Přenašeč mate imunitu slinami
Při přenosu parazitů způsobujících nemoc leishmaniózu hmyzí přenašeč vpíchne parazita do těla i se svými slinami, což zmate imunitní systém. K vývoji úspěšné vakcíny tak injekční vpravení leishmanií do těla nestačí. ČTK to v rozhovoru řekl parazitolog Petr Volf z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Volf se výzkumu věnuje 30 let. Je součástí mezinárodního týmu, který nedávno navrhl nový přístup k testování vakcín. Vakcína proti leishmanióze zatím neexistuje.
Podle Volfa je leishmanióza druhým nejdůležitějším parazitárním onemocněním světa, prvenství má malárie. Zatímco nejlehčí varianta nemoci způsobuje vředy na kůži, po kterých lidem zůstávají jizvy, takzvaná viscerální leishmanióza zasahuje i vnitřní orgány a pacienty ohrožuje na životě. "Snažíme se zjistit, proč určité onemocnění přenáší určitý druh komára, v našem případě flebotoma," podotkl ke své práci vědec. Pro výzkum flebotomů je důležitá terénní práce, současná doba jí však nepřeje. "Výzkum děláme nejen v laboratoři, ale často jezdíme i do zasažených oblastí. Pracujeme třeba v Turecku, na Balkáně, Kavkaze, v severní či východní Africe. Loni jsme tedy, bohužel, museli všechny terénní výzkumy zrušit," popsal.
Vědci při těchto cestách jezdí po vesnicích a pátrají po flebotomech v domech obyvatel - nejčastěji ve sklepích či chlévech. "To těžko zvládnete bez místního člověka. Flebotomy chytáme do světelných pastí poháněných bateriemi, a ty také těžko převezete letadlem. Proto máme na místě spolupracující laboratoř, která nám část vybavení zajistí," uvedl.
"Leihsmanie je ve střevě flebotomů. Tam se namnoží a potom, při sání, ji flebotom vyvrhuje z trávicí trubice, společně se svými slinami a obsahem střeva," popsal Volf přenos parazita na člověka. "Myslíme, že právě v tom je největší úskalí vývoje vakcíny. Že v přírodních podmínkách přenos probíhá jinak, než kdybychom se pokusili leishmanie jen vpíchnout injekční jehlou," dodal. Specifická směs molekul zmate imunitní odpověď a leishmanie se tak může nepozorovaně uchytit v lidských buňkách.
Nové poznatky tak budou součástí dalšího testování vakcíny v severoanglickém Yorku. Tam vědci a lékaři dobrovolníkům, naočkovaných určitou vakcínou proti leishmanióze, připnou na předloktí náramek s komůrkou s pěti flebotomy nakaženými leishmaniemi. "Pokud by byla vakcína neúčinná, tak se dobrovolníkům udělá na předloktí kožní vřídek. Ten se ale snadno vyléčí, protože se jedná o málo nebezpečnou leishmanii citlivou na paramomycin," uvedl.
Úspěch ve vývoji vakcíny proti leishmanióze by byl velký přelom. Leishmaniózu sice lze vyléčit, léčba je však náročná, drahá a pro mnoho lidí, především v rozvojových zemích, nedostupná.
V současnosti se k léčbě leishmaniózy nejčastěji používají deriváty antimonu. Další lék je podle jeho slov amfotericin B, původně vyvinutý proti plísňovým infekcím. "Proti méně závažným kožním formám lze použít i paramomycin. Léčiv je tedy několik, ale původně byly vyvinuty na jiná onemocnění, ty nejúčinnější mohou mít nepříjemné vedlejší účinky. A hlavně, některé leishmanie proti těmto léčivům začínají být rezistentní," upozornil.
Comments