Hárún ar-Rašíd, příběh paní J.G.

26. 8. 2023

Byla jsem naprosto zdravé dítě, ve škole 0 zameškaných hodin. Výjimka byla do 1 roku svého života, kdy jsem měla neustále rýmy a z toho píchané oba bubínky ze zánětu středního ucha.

Až jako dospělá jsem si v roce 1994 nahmatala bulku v prsu, kterou mi vyřízli. V dalším roce, v mých 24, se nám narodilo druhé dítě. O tři měsíce později jsem našla na noze dvě zakouslá klíšťata a od té doby šlo všechno z kopce.

Nedaleko vpichu se vytvořila typická učebnicová erythema migrans – červená skvrna. Ihned jsme jeli na infekci, neb jsem nechtěla prošvihnout první stádium, a navíc jsem kojila. Zástupkyně primáře mi sdělila, že na boreliózu to nevypadá, ale že mi odebere krev a dá na 9 dní penicilin. Během týdne se mi začala motat hlava a byla jsem extrémně vyčerpaná. Měla jsem se objednat na výsledky do infekční poradny za 6 týdnů, výsledek byl však negativní. Následoval nový odběr, výsledky za 3 měsíce, tentokrát už IgM pozitivní. Dali mi Doxybene na 14 dní, prý na přeléčení (6 měsíců po nakažení). Po třech letech jsem byla propuštěna jako zdravá neb všechny další krevní testy již byly v IgM hraniční a hraniční rovná se přece negativní.

Potíže přibývaly, ty dosavadní se stupňovaly - silné bolesti šíje, záškuby, ukrutné bolesti hlavy, svalů, kyčlí, bolesti za očima, ťukalo mi v uších, měla jsem nesnesitelné arytmie, bušení, bolesti žaludku, neklidné nohy před usnutím, třes rukou, že jsem nedokázala vytáhnout z peněženky drobné, bodání tisíců jehliček po těle, nesnášenlivost laktózy, fruktózy, tvořily se uzlíky na štítné žláze plné tekutiny a cysty na vaječníku. Nejhorší však byly stavy úzkostí, paniky, které mě přepadaly naprosto nečekaně, kdy jsem třeba četla pohodovou knížku, najednou se mi chtělo hrozně zvracet. Překotná horká vlna se mi převalila přes hlavu jak těžká deka, zběsilé bušení srdce až v hlavě a uších, třes a hlavně obrovský strach, že umírám. Měla jsem pocity šílenství a svírajícího strachu, který nikdy neskončí. Jindy jsem zase chodila po pokoji do rána, jelikož jsem se chtěla za každou cenu vyhnout stavu, kdy mě "to něco" v mém těle nenechá usnout, neustále jsem se propadala o 10 pater s bolestivým trhnutím celého těla. Několikrát se mi v práci přihodilo při pohledu na monitor, že přestávám vidět na jedno oko. Viditelnost levého oka pomalu potemňovala, až jsem viděla jen jakýsi obrys v mlze tvaru řetízku, ale nedokázala přečíst písmena. Vystresovaná, že přicházím o zrak, jsem letěla na oční ambulanci, avšak bez nálezu. Za 40 minut to něco z oka pomalu zase odplulo. Jedny z nejhorších pocitů také byly, když celé tělo na pár vteřin vypnulo a bezvládně padalo do strany. Při pádu sebou trhlo a já se vrátila do reality. Následoval záchvat závrati. Pak jsem se musela rychle zachytit stolu nebo postele, abych nespadla na zem. Taky jsem nemohla chodit nakupovat do velkých supermarketů, velké prostory a světla ze stropů na mě padaly a houpala se podlaha, svítící pouliční lampy se vlnily a blikaly ještě dlouho v očích. Několikrát jsem ležela na neurologii, infekci, počty lumbálních punkcí, MR, CT, sono žaludku už jsem přestala počítat. A tak jak v zuboženém stavu mě přijímali, tak mě i posílali domů jako práceschopnou - jejich závěr: propuštěna v uspokojivém stavu, předepsán Lexaurin či Neurol, doporučeno psychiatrické vyšetření. A tak jsem začala docházet do psychologické poradny. Sama psycholožka mě však uklidnila, že jsem mentálně naprosto v pořádku. Neuroložka mi předepsala Lyricu a po ní jsem měla dosud nejhorší panickou ataku. Když jsem na to upozornila, bylo mi řečeno, že hladina účinné léky nabíhá několik týdnů, proto musím vydržet a nepříjemné začátky překonat. Ok, pokračovala jsem i další den a znova se dostavila ta šílená panická ataka. Tu tabletu už jsem nevzala do pusy. Na gynekologické potíže mi řekli, ať si koupím Canesten na mykozy. Entizol či Macmiror mi nepředepsali nikdy. Praktik mi zase doporučil, ať se tak nepozoruju.

Po třech sondách do žaludku na gastru, kdy pokaždé vyšlo vše OK, mi byl předepsán Omeprazol. Žádné vyšetření nic neodhalilo, vše naprosto v pořádku. Až v poslední lumbální punkci se v likvoru našly dva oligopásy. Jak mi neuroložka vysvětlila, je to počátek pro dg. RS, jen se ještě bude čekat na pozitivní nález z MR nebo z krve, aby mi RS mohli do konce života přiklepnout, neb zbylé dva ukazatele byly zatím stále negativní. Přesto mi nasadila Medrol. Bylo mi po něm hrozně zle, závratě a stavy jak v Metrixu - zvedneš ruku a táhne se ti za ní viditelný pohyb.

Začala jsem mít tupou nohu, někdy s brněním. Když jsem jí říkala, jak špatně ten lék snáším, bylo mi dost drsně vysvětleno, že začátek musím překonat, že si to sedne a postupně si zvyknu. Chřadla jsem před očima, váha se dostala na 44 kg (166cm). Pamatuju si, že jsem si přála chvíli trochu žít a jet na výlet do IKEA. Po 120 km jsme přijeli do podzemního parkoviště, vystoupila jsem z auta a nemohla se vůbec pustit kliky dveří, stavy na zvracení a celé tělo lítalo jako na řetízkovém kolotoči, co nešel zastavit. A tak jsme zase nasedli a jeli domů a Medrol jsem si už nikdy nevzala.

Taky jsem nebyla schopná si něco domluvit a přijít tam. Jakmile jsem měla závazný termín, natolik mě ta povinnost svazovala, že jsem se zhoršila mnohem víc a musela vše zrušit. Jelikož jsem pro naše zdravotnictví byla už jen obtížný hmyz, hledala jsem jiné možnosti léčby - dr. Jonáš (Chomutov), dr. Šabat (Jilemnice), dr. Ďurovská (SK), akupunktura, homeopatie, injekce do břicha - německý lékař mi je nechal vyrobit v Rakousku z mé vlastní krve, atb Wheldonův protokol na několik let, resveratrol, sibiřská čaga, 5 Tibeťanů, jóga, 20x kyslíkové zábaly, 20x hydrocolon a spoustu dalších možností. A toto zoufalé období trvalo 21 let. Děti mi mezitím odešly z domu a já se jim vůbec nemohla věnovat tak, jak bych si přála. Jen jsem přežívala ze dne na den. Za tu dlouhou dobu jsem viděla v TV dvě reportáže, kdy nějaká paní tvrdila, že měla parazity nejen různě po těle, ale i v očích. Jen jsem si pomyslela, že tohle se mi stát nemůže, pravidelně vytírám Savem a extrémně dodržuju čistotu a hygienu. Navíc psa a tři kočky máme jen na zahradě. Naší vodu v domku vždy manžel vychválil, jak je moc chuťově dobrá, bazének na zahradě měl solinátor.

Nedalo mi to a kontaktovala jsem toho lékaře z reportáže. Bylo mi však řečeno, že nové pacienty nepřijímá. Jenomže mě nebavilo žít. Jako poslední pokus jsem zkusila jednoho lékaře, ke kterému se čekalo několik měsíců, jak měl dobrou pověst a který dělal nějakým přístrojem globální diagnostiku (Oberon to nebyl, nějaký přístroj od M... Teď už vím, že ten přístroj není tak spolehlivý jako Salvia, ale nasměroval mě pátrat dál). 10 minutové měření automatem za 1.300,- a já musela hodně bojovat o to, abych vůbec výsledky dostala do ruky, které nikomu nedával. Měla jsem se vyhýbat lepku a brát byliny vhodné na boreliózu, neb nic dalšího k odstranění tam dle něj nebylo. Testy byly v němčině, patogeny v latině. Tam jsem narazila poprvé na Echinokoka granulosus, o kterém úplně pomlčel. Vygooglila jsem si to cizí slovo a vyskakovaly odkazy se jménem ing. Hana Bláhová. Přečetla jsem všechny její dostupné články na internetu, poslechla si její přednášky, vytiskla materiály a podtrhala klíčové informace. Vždyť všechny moje potíže jasně ukazují na parazity!!! Nemohla jsem uvěřit, že její fungující léčebné metody lékaři nepoužívají! A rok 2016 byl pro mě zlomový.

Zkusila jsem paní Bláhovou kontaktovat a ona opravdu během pár hodin odepsala, přičemž k mým letitým problémům rovnou uvedla, čím jsou způsobeny. Byla jsem v naprostém, ale příjemném šoku, že se našel někdo, kdo nebagatelizuje moje potíže a ke všemu mi nezištně poradila co dělat. Na její doporučení jsem si okamžitě objednala MMS, avšak závratě už byly neúnosné. A protože se paní inženýrce uvolnilo místo, během pár dnů jsem za ní mohla přijet i se svými vzorky vody na měření. Zjistila během chvíle následující: Mám prý WEST-NIL virus, 2 plasmodia, giardie, lamblie, Echinokok granulosus, blastocystis, isospora, campylobacter, babesie, brucella, prvoci rezistentní, vlasovci, mikrofilárie, mycobakteria, CMV, toxocara cati, enterobius, trichuris, ancylostoma, Taenia solium, cryptosporidium.

Výsledky vody byly samozřejmě špatné, nejen z našeho domu, ale i z práce. Když mi začala vyjmenovávat, co všechno mám, rozbrečela jsem se štěstím, že konečně mě někdo neposílá k psychiatrovi a opravdu mým potížím věří! Bylo tak osvobozující, že během několik minut odhalila původce všech potíží!

Rovněž jsme pátraly po příčině, kde jsem tohle všechno mohla nachytat. Od narození jsem jezdila za dědou na vesnickou chalupu, kde jsem se ráda schovávala na staré půdě plné harampádí, prachu a trusu z ptáků či myší nebo kun. Mohla jsem se s tím už možná narodit, neb moje maminka se v tom domě narodila a žila. Také jsme pravidelně cestovali do Itálie nebo Chorvatska. Vždycky jsme měli u domu psa a kočky, navíc zahrada je můj velký koníček a samozřejmě jsem chytla každý rok klíště. Koupala jsem se v různých bazénech, rybnících a vířivkách, pila vodu z kohoutků plnou prvoků, ochutnala tatarák, sushi, v restauracích snědla nedopečené maso.

Paní inženýrka mi navrhla léčebný plán. Po jeho nasazení se můj zdravotní stav začal pomalu zlepšovat. Nemohla jsem očekávat po 21 letech problémů, že do měsíce budu v úplném pořádku, ale dělala jsem vše, co mi doporučila. Úkol č. 1 - nainstalovat ÚV lampu s filtrem (přece do sebe pořád nebudu cpát protiprvokové léky), vyhýbat se cizímu zdroji vody, k tomu MMS 3x3 kapky, informatika, protiprvokové léky, antimalarika, antihelmintika. Během prvních dvou měsíců se nám podařilo postupně zlikvidovat prvoky a plasmodia, ale zároveň odkrývat další a další vrstvy. S dobrou vodou šlo všechno mnohem snadněji. Před užitím Prazi na velké parazity jsem chodila pravidelně na baňkování, prováděla masáže rukou, nohou. Po první vysoké dávce ATH jsem měla silné závratě a bolesti žaludku až do zvracení. Paní inženýrka z této reakce měla radost, neboť bylo potvrzeno, že jsme naplno zasáhly cíl. To byla jediná cesta, jak tasemnice dostat z hlavy. Všechny další dávky už měly vždy mírnější průběh. Ostatní ATH byly bez větších reakcí.

Stav se lepšil tak nenápadně, že si to člověk uvědomoval postupně. Najednou jsem neměla denně bolesti, dostala chuť k jídlu, laktóza i lepek mi už nedělaly problémy, mohla jsem chodit nakupovat do velkých prostor, mohla jsem se koncentrovat. Některé uzlíky na štítné žláze se zmenšily a ostatní se úplně vstřebaly. Po 20 letech jsem mohla přestat užívat Letrox! Dva lékaři nezávisle na sobě mi řekli, že se s tím nikdy nesetkali.

Dodržuju pár zásad: všude si nosím vlastní vodu, na zahradě používám vždy rukavice, dalšího psa a kočky už nebudu pořizovat, ty dosavadní necháme dožít, nejezdíme na dovolenou do exotických zemí, (nechci po návratu znova brát ATH), vířivkám, bazénům a rybníkům se vyhýbám obloukem, pořídili jsme si kola a podnikáme výlety v okolí. Po dvou letech se ze mě stal znova člověk, kterého baví žít a který nemusí běhat po doktorech a doprošovat se pomoci.

Za to všechno patří obrovské poděkování paní ing. Haně Bláhové. Moc si vážím Vašeho lidského přístupu, ochoty pomáhat lidem osobně i na dálku, neustále se vzdělávat, nebát se výzev a odvážně šířit osvětu. Jste bezkonkurenční průkopnicí v této oblasti a stovky dříve "nevyléčitelně" nemocných jsou jasným důkazem, že odvádíte práci za lékaře opravdu výborně. Velké poděkování patří i Vašim poradcům, kteří používají Vaší metodu.

J. G. Jižní Čechy

Komentář Hany Bláhové.

Tento příběh jsem nazvala Hárún Ar- Rašíd, protože mi připomněla známou orientální pohádku. Džin se ptá: ,,Hárúne ar - Rašíde, čeká tě sedm let neštěstí. Chceš je v mládí, nebo ve stáří?“ Hárún si vybral mládí. Všechny překážky překonal a dospělost a stáří prožil v bohatství a vážnosti. Ve skutečnosti byl Hárún opravdová žijící osoba, bagdádský chalífa. Vládl 23 let a za jeho vlády země prosperovala. Byl natolik bohatý a slavný, že se dostal i do pověstí a pohádek.

Chudák paní J. musela čekat dokonce 21 let, než se jí dostalo pomoci a než se její život začal obracet k lepšímu.

Jak si mohla užívat mládí, rodiny a života!

A to jen proto, že naši lékaři jsou polovzdělanci a o parazitech nic neví!

Doporučuji spočítat, na kolika vyšetřeních byla. A přesto se kromě borrelie nic nezjistilo. Dále důrazně doporučuji, abyste si zapamatovali, jak jí bylo po neurologických lécích, které dostala. Slýchám to totiž velmi často. Zvláště pacienti s RS popisují martýrium, jaké zažívají, když si berou Medrol nebo kortikosteroidy. Přičemž následné zlepšení žádné. Toto má být jako léčení? Největší paseku jí způsobila Taenia solium na nervové soustavě. Je velmi běžná mezi námi evropskými vepřožrouty. To však neznamená, že kdybyste přešli podle islámu na kozí nebo ovčí maso, že vás paraziti minou! Nějaké parazity může hostit každé zvíře.

Klientka vyjmenovává, jak změnila svůj život. Někomu by se to mohlo zdát nepřijatelné. Minulý týden jsem tu měla na druhém sezení klientku, která se přiznala, že když ode mne odjížděla z prvního měření, v autě plakala. Nedovedla si představit, jak bude muset radikálně změnit svůj život a jak se bude muset vzdát všeho, co miluje! Pomazlení se psem nebo kočkou, koupání v rybnících, stanování ve volné přírodě….do té doby byla přesvědčená, že čím je přírodě blíž, tím bude zdravější. Dala jsem jí za pravdu, že ,,kulturní šok“ je krutý a zažije ho každý. I já jsem si tím prošla. Měla jsem období, kdy jsem si říkala, jestli můj bezstarostný život před studiem mikrobiologie nebyl hezčí než ten zodpovědný po něm. Stýskalo se mi po mém období neznalosti a nevinnosti. Jako když dítěti řeknou, že Ježíšek neexistuje. Nebylo mi líp, když jsem byla hloupá? Ale dnes, když se rozhlédnu po okolí a srovnávám zdraví své a ostatních, jsem ráda, že jsem objevila tento skrytý svět, a vím, jak zabránit, aby mi ničil život. Každý si musí najít svou zlatou střední cestu. Úzkostlivé vyhýbání se rizikům také není ideální řešení, chybí volnost a svoboda. Je potřeba znát rizika a rozhodnout se. Těm větším se raději vyhnout, a když si s radostí užiju s plným vědomím ty menší, bez lítosti přijmu nutnost se znovu vyčistit.

Už Marx říkal ,,Svoboda je poznaná nutnost.“

Co se týče toho záhadného a drahého diagnostického přístroje na ,,M“, byl to asi METATRON, který stojí k miliónu, ale pravdu v něm přesto nehledejte.

HB