Očkování: hypotézy versus fakta – 2.část
Podle lékařských a farmaceutických organizací je pokles infekčních onemocnění jednoznačně způsoben očkováním, současně jsme ujišťováni o jeho bezpečnosti a účinnosti. A to navzdory skutečnosti, že jsou uvedená tvrzení v jednoznačném rozporu přímo s vládními statistikami, publikovanými lékařskými studiemi a zprávami z FDA (Food and Drug Administration) a CDC (Centers for Disease Control).
Ve skutečnosti:
Počty infekčních onemocnění klesaly po celá desetiletí, a to ještě před zavedením plošných očkovacích programů.
Lékaři v USA ročně nahlašují tisíce nežádoucích reakcí po očkování včetně několika set úmrtí a trvalých poškození.
I v plně očkovaných populacích dochází k epidemiím infekčních onemocnění.
Mnozí vědečtí pracovníci považují očkování za příčinu dramatického nárůstu počtů chronických imunologických a neurologických poruch v posledních desetiletích.
Kdo vyžaduje informace a právo rozhodovat o očkování?
Farmaceutický a lékařský průmysl rád hází každého, kdo začne zpochybňovat nastavený očkovací kalendář či jen žádá o jeho individualizaci vzhledem ke zdravotnímu stavu vlastních dětí, do pytle odpůrců očkování. Ti jsou často označováni za nevzdělané, neschopné chápat moderní vědecké poznatky nebo jen líné rodiče. Přitom naprostá většina rodičů požadujících možnost rozhodovat o očkování svých dětí má vcelku nadprůměrné znalosti, protože se o očkování často aktivně zajímá, mnohdy studuje i z nezávislých a zahraničních zdrojů. Druhou velkou skupinou jsou potom rodiče dětí, které už byly poškozeny očkováním, kteří se proto k očkování stavějí obezřetně. Typickým příkladem je tatínek, který se vydal s dvouměsíčním kojencem do ordinace k očkování: „V době, kdy měl můj syn absolvovat první doporučená očkování, jsem o žádných závažných rizicích spojených s tímto očkováním neměl ponětí, ale v letáčku umístěném v čekárně ordinace jsem se dozvěděl, že DTP očkování je spojeno s rizikem závažných nežádoucích účinků, které se vyskytnou u jednoho ze 1750 dětí, zatímco šance, že mé dítě umře na černý kašel, je jedna ku mnoha milionům.“ Tato informace stála na počátku zahájení intenzivního studia očkování a následnému odmítnutí nechat své dítě očkovat.
Naočkovaní versus nenaočkovaní: kdo je zdravější?
V prosinci roku 2010 byla v Německu zahájena studie srovnávající zdravotní stav očkovaných a neočkovaných dětí. Studie stále pokračuje, zde jsou první průběžné výsledky:
Studie se doposud zúčastnilo téměř 8000 nenaočkovaných dětí.
Zdravotní stav nenaočkovaných dětí je ve studii srovnáván se zdravotním stavem naočkovaných dětí. Údaje jsou získány z celoněmecké KIGSS studie sledující zdraví obecné populace dětí.
Shromážděná data prokazují dvoj- až pětinásobně vyšší nemocnost očkovaných dětí ve srovnání s nenaočkovanými dětmi.
Výsledky této studie mohou být podle autorů zkresleny tím, že rodiče nenaočkovaných dětí také častěji živí své děti zdravou stravou a na místo konvenčních léků většinou upřednostňují přirozená léčiva.
V posledních padesáti letech neproběhla v USA žádná rozsáhlá studie srovnávající zdraví naočkovaných a nenaočkovaných jedinců, která by byla prováděna některou z vládních organizací, jako je např. CDC. Zároveň stále narůstá počet požadovaných očkování, s nimi i počty nemocných dětí. V současnosti trpí až polovina amerických dětí některým z chronických onemocnění, u 21% je diagnostikováno vývojové postižení. Níže uvádím graf sledující dramaticky přibývající počty autistických dětí v USA. Moderní lékařství tento trend nedokáže vysvětlit, ale s očkováním to podle lékařů určitě nemá nic společného! Tím jsou si výrobci vakcín i jejich poskytovatelé překvapivě jistí.
Co je hlavním argumentem farmaceutů, proč není možné realizovat studie srovnávající naočkované a nenaočkované děti? Protože vakcíny jsou tak úžasným život zachraňujícím lékem, že není možné je dítěti nepodávat. Ignorují při tom skutečnost, že existují tisíce nenaočkovaných dětí ve skupinách, které se shromažďují na příklad okolo alternativního školství anebo některých náboženských vyznání.
Další mimořádně zajímavou lékařskou studií je práce, která sledovala vztah mezi počtem povinných očkování a kojeneckou úmrtností v několika desítkách zemí.
Studie „Kojenecká úmrtnost stoupá s počtem rutinně podávaných očkování“ uvádí, že:
Kojenecká úmrtnost (Infant Mortality Rate, IMR) je jedním z nejdůležitějších ukazatelů sociálně ekonomického blahobytu země i jejích hygienických standardů.
V Americe je předepisováno 26 očkování do věku jednoho roku (celosvětově nejvíce), a přesto má 33 jiných zemí nižší kojeneckou úmrtnost než USA.
Očkovací kalendáře těchto 34 zemí byly srovnány, s použitím lineární regrese byl sledován vztah mezi počtem očkování a kojeneckou úmrtností.
Lineární regresní analýza prokázala statisticky významnou souvislost mezi počtem povinných očkování a kojeneckou úmrtností.
Země požadující více očkování mají vyšší kojeneckou úmrtnost.
Graf znázorňuje pět skupin zemí podle počtu očkování, která jsou předepsána jejich dětem, a počtu úmrtí kojenců v těchto zemích.
Argumenty pro očkování
Jednotlivci a organizace požadující svobodnou volbu v očkování poukazují na rizika očkování, vzrůst nemocnosti dětí, neprokázanou účinnost a bezpečnost vakcín, nezájem o sledování dlouhodobých následků po očkování, nemožnost kompenzace po poškození očkováním, především pak na zodpovědnost rodičů za zdraví vlastních dětí. S touto zodpovědností samozřejmě souvisí i právo rozhodovat o lékařských zákrocích prováděných na dětech.
Jaké jsou argumenty obhájců očkování? Neustále opakovaná mantra, že očkování nás zachránila. Dále je většinou argumentováno nezbytností zajištění kolektivní ochrany, často také nevzdělaností rodičů, kteří chtějí rozhodovat o odborných otázkách, kterým nerozumějí.
Kolektivní imunita
Dovolím si na tomto místě citovat z právě dokončené slovenské studie „Kolektivní imunita – mýty a fakty.“ Část už zveřejněné studie detailně popisuje možnosti, či spíše nemožnosti zajištění kolektivní imunity u očkování proti tuberkulóze, záškrtu, tetanu a černému kašli. Podle studie neexistují u popisovaných vakcín důkazy o tom, že by chránily před šířením nemocí, a většina z nich principiálně takové vlastnosti ani nemůže mít.
Práce také pokládá logickou otázku: Jak je možné, že v sousedních zemích (na příklad v Německu a Rakousku), kde je podstatně vyšší pohyb cizinců, není pro udržení veřejného zdraví povinné očkování nutné? Pouhým překročením hranic k nám už by neočkovaní jedinci ohrožovali veřejné zdraví? Studie se uzavírá argumentem, že kdyby očkování fungovalo, nemají se naočkovaní jedinci čeho bát, a v případě, že spolehlivě nefunguje, není ani přípustné k němu kohokoli nutit.
Ochrana imunitně deficitních jedinců, kteří nemohou být očkováni
Jedinci s vážně oslabenou imunitou jsou denně ohroženi těmi nejběžnějšími infekcemi, ne nemocemi, proti kterým se očkuje. Navíc tento argument předpokládá fungování principu kolektivní imunity, který není nezávislými studiemi prokázán, sama jsem právě citací jedné ze studií princip kolektivní imunity zpochybňovala.
Zdraví dětí
Oficiální medicína nemá zájem o sledování zdravotního stavu naočkovaných a nenaočkovaných dětí. Nezávislé studie jednoznačně potvrzují vyšší nemocnost u naočkovaných dětí. Výše uváděná studie sledující vztah mezi počtem očkování a kojeneckou úmrtností v jednotlivých zemích našla jednoznačnou souvislost mezi vyšším počtem povinných očkování a vyšší kojeneckou úmrtností.
Odpůrci očkování jsou nevzdělaní
Považuji za zásadní, aby bylo vysvětleno, že tak zvaní odpůrci očkování pouze požadují právo rozhodovat o zdraví svých dětí, v žádném případě nenařizují komukoliv jinému, jak se má chovat on. Logicky proto ani nechtějí, aby kdokoliv jiný (a už vůbec ne strany vydělávající na očkování) rozhodoval o tom, jaké zdravotní zákroky musí podstoupit jejich dítě. Nevzdělanost odpůrců očkování je snadno vyvratitelná poukazem na skutečnost, že mezi aktivisty, kteří požadují svobodnou volbu v očkování, je celá řada odborníků včetně těch s lékařským vzděláním. Já sama jsem původním vzděláním farmaceut a jako příklad lékařské organizace odmítající povinné očkování zde cituji The International Medical Council on Vaccination. Jedná se o sdružení lékařů, registrovaných zdravotních sester a dalších kvalifikovaných zdravotníků, kteří vystupují proti tvrzením farmaceutických firem, vlády a lékařských organizací. Toto sdružení krom jiného považuje očkování za nepřijatelný risk pro každého, neuznává teorii kolektivní imunity a požaduje, aby bylo v ústavě zakotveno právo na odmítnutí očkování.
Na trhu je dnes navíc celá řada knih, které napsali lékaři, kteří také požadují zrušení praxe vynucování očkování, stejně jako i objektivní studie o účinnosti a rizicích očkování.
Zdroje informací
Doporučená lékařská literatura
Virus Wahn, Dr. Med. Claus Koehnlein, Torsten Engelbrecht
Whan your Doctor may not tell you about Children’s Vaccinations, Stephanie Cave, M.D.
Natural Alternatives to vaccination, Zoltan Rona, M.D.