• Příběhy klientů

Není rakovina jako rakovina - příběh paní K.L.

30. 5. 2022


Můj příběh se začal odehrávat v říjnu 2020. Jedné slunné neděle jsem si pod bradou nahmatala bouličku cca 1cm vpravo na bradě pod sanicí. Na pohmat byla trochu bolestivá. Jelikož 2,5 roku předtím se mi po operaci FESS na ORL zduřily uzliny na krku a už tehdy jsem se obávala lymfomu, zpozorněla jsem a celý týden pozorovala, zda bulka nezmizí.

Nezmizela. Následovala návštěva lékaře, odkaz na ORL s tím, že bude následovat nějaké vyšetření, sono, a podobně. Ale bohužel ne. Klasický postup je: antibiotika, až když nezaberou, následují další vyšetření. Takže jsem dostala první ATB. Mezitím jsem navštívila zubní lékařku, jelikož v místě nad onou bulkou jsem měla rozdělaný zub po čištění kanálků. Zub byl zaplombován s tím, že bulka určitě souvisí se zuby. Vedle zmíněné pětky, jsem vedle měla 2 už dost staré korunky, zuby pod nimi prasklé, zubařka doporučila zuby vytrhnout. Ovšem zubní chirurg to po konzultaci odmítl, že pokud ty zuby nijak nezlobí a nebolí, trhat by se neměly a ať se udělá nejdříve histologie.


První ATB nezabrala, bulka rostla, nyní už 2-2,5 cm, primář ORL ji napíchl injekční stříkačkou, že vytáhne případný hnis, ale krom pár kapek krve samozřejmě nic. Následovala hospitalizace s nitrožilním podáváním ATB po 6 hodinách. Aby toho nebylo málo, jelikož zrovna probíhala ,,hrozná" druhá covidová vlna a při příjmu do nemocnice se všem dělal PCR test, měla jsem ho pozitivní. Čili ne poklidná hospitalizace na ORL, ale přesun v pozdních večerních hodinách na nejhorší provizorní záchytné covid oddělení. Zkrátím to, byla to hrůza :-(. Krom lehkého pokašlávání a jednodenní bolesti hlavy mi nebylo nic. Pan primář: ,,No to teprve přijde, podívejte se kolem, to vás čeká...." ale nepřišlo! Ale díky tomu, co jsem kolem sebe viděla a slyšela, a ještě jsem ležela na posteli, kde večer před tím umřela starší paní.... krom obav z bulky jsem byla vystrašená až hrůza !! Konečně pominul víkend a mě v PO čekalo CT krku, další přesun na další covid oddělení, odkud mě druhý den propustili s tím, že CT ukázalo zvětšení uzliny na krku, léze. Jenže mám karanténu, takže další silná ATB v pořadí č.3 (čili moje imunita zřejmě už na bodě nula) a kontrola po 14 dnech. Moje nervy tou dobou už dostávaly skutečně zabrat, a člověk už tušil velký průšvih. Ale dočkala jsem se! Po nekonečných 5 týdnech od objevení bulky a třech ATB jsem podstoupila histologické vyšetření pod sonem. Mezitím se ale objevil anděl - moje švagrová Lenka, která už k paní Bláhové docházela a léčila se. Termín objednání byl naštěstí rychlý. Samozřejmě už jsem z vyprávění švagrové o metodě paní Bláhové a celostní medicíně slyšela a něco četla, švagrová mi dala přečíst Deník šarlatánky.


Paní Bláhová mi naměřila plno různých drobných prvoků a ,,drobnější" virovou a bakteriální zátěž, a pak to přišlo. Zaměřila se na hlavní problém - bouli pod bradou, nyní už cca 6-7cm velkou, jako vejce. Když paní Bláhová zajásala se slovy: ,, Je tam! Je to svalovec!“, asi jsem v tu chvíli čučela jak vyoraná myš, jak se u nás říká. A přibývaly i další ,,breberky", všehovšudy byl popsaný celý list, mimo jiné evropská malárie, 3 druhy tasemnic v hlavě, onkovirus. Samozřejmě paní B. nebyla nadšená z provedené punkce, jelikož došlo k možnému rozesevu parazita lymfatickou cestou do jiných částí těla, a zrovna mě připravila na vyřčení nemilé diagnózy od pánů doktorů, a to nejspíš rakoviny. K čemuž taky o pár dní později došlo.

Na ORL v naší nemocnici už od mého případu dávali ruce pryč, já už naštvaná, že se vše táhne, byla sama objednaná na ORL ke Svaté Anně v Brně. Nad tím v Kyjově zajásali, že stejně by mě tam poslali (ale kdoví kdy). Po nekonečném víkendu přišlo PO 23.11., na které nikdy nezapomenu. V Brně mi pan doktor po předchozí prohlídce řekl: ,,No rozhodně to nebude nic pěkného, na to Vás zrovna upozorňuju!" To už se mi dělalo mdlo, taková super podpora pacientovi, než vyřknou ortel: B-buněčný lymfom difuzní z velkých buněk = jeden z nonhodgkinových lymfomů, začátek II. stadia, agresivní forma rakoviny.


Zastavil se mi život, kdo nezažil, neví. Mé 8-leté dceři jsme jen řekli, že jsem nemocná, ale synové 26 a 17 let věděli, a když mi jako malé děti brečeli na rameni, to byl jeden z nejhorších zážitků v mém životě a tehdy jsem si řekla, že musím bojovat. Po nekonečných 2 dnech mě čekala první návštěva na IHOKU v Brně -Bohunicích. Jelikož věřím na ,,moc čísel", různá znamení a tak, 5. patro a dveře č.11 ( moje 2 šťastná a oblíbená čísla) jsem brala jako dobré znamení a naději. Po necelých 10 minutách u paní doktorky, prohmatání těla a výroku, že nejspíš jsou nádory i jinde v těle (ač jsem jinde lymfatické uzliny zvětšené neměla), mi bylo za 14 dní naordinováno CT na ,,Žluťáku" a za další týden opět IHOK, kde již budou výsledky z PET/CT, odběr vzorku kostní dřeně z lopatky, zda už není rakovina v kostech, a hned ten den začnu s chemoterapií, prozatím 6 dávek po 3 týdnech, příp. po 4.chemu ozařování. A ať počítám s tím, že už po 1.chemu mi nejspíš začnou vypadávat vlasy. Samé povzbudivé zprávy. V těch těžkých chvílích už jsem ale měla objednané medikamenty dle rozpisu paní Bláhové a přišlo nejtěžší rozhodování. Pořád se to ve mě pralo, čím začít. 90% mého okolí mě přesvědčovalo, že jediná cesta k léčbě rakoviny je chemoterapie a ozařování. Švagrová, můj muž a synové mě podporovali, rozhodnutí nechali na mě a samozřejmě se báli. Já nelenila a hledala různé informace. O mojí diagnóze, léčbě, četla mnoho příběhů pacientů, kterým paní Bláhová pomohla, ale i o jiných alternativních metodách, které mohou napomoci při léčbě rakoviny.


A udělala jsem si jasný názor: proč by to nemohlo fungovat i u mne. Po mnoha přečtených článcích, že onkologičtí pacienti neumírají na nemoc jako takovou, ale na drastickou léčbu a její důsledky pro organismus, kdy patogeny nakonec nad otráveným a zničeným organismem zvítězí. Selským rozumem to vše dávalo smysl. Představa, že mé oslabené tělo po třech ATB během 4 týdnů by mělo dostávat dávky jedů v podobě chemoterapie mě děsila. To přece nemůžu vyhrát! Navíc jsem již pár dní užívala MMS a hned druhý den jsem cítila zlepšení, jako bych ožila, cítila menší únavu, bylo mi lépe. Jdu do toho! A začal dlouhý boj.


Jelikož jsem měla velký a akutní problém, nebyl čas na klasický způsob léčby, začít ,,likvidovat" drobnou virovou a bakteriální zátěž. Musela jsem začít zrovna velkou dávkou 7 albendazolů + rozdrcené prášky smíchané se sádlem mazat na noc do úst nad ,,nádor" a na krk. MMS 3x denně, navíc jsem denně pila čerstvou šťávu z červené řepy, mrkve a celeru, dle Dr. Budwigové jedla čerstvě rozemleté lněné semínko s tvarohem a olivovým olejem, pila čaj z kořene pampelišky, krk mazala ricinovým olejem, prováděla koupele v MMS.


Po asi 5 dnech byl vidět první výsledek, ,,nádor" se začal zmenšovat. Zato mi začaly velké bolesti ve střevech, pod žebry, vše konzultováno s p. B., která mi vždy rychle a ochotně odpovídala, radila, vysvětlovala....svalovec po prodělané punkci byl zřejmě i tam. Dvakrát se musel průběh léčby pozměnit, opět jsem musela užít větší dávku léků, ale paní B. jsem důvěřovala a věřila, že vše je na dobré cestě. Dál jsem dle rozpisu užívala léky, po nocích mě různě bolely záda, ruce, nohy, bývala jsem ještě trochu unavená, ale vše jsem brala jako součást léčby, detoxikace. Po první vysoké dávce praziquantelů mě čekala půl dne šílená bolest hlavy, nevolnost, zvracení, přes všechno jsem postupovala dál. Červík pořád hlodal v hlavě, strašák nakukoval ze skříně: ,,Co když to nezabere a na klasickou léčbu už bude pozdě?" Ale nevzdávala jsem to, věřila jsem, že to dobře dopadne. Navíc mi neskutečně pomáhala švagrová Lenka, každý den volala, jak se daří, případně poradila.

Po asi 3 týdnech byl vidět výsledek, z nádoru o velikosti 6-7 cm zbyl útvar zhruba velikosti lentilky. SLÁVA! Všichni jásali, já taky, ale byla jsem opatrná, a právem. Po Novém roce opět začala bulka růst. Další měření u paní B., další léky.


Padlo doporučení nechat vytrhnout nad bradou 2 zuby se starými korunkami, což jsem taky podstoupila.

Bulka však rostla dál, i když pomaleji než prvně. V mezičase jsem absolvovala návštěvu IHOKu po téměř 4 měsících a rozhodla se, že 1x absolvuji PET/CT vyšetření - pro jistotu. To ukázalo, že krom té aktivní lymfatické uzliny na krku (a to už mě nevylekalo, věděla jsem, oč jde), je tělo zcela čisté, bez nádorů. HURÁ! Byla vyhraná první rozhodující bitva! To už jsem téměř 100%ně věděla, že je vyhráno. Paní doktorka mi při telefonátu na dálku hned opět plánovala chemoterapii, aniž by mě viděla, a byla po hlase udivená, jak to, že bez její léčby ještě vůbec žiju? Při kontrole nechápala, divila se, co nám to ten nádor dělá. Mé rozhodnutí odmítnout zatím chemoterapii ovšem respektovala, kontrola za 2 měsíce. Nakonec až na dalším měření mi paní Bláhová mimo jiného v místě po vytrhnutých zubech zjistila cystu T. multiceps, bakterii rothia, a cystu T. crassicollis.

Opět další léčba, na noc mazání rozdrceným praziquantelem vnitřně i zevně úst, zvýšené MMS.


Na její doporučení jsem léčbu doplnila zapperováním (opět záchrana moje švagrová Lenka, která přístroj zapper má) 3-4x týdně á 20 minut. Od vibrací zapperem jsme si neslibovaly, že tasemnice zabije, to zapper neumí, ale že parazitům neustálé vibrace znepříjemní život natolik, že se budou chtít vystěhovat na jiné, pro nás dostupnější místo. Po třech týdnech nebylo po ,,nádoru" ani stopy!! To, co mi chtěli léčit drastickou chemoterapií, případně ozařováním, a nejspíš mi spálit další orgány a tkáně v krku, bylo po 5 měsících pryč! ZÁZRAK? Ne, ale věděla jsem, že jsem se rozhodla správně. Bohužel ale utrpěla moje důvěra k lékařům, ke zdravotnictví a farmaprůmyslu vůbec. Mému obvodnímu lékaři jsem řekla, jak jsem se vlastně vyléčila. Naznačil mi, že snad si nemyslím, že se rakoviny zbavím nějakým odčervením? Že jsem inteligentní žena a snad nevěřím na nějaké parazity. A že věří v mou inteligenci. Řekla jsem mu, že věří správně, a víc jsem to s ním nerozebírala.


Jak říkám, podruhé jsem se narodila, a za to vděčím v první řadě paní ing. Bláhové, tímto jí nesmírně dodatečně děkuji, nedá se to ani vyjádřit, jak její práce je smysluplná, logická, nepopiratelná. VELKÉ DÍKY, paní inženýrko!!

Druhý velký DÍK patří mojí milé švagrové Lence, že mě k paní Bláhové dovedla, že mne podporovala, vysvětlovala, pomáhala, a je tomu tak dodnes. A díky i mojí milované rodině. I když váhali, báli se, ale podrželi mě, a dnes si můžu užívat svých 3 dětí, muže a prostě života vůbec!


Klára Lužová



166 zobrazení
Hledání podle štítků