• Ing. Hana Bláhová

Kuří oko

Existují klienti, kteří zahájí detoxikaci, vše splní, léky snášejí v pohodě, a když je na první kontrole zhruba za tři měsíce testuji, zjišťuji, že detoxikaci zvládli, jak se říká, na první dobrou. Všechno jim zabralo, nic už nenalézám, sami jsou spokojení se svým zdravotním stavem, na nic si nestěžují. Takových klientů je však želbohu minimum. Bývají to lidé, kteří mají doma dobrou vodu, nemají zvířata, a nejsou to zapřisáhlí cestovatelé. Průměrný klient se vrací ještě jednou nebo dvakrát. A pak máme bohužel i velké procento klientů, kde jde všechno špatně. Na první kontrole hlásí, že stav je setrvalý, já najdu tytéž zátěže, a často ještě něco navíc. Podobné zátěže mizí a zase se objevují. Tady se vyplatí, pokud jste to kolegové neudělali už napoprvé, nelitovat času a vyptat se klienta na podrobnosti jeho životního stylu. Často vám na první návštěvě o sobě neprozradí vše, a to ne proto,

že by chtěli něco tajit, ale protože dělají ve svém životě zásadní chybu, která je pro ně tak přirozená a běžná, že ji za chybu nepovažují, a ani by je nenapadlo ji hlásit. Nenapadlo by je, že je nakonec budu nutit změnit životní zvyky, které považují za zdravé. I já se ještě často dočkám překvapení, které nenapadne ani mne, a lituji, že jsem klienty nezmáčkla víc a dřív. A protože chybami se člověk učí a vy, kolegové, nemusíte prošlapávat mé slepé cimrmanovské uličky, vyjmenuji tady nejčastější chyby, které napravit se klienti velmi zdráhají, protože je to podstata jejich života. Proto jsem článek nazvala Kuří oko, protože změna bývá pro klienta bolestná a zásadní, a když ji po něm požaduji, je to stejné, jako bych mu na kuří oko šlapala.


VODA: už vás nepřekvapí. Je to statisticky nejčastější kámen úrazu. Studny, studánky, vlastní i erární bazény, přehrady, rybníky a lomy, vířivky, termálky, zalévání zahrady pomocí čerpadla vodou z řeky, potoka, studny, kdy aerosol padá i na zahradníka, a ten ji vdechuje, pí voda, Bílina, Vincentka, návštěvy u příbuzných se studnou sice řídké, ale pravidelné, takže to klientovi vypadne z paměti, ale zároveň udržuje prvokový zánět….Na kuří oko jsem šlápla rodině, kde chlapec, nadějný sportovec-plavec, měl amébový zánět očí. Vzdát se sportu, který mu mohl zajistit zářnou budoucnost, nepřicházelo v úvahu. Rodina se rozhodla, že se syn raději čas od času přeléčí.



ZVÍŘATA: to je velmi bolavé kuří oko a já to chápu. Není možné vyhodit psa ani kočku na mráz, jsou to členové rodiny. Ale ani vymezit zvířeti pravidla není tak jednoduché. Ukazují mi fotky v mobilu: ,,Podívejte se jak je roztomilá, já ji musím mít v posteli. Ona by nechápala, co se děje, a trpěla by.“ Panička má náběh na roztroušenou sklerózu, v mozku psí tasemnice, ale raději trpí sama.

,,Králíka dát pryč nemůžeme, to by dcera plakala.“

,,Kočka je člen rodiny, to se raději budu chodit pravidelně odčervovat“.

,,Jsem zootechnik a péče o zvířata je moje práce. Kde seženu v okolí jinou?“




,,ZDRAVÉ“ POTRAVINY: na vesnici funguje sousedská výpomoc, výměnný obchod a dárky z laskavosti. Když se zeptáte na zabijačky nebo myslivost, ne, nikdo nic. Ale že švagr myslivec jim dodává nepravidelně zvěřinu, soused zleva každý rok zabíjí a vždycky donese výslužku, od sousedky zprava bereme pravidelně domácí vajíčka a občas králíka, tchán chová kozy a ovce a nosí nám ovčí sýr…občas se u něho napijeme čerstvě nadojeného nepřevařeného kozího mléka…Když už počtvrté vidím znovu drůbeží tasemnice a klientka slepice nechová, uhodím na ni. ,,Ano bereme, ale já jsem myslela, že domácí vajíčka jsou zdravější?“ ,,Máte tasemnici dlouhočlennou z vepřového a svalovce. Musíte tepelně pořádně upravovat veškeré maso.“ ,,Ale já všechno tak důkladně vařím a peču!“,, A co uzené?“,, Aha, no jo.“


CESTOVÁNÍ: není mi líto, že za doby covidí nemohu cestovat, a ani mne to už neláká. Každý den vidím v tělech cestovatelů tolik roztodivných zátěží, že se nedivím, že pro lékaře je to oříšek, včetně ,,odborníků“ z cestovní medicíny. Zvlášť z drahých exotických destinací. Ale běda, když řeknu: ,,Už jste byl na tolika místech, máte sježděný celý svět, podívejte kolik potíží a bolesti vám to přineslo, o penězích za léčení nemluvě, nechcete se už třeba usadit?“ ,,Nene, cestování je můj život“. A jiný bohatý a duchovně založený klient, který stráví každý rok měsíc v Indii. Pokaždé si přiveze žloutenku, kterou pak léčí téměř až zase do další dovolené, dramatický průjem prvokový z kontaminované vody, někdy i malárie a jinou havěť. ,,Když oni jsou tam tak úžasní lidé“.


PARTNER: tohle je další hodně bolavé kuří oko. A není to dobrá vizitka českých mužů. Ženy se často bojí nebo zdráhají říci partnerovi, že se musí léčit s nimi. Dole je to bolí tak, že sotva chodí, ale raději jsou ochotny polykat dokola léky na

Trichomonádu nebo Chlamydii trachomatis. ,,To on jíst nebude“. ,,On tomu nevěří“. Tak používejte kondom? ,,To on nesnáší“. Neuvěřitelné. Někdy nevím, zda jsem v Česku nebo v Albánii.


ZAHRADA: je moje vlastní bolavé kuří oko. Každým rokem, i několikrát, řeším toxocaru, sem tam měchovce, nějakého echinokoka. V našem paneláku je 48 domácností a polovina z nich chová psa, jedna sousedka kočky, které vypouští ven. Rukavice nosím, ruce si umývám, dokud si je neumyji i pod nehty, nevezmu do ruky jídlo. Klientka, ruce černé jak automechanik nebo kominík: ,,Pracujete na zahradě? ,,Ano, ale já nosím rukavice!“ ,,Těmahle rukama jíte? Kdybych vám teď vyškrabala špínu z pod nehty a dala pod mikroskop, to by tam bylo živo!“



PRÁCE: a poslední případ mne dostal. Druhým rokem pracuji s klientkou na vitiligu. Měla mycobakterie a spoustu, spoustu vlasovců, které si ještě rozmnožila v létě, a další parazity. Točily

jsme tři čtyři kola, pro jistotu jsme přeléčily i manžela. Bílé skvrny na rukou se sice zlepšily, jsou čím dál nezřetelnější, ale je vidět, že to stále ještě není v pořádku. Klientku to ale velmi trápí a chce za každou cenu bojovat. Když už jsem nenašla žádnou drobnou ani větší havěť, začala jsem si zoufat a byla jsem připravená klientce říci, že dál už ji nedostanu. Ruka vypadala trochu jako pomoučená, takže mi bleskl hlavou můj vlastní starý případ. Měla jsem před lety bílé fleky na zádech. Tehdy jsem o filáriích neměla potuchy, ale natestovala jsem si masivní mycobakterie - rodinná zátěž, a Mallassezia furfur neboli Pityosporum ovale /kvasinka/ a Candidu albicans. ALBICANS! MMS tehdy nebylo, léčila jsem se jen jonášovkami, kombinovala jsem MYKOBAC, CANDID a KUŽE. Bakterie jsem čistila ještě z plic a lymfy. Fleky zmizely.

Plísně jsem klientce nenatestovala k anatomii nikdy, ani na začátku, ale teď jsem si zadala jenom kůži a obě vyšly. Začala jsem tedy nahlas přemýšlet a vyptávat se, zda se klientka nepohybuje někde, kde může přijít k plísním? Nebydlí ve starém plesnivém domě? Nemají doma vlhko? Nepracuje někde ve skladu, ve sklepních prostorech, nechodí často do antikvariátu, staré knihy, tiskopisy, knihovna? Ukázalo se, že má obchod s mincemi a známkami! V přední části je prodejna, vzadu sklad, kde na regálech trůní stovky alb a krabic se starými známkami! Shodou okolností přišli na měření zrovna i synové, kteří za rodiči často do práce chodí. I oni měli obě plísně, přestože jinak byli docela zdraví. To už jsem věděla, že jsem to trefila. MMS klientka sice bere, ale v obchodě je denně a stále dýchá stejný vzduch. Na obě plísně uděláme speciálku kapičky plus Kůže. Mazat budeme rozdrceným Cotrimoxazolem s krémem a poohlédneme se po nějakém protiplísňovém mazání z lékárny. Orálně zatím přes léto nic, s Cotrimoxazolem se nesmí na slunce a nesmí se k němu nic kyselého. V létě jíme více ovoce a pijeme více ovocných šťáv než obvykle. Sklad by se měl vymalovat a koupí se tam čistička vzduchu. MMS se bude přes noc odpařovat na miskách rozmístěných po celém skladu.


Tento příběh vám píšu milí kolegové proto, že se dnes tluču do hlavy, proč jsem se jí důkladně nevyptala, kde pracuje, hned napoprvé. Ušetřila bych nám oběma čas a mladé paní i peníze.


Hanka Bláhová

232 zobrazení
Hledání podle štítků