“.Tato metoda je stará již několik let. Ale 23. října 2019 v časopisu Nature vyšel článek, jehož autorem je David Liu, a ten přináší CRISPRy nové generace – ještě přesnější a spolehlivější. Ta technologie se jmenuje prime editing. Teoretický koncept, který nás zajímá, se jmenuje gene drive. Je to metoda genetického inženýrství, která zvýhodní nebo znevýhodní určité geny v populaci. Předpokládá se, že by tento koncept mohl být v přírodě použitelný do tří let. Můj odhad je, že by to mohlo být ještě dříve. A gene drive je systém, který je skutečně geniální a andělský. Nebo ďábelský.
Systém CRISPR najde gen, vystřihne ho a nakopíruje se místo něj, podobně jako word umí „najít a nahradit.“
Co se s ním dá dělat?
Každé dvě minuty zemře někde na této planetě člověk na malárii. Většinou v subsaharské Africe a v Asii. V roce 2017 to bylo 435 000 lidí. To je přeci hrozné. A nám se to nedaří snižovat.
A víme, že malárii přenáší komár rodu Anopheles. Tři jeho druhy přenášejí prvoka Plasmodium, tj. krevničku, která způsobuje malárii. A technologie gene drive spočívá v tom, že my jsme schopni komára pomocí CRISPR změnit. Pak ho pustím z okna tady na 3. lékařské fakultě a on se spáří s nějakou samičkou. A všichni jejich samčí potomci budou naprosto zdraví a v pořádku, ale budou v sobě mít ten systém. A časem ho budou mít všichni. A všechny jejich dcery budou maskulinizované, sterilní a chcípnou. To znamená, že v druhé generaci budeme mít víc samečků se systémem, ti zase spáří divoké samičky, jejich synové budou zcela zdraví a budou všichni mít ten systém, a jejich dcery zemřou. A tak dál a dál pyramidovým efektem. A tím bychom v teorii byli schopni komára rodu Anopheles v Africe vybít.
Jaké problémy jsou s tím spojené?
Zaprvé to musíte domluvit s prezidenty afrických zemí. Nebo možná nemusíte, já nevím. Jasné ale je, že komáři nebudou respektovat hranice. Zadruhé by se nám asi nepodařilo ten druh vybít úplně a zcela. Asi by se někde v přírodě v malém procentu nebo promile udržel. V zásadě bychom ale byli schopni jeho populaci zdevastovat. Zkoušelo se to v laboratoři s asi 600 jedinci. A během sedmi, deseti generací populace padla.
Co by to znamenalo pro ekosystém, ve kterém komár žije?
To nikdo neví. Čtenáři Ekolistu jistě budou znát devadesátky, kdy se v americké Arizoně postavila Biosféra 2, což byla simulace zemské biosféry a pokus pochopit, jak fungují zemské ekosystémy. A díky ní jsme pochopili, že nerozumíme tomu, co se v ekosystémech děje. My nejen, že nedovedeme vyrobit biosféru číslo 2, ale my ani nevíme, jak to uvnitř funguje, co se děje v lese nebo v rybníce. Zdá se, že jsme například podcenili půdní bakterie. Co v půdě dělají, jak zpracovávají plyny a podobně. Jediný ekosystém, který jsme schopni vytvořit, je poušť.
Sameček (vlevo) a samička komára pod mikroskopem.
Co tahle naše zkušenost znamená pro komáry?
Existují živočichové, kteří se komáry Anopheles živí. Třeba netopýři, vlaštovky a podobně. A komáři v ekosystému fungují jako opylovačiA nikdo opravdu neví, co se stane, když je z ekosystému odstraníme. Jestli ti, co se komáry živí, dokážou přepnout a živit se něčím jiným. Jestli by se dokázali začít živit něčím jiným predátoři netopýrů nebo vlaštovek, pokud by vlaštovky a netopýři z ekosystému vypadli. Tady opravdu hrozí kolaps ekosystému s následky, které jsou mimo lidskou fantazii. A opačná miska vah je jasná. Každé dvě minuty umře někdo na malárii. V 70. letech jsme izolovali virus neštovic. Myslíme si, že je to dobře a nikomu se po něm moc nestýská. A teď je otázka, jestli bychom tohle měli dělat dál, s novými prostředky.
Musíme kvůli tomu komáry Anopheles vyhladit?
Je jedna jemnější a ne tak efektní technologie, do které já už bych asi šel. Pomocí stejného systému bychom toho komára mohli nacrisprovat tak, že bude naprosto v pořádku, samičky budou sát krev člověku, jenom nebudou přenášet Plasmodium. Můžeme si dovolit, abychom neměli v systému Plasmodium? Já si myslím, že ano.
Projekt Biosféra 2 byl vymyšlen, aby se zjistilo, zda by lidstvo bylo schopné přežít v uměle vybudovaném životním prostoru. V 90. letech 20. století proto vznikla v americké Arizoně napodobenina pěti ekosystémů Země.
A co jestli se Plasmodium také přizpůsobí?
To jsou samozřejmě rizika, která dnes nikdo neví. Může se také stát, že nacrisprovaný komár Anopheles bude schopný své vlastnosti předat jiným komárům. Protože my úplně nevíme, jak se mezi sebou komáři kříží. A nevíme, jak zareaguje Plasmodium. To je spousta otázek, na které nikdo nemá odpověď. Jsou to věci staré v zásadě rok a něco. Není to promyšleno ani eticky. Je důležité o tom mluvit a psát, ať vznikne nějaký konsenzus. Ať si o tom něco začneme myslet.
Kde jinde bychom tento systém mohli použít?
Je velká spousta možných aplikací. Mohli bychom ho použít na zavlečené a invazní druhy na ostrovech jako je Nový Zéland, kde nám vadí například potkani. Mohli bychom s nimi udělat něco podobného jako s komáry. Zlikvidovali bychom je. Asi by to nešlo tak rychle, protože se rozmnožují pomaleji, ale jednou by se nám to asi podařilo. Je otázka, jestli v Austrálii nepoškádlit žábu Rhinella marina, aby nebyla toxická. Tahle žába je doma ve střední a jižní Americe. V Austrálii byla vysazena pro boj proti škůdcům. Zároveň tam ale ohrožuje křehkou rovnováhu domácích australských obojživelníků a mnoha místních bezobratlých.Nebo bychom mohli nacrisprovat netopýry v Americe, aby byli odolní vůči bílé plísni, která je teď absolutně likviduje. Tedy jim pomoci, aby byli imunologicky lepší, než jsou.
Nebo včely, které umírají na různé nemoci...
Nebo včey, nebo cokoli. Například se k nám z Ameriky dostala plevelnatá rostlina ambrózie, která sice nikomu moc neškodí, dorůstá 150 – 200 cm, ale produkuje pyl, který je významným alergenem. Četl jsem, že až 80 % alergiků reaguje na pyl z ní. Nenacrisprovat ji tak, aby byla menší? Tím bychom ji trochu znevýhodnili v konkurenci dalších rostlin.
Gene drive je metoda genetického inženýrství, která zvýhodní nebo znevýhodní určité geny v populaci.
Ale je to pak ještě příroda? A je to opravdu to, co chceme?
Já nevím.
Vy jste říkal, že je potřeba to promyslet, abychom došli k nějakému konsenzu. Kdo by to podle vás měl promyslet? Pokud odmyslím to, že to každý můžeme promyslet za sebe. Ptám se na to, kdo je dnes nositelem etiky?
Kdo je dneska nositelem etiky, to je přesně ta otázka. Je to otázka na několik knih. Co se týká lékařské etiky, tak tam se potkáme. Tam je zadání velmi jednoduché. Tady ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady (FNKV) prodlužujeme životy pacientů a zlepšujeme kvalitu jejich života. To znamená: přidáváme život létům a léta životu. A k tomuto cíli spějeme. Jaká by ale měla být etika mimo areál FNKV? Teď je velký projekt, že budeme učit etiku na základních nebo středních školách. Co tam ale chcete učit? Když se podíváte na etické teorie, tak těch je samozřejmě spousta. Tři nejsilnější přístupy jsou tyhle: Konsekvencionalisté říkají, že všechno záleží na výsledku. Když bude výsledek dobrý, tak cesty můžou být různé. Kant říká, kdepak, záleží na jednání. Co z toho vzejde, mě nezajímá. Nesmíte lhát. Nikdy. A jestli vám po terminální diagnóze pacient skočí z okna, je to jedno. A Aristoteles říká, že záleží na jednajícím. Čili máme řadu přístupů k problémům, a nikdo si netroufne říct, že pravdu má Kant. Nebo Aristoteles.
A máme se o co opřít? I v hledání zásahů do ekosystémů?
Musíme najít určitá pravidla globální etiky. Lékařství to vyřešilo takzvanými čtyřmi principy lékařské etiky: nonmaleficence, tedy neškodit, beneficence, tedy činit dobro, princip autonomie a princip spravedlnosti. Jsou to ale principy natolik volné, že když se dostaneme do konfliktu, tak stejně nevíme.Ale já si myslím, že nějakou globální etiku bychom měli mít. Mohli bychom se třeba v České republice shodnout, že nebudeme lhát. Že to by bylo fajn. A že nebudou lhát ani politici. A že když lhát bude, tak musí rezignovat. Anebo že nebudeme krást. Třeba ani nezvednu na ulici něco, co mi nepatří. Ale shodli bychom se ještě na tom, že bych měl být věrný své manželce či manželovi? Je to pravidlo, které si myslíme, že je správně?
Dilema v přístupu k přírodě. Dát celý Boubínský prales za plot a zakázat tam lidem vstup, protože prales je hodnota sama o sobě? Anebo si antropocentricky říct, že tam povede turistická značka, abychom se na tu krásu mohli podívat?
Jaké otázky bychom si měli klást ve vztahu k přírodě?
Je příroda natolik cenná, že stojí za to ji chránit? Je tu škála etických teorií. Antropocentrik řekne: Já budu chránit přírodu, protože mi dává látky: len, bavlnu, dřevo, kamení a jídlo. Ale dál mě nezajímá. Pak přijde biocentrik, který řekne: Příroda má svou vlastní hodnotu, všechno je si rovné, není rozdíl mezi člověkem a zvířetem. To znamená, že i sražené srnce musíte dávat první pomoc, protože je to organismus na úplně stejné hodnotě, jako je člověk. A jestli si máte vybrat mezi chlapcem na vozíku nebo zdravým psem, tak si musíte vybrat zdravého psa. Tečka. Nebo jestli třeba náhodou není přece jen člověk cennější než pes. Je potřeba, abychom se nějak domluvili i v environmentální etice. Jestli třeba dáme Boubínský prales za plot a zakážeme tam lidem vstup. Protože prales je hodnota sama o sobě. Anebo jestli si antropocentricky řekneme, že by bylo dobré, aby tam byla nějaká turistická značka. Abychom se na tu krásu mohli podívat. Samozřejmě tam nebudeme zakládat ohně, ale ani z toho nebudeme dělat nepřístupnou zónu.Na tuhle globální environmentální etiku podle mě svět čeká. A přijde i velmi silné rozvažování, jestli například zkusíme vymlátit komára rodu Anopheles. Anebo jestli zkusíme, aby Rhinella marina nebyla toxická. Anebo jestli se rozhodneme, že odstranit z nějakého ostrova potkany je dobrá věc.
A existuje už dnes nějaká globální environmentální etika?
Neexistuje. Protože to opravdu musí být konsenzus nás všech. A to není tak jednoduché. Zaprvé to vymyslet, a zadruhé přemluvit všechny lidi, aby s tím souhlasili. Protože vůbec ještě nemluvíme o náboženství. Každý může bouchnout do stolu a říct: Ale já to vidím jinak.
Pomocí CRISPRu budeme schopni udělat třeba mamuta. Když víte, jak mamut vypadal, tak se k němu dostanete.
Každopádně už dnes do fungování ekosystémů poměrně masivně zasahujeme. Ať je to velkoplošné zemědělství, chov obrovského množství dobytka, léky proti nemocím nebo geneticky modifikované organismy a potraviny. Kde je ten rozdíl mezi tím, co už děláme, a tím, nad čím váháme?
To je výborná otázka. Dneska, mám na mysli posledních zhruba 50 roků, už nezachráníte přírodu ani tím, že postavíte plot a zakážete tam lidem vstup. Protože globální oteplování se o plot nestará. To, co šlechtění udělalo z vlka, to znamená jezevčíky, kokršpaněly, bernardýny, pekingské a palácové psíky, a dělalo se to přes mnoho a mnoho generací velmi jednoduchými, ale dlouhotrvajícími kříženími, jsou CRISPRy teoreticky schopné udělat vlastně hned. Pomocí CRISPRu budeme schopni udělat třeba mamuta. Když víte, jak mamut vypadal, tak se k němu dostanete. Ale z DNA už nepoznáte, jestli to je anebo není geneticky modifikovaný organismus (GMO). CRISPRy a prime editing jsou teď obrovská hrozba pro aktivisty, kteří bojují proti GMO. Jestli je něco GMO nebo není, se dá poznat poměrně jednoduše. Takové pokusy jsem dělal ještě se středoškoláky. Zjistit, jestli je v ovesných vločkách DNA z více zdrojů, nebo není, k tomu stačí poměrně jednoduchá technologie. Ale CRISPRy fungují jinak. Ony vám přestřihnou DNA, vloží tam gen, který potřebujete, zahladí za sebou stopy a zmizí. Nic nepoznáte. Žádným testem nepoznáte zvíře, které je takto pozměněno.
Jak to?
Ta technologie funguje tak, že kdybyste si představila kuchařku, podle které se vaří Marek Vácha, kde budou ruce, oči, nohy, žaludek a jak to bude celé vypadat, tak CRISPRy dnes umí spoustu stránek vytrhat, vlepit tam jiné, přeškrtat odstavec, vystřihnout ho a vlepit tam jiný. Vlastně s tou knihou dokážou červenou tužkou cenzora dělat velmi významné změny. Takže už to vlastně nakonec nejsem já. Dneska už máme prase, které má v sobě myslím 62 různých změn. A to prase funguje. Představte si člověka, který v sobě bude mít 62 různých změn. To je největší etický problém této planety. My touhle technologií budeme vlastně schopni vytvářet nová zvířata. Jennifer Doudna, která asi dostane příští rok Nobelovu cenu, říká: „Zkusíme třeba do obchodních domů udělat draky. Třeba nebudou umět chrlit síru a asi nebudou umět létat, ale křídla zvládneme.“ A to říká významná vědkyně. Tomu se říká se lego-izace biologie. Z kostiček lega vytváříte nového tvora. Třeba kdybyste dceři chtěla dát k Vánocům jednorožce, tak toho bychom už dnes asi taky zvládli.
Technologie CRISPR funguje tak, že dokáže v knize, podle které vznikl můj organismus, udělat červenou tužkou cenzora velmi významné změny. Takže už to vlastně nakonec nejsem já.
Jaké další použití CRISPR má?
Co když s tím začneme dělat lidi? Pokud třeba máte ráda Pána prstenů, tak bude vaše základní lidské právo, že budete mít děti, které budou mít špičatější uši. Nebo něco představitelnějšího: brala byste, kdyby vaše vlastní děti byly úplně normální, jen by měly o 10 % lepší paměť?Může tady vzniknout novodobá aristokracie. Protože já nenechám naši nacrisprovanou Marušku, do které jsme vrazili tolik peněz, aby si vzala nějakého neupraveného, divokého Honzu. Jsou tu i další environmentální dosahy. My dva si třeba řekneme, že jako lidstvo spotřebováváme spoustu energie. A nacrisprujeme se tak, abychom byli menší, a na planetu se nás vešlo víc. Nebo až budeme osidlovat jiné planety v hlubinách vesmíru, tak se můžeme nacrisprovat tak, abychom zvládali jiné složení atmosféry. Tyto nápady si nevymýšlím teď a tady. Ty už jsou publikované.
Takže rozdíl, který přináší CRISPR, je v rychlosti. Výsledky vidím během jedné generace.
Ano. Půjdete na asistovanou reprodukci, vezmete si embryo a dokážete jeho DNA měnit tak, že vaše dítě už bude mít vlastnosti, které chcete. Když znáte DNA a víte, co který gen dělá, což tedy teprve začínáme tušit, tak si změny uděláte, kde chcete. Do České republiky se to ještě nedostalo, ale to tsunami přijde. Debaty o eutanazii jsou ve srovnání s tím legrace.
Dá se zajistit, aby se nezačala využívat partyzánsky?
Nedá..
A jak dostupná ta technologie je?
V tuto chvíli to ještě není tak, že byste si doma v garáži mohla něco nacrisprovat. Ale myslím si, že třeba právě naše 3. lékařská fakulta UK už by to dokázala. Ta technologie je opravdu velmi jednoduchá. CRISPR si naprogramuje středoškolák za odpoledne. V podstatě potřebujete naprogramovat dvacetinukleoditovou RNA – a to dneska není problém.
Představte si člověka, který v sobě bude mít 62 různých změn. To je největší etický problém této planety.
Takže na to nepotřebujete certifikovanou technologii nebo sofistikovanou laboratoř?
Ne. Dneska jsou tisíce laboratoří na světě, které to dělají. Samozřejmě to bude obrovský průlom do humánní medicíny. Troufám si předpovědět, že v horizontu roků. Že se tím vyřeší takové záležitosti, jako je srpkovitá anémie, cystická fibróza anebo řada rakovin. Pomocí CRISPRu dokážete proniknout do jádra lidské buňky, tam si najít přesně tu sekvenci DNA, kterou si potřebujete najít, tu vyhodíte do koše a dáte tam správnou.Opravdu to umíme lepit velmi účinně a zatím se zdá, že to funguje geniálně. Je to velmi rychlé a velmi levné. Přesně, co jsme potřebovali. O CRISPRech se říká, že je to po vynálezu polymerázové řetězové reakce největší pecka molekulární genetiky. Podle mě je to ještě víc než to. Je to největší blockbuster od roku 1953, kdy byla objevena dvoušroubovice DNA, čímž molekulární biologie vznikla.
Použila se už technologie CRISPR na lidech?
První a velmi neobratné vylepšení lidské DNA oznámil v Číně 28. 11. 2018 doktor He. Úplně se nepodařilo, ale byla to první vlaštovka. Narodila se mu dvojčátka, která už jsou nacrisprovaná. A 30. prosince 2019 přišla zpráva z Číny, že Dr. He byl odsouzen na tři roky do vězení.Z filozofického hlediska je tento moment velmi zajímavý. Hmota začala proměňovat sama sebe. Ta děvčátka se narodí, změnu si ponesou ve všech buňkách svého těla celý život a také ji předají svým případným dětem, vnukům, pravnukům a podobně.
A jaké na to byly reakce?
V březnu 2019 v Nature vyšel takový hodně zoufalý dopis. Badatelé, kteří s tím mají co do činění, napsali plamennou výzvu vládám všech národů. Ve stručnosti říkali: Propánakrále, na nejbližších pět let to zastavme. Přemýšlejme o tom, dělejme konference, dělejme rozhovory do Ekolistu, možná to zkoušejme na zvířatech, ale prosím vás nezasahujte spermie, lidské oocyty a raná embrya. A po těch pěti letech si může nějaký stát říct, že to nebudou dělat nikdy. Jiný stát si může dát ještě dva roky moratorium. Jiný, že to budou dělat opravdu jenom pro nemoci, ale nebudou dělat improvements, vylepšení. A jiný si může říct: A my klidně budeme dělat i vylepšení. George Church, to je taková těžká váha oboru genetiky, v rozhovorech normálně říká: „Pokud byste chtěla mít dceru, která bude mít modré oči, je tady nějaký důvod, proč ne?“
„Pokud byste chtěla mít dceru, která bude mít modré oči, je tady nějaký důvod, proč ne?“ ptá se genetik G. Church.
A znáte v historii nějaký příklad, kdy jsme měli možnost využít nějaké technologie, a té možnosti jsme se zřekli?
Ano, to byly freony. Tam se podařilo, že se shodly všechny státy na světě.
Ale to bylo až po určité době, kdy jsme je používali.
Ano. U freonů to totiž bylo jednoduché. Jeden velmi laciný plyn jsme nahradili jiným velmi laciným plynem. V takovém případě snadno pokrčíme rameny a řekneme: „Dobře.“ CRISP je ale naprosto jiná situace. V etice molekulární biologie je to myslím beznadějné. Čína se myslím nezachová podle toho, k čemu ji vyzvali američtí vědci v časopisu Nature. To podle mě neudělá ani Mongolsko. Ani Rusko. U nás je editace lidského genomu zakázána oviedskou Úmluvou o lidských právech a biomedicíně z roku 1997, kterou Česká republika ratifikovala. Článek 13 deklarace říká, že genetické změny můžete dělat pouze pro preventivní, diagnostické a léčebné účely a pouze v případě, že nebude zasažena DNA žádného z vašich potomků. A ochota dodržovat tento článek se teď v Evropě opravdu silně chvěje. Celý svět trochu lapá po dechu, a říká si: když to dělá Čína, tak to musíme dělat taky. Napsat článek 13 deklarace bylo v roce 1997 jednoduché. Snadno zakážete něco, co stejně nikdo neumí udělat. Dnešek je jiný v tom, že už se to umí, je to laciné, rychlé a přesné. Pandořina skříňka už byla otevřena. A je otázka, co s tím svět provede.
Pokud stopujeme většinu environmentálních problémů ke zdroji, dojdeme k růstu lidské populace. Měli bychom se obávat, že si někdo vezme do hlavy, že nacrispruje člověka tak, aby se naše populace zmenšila?
To si neumím představit. To bych se spíš bál toho, že někdo udělá v garáži ebolu. Což podle mě dneska není úplně možné. Ještě ne. A na to, že někdo likviduje člověka CRISPRem, by se v následující generaci přišlo. Kdyby moje dcery byly sterilní, tak bych s tím něco začal rychle dělat. Já myslím, že debata se spíš povede o tzv. improvements nebo enhancements. A že spousta lidí řekne: Naše základní lidské právo je, aby naše dcery a synové byli modroocí. Americký bioetik Arthur Caplan říká: „Nikdo není dokonalý. Ale proč nebýt?!“
Jsou genetické úpravy proti přírodě? A není proti přírodě i to, že si vezmete deštník, když prší?
Není také základní lidské právo mít zdravé děti?
Rozumím. Není to asi základní lidské právo, ale pokud bychom chtěli, aby naše děti byly zdravé, to znamená, aby neměly genetické nemoci, tak do toho musíme jít. Na přednáškách se vždycky někdo přihlásí a řekne: Vždyť to je proti přírodě. A moje odpověď je, že proti přírodě je i to, že si vezmete deštník, když začne pršet. Proti přírodě je to, že když dostanete nemoc, vezmete si acylpyrin nebo antibiotika. Je to proti přírodě. Přirozené je to, abychom měli 10 dětí a 8 z nich zemřelo. Všechno to, co děláme tady ve FNKV, je proti přírodě a je to hraní si na Pána Boha. Ale nemoc je zlo, proti kterému je třeba bojovat. Představte si, že máte v sobě zmutovaný gen a až vám bude 35 nebo 40, dostanete rakovinu. A představte si, že bychom to dokázali vyřešit ještě předtím, než to přijde. To by bylo supr. A eticky naprosto čisté. A je to hraní si na pánaboha. Ale to právě židovsko-křesťanská tradice podporuje a žádá! Abychom rozum používali a pracovali s ním a vymýšleli věci.
Ještě jsem vás slyšela zmínit termín genetické očkování...
To je termín, který jsem si vymyslel já.
Co jím myslíte?
To, když nacrisprujete středoamerickou žábu, aby nedostala plísně. Rozšíříte gen, kterým ji vlastně zvýhodníte. Kdybychom takto mohli zasáhnout populace žab, které ještě zbývají, pak já bych to toho asi šel. Protože na druhé misce vah je to, že tyto žáby jinak vyhynou.
Když proti sobě postavím lidskou touhu být zdraví, a tlak, který jako lidé způsobujeme na ekosystémy, kde žijí další živí tvorové, jak si to proti sobě stojí? Právo ostatních druhů existovat vůči tomu, abychom my jako lidé byli co nejzdravější a žili co nejdéle? Jde to dohromady na planetě, která má omezené zdroje?
Obecně k tomu ale mohu říct to, že problém člověka není v tom, že vůbec je. V posledku jsme také jen jeden biologický druh a asi je nějak dobré, že tu jsme. Problém je v tom, jak se jako druh chováme. Ale i člověk má na planetě své místo.To nepochybně nejde.