top of page
  • Obrázek autoraPřevzatý článek

Proč u nás nejsou antihelmintika

Například kvůli názorům českých /a evropských/ parazitologů na nevýznamnou až nulovou promořenost populace parazity. Podle parazitologů tu prakticky paraziti nejsou a v tomto názoru stojí všichni v zákrytu jako jeden muž. A to nejen v Česku, ale i v dalších evropských zemích. Nějak se nepočítá s tím, že lidé masivně cestují, i do exotických krajin třetího světa, tedy si můžeme odsud něco přivézt. Aspoň pro cestovatele kdyby tu něco bylo!

Zkuste si představit, že jste šéf továrny na výrobu antihelmintik. Budete ochoten platit desetitisíce a statisíce za možnost se zaregistrovat na českém nebo evropském trhu se svými výrobky, když názor místních ,,odborníků“ je znám? Nikdo nemá zájem, aby jeho výrobky planě ležely na pultech. A proto tu také žádné nejsou, vyjma těch nejslabších, s úzkým zaměřením.

Jednu takovou žábu na prameni vám představím. Ale žab je celé hejno a všechny kvákají stejnou písničku.

V sobotní Mladé frontě dnes vyšel článek autora Ivana Březiny, který zpovídá parazitologa RNDr. Jana Votýpku z Přírodovědné fakulty UK. Ocituji tu celý článek.

Název článku:


OHROŽENÍ PARAZITI

Někteří dávní podnájemníci lidského těla jsou dnes v Evropě na vymření. Je to důvod k radosti, nebo naopak lítosti? Ještě před několika generacemi byli naši předkové parazity prolezlí. Pak přišla moderní medicína a hygiena a podnájemníků nás zbavila. Dnes si děti ze školy občas přinesou vši, nebo roupy, ale to je asi tak všechno. Tasemnice, škrkavky nebo motolice už u Evropanů skoro nevídáme. Říká parazitolog Jan Votýpka z PřF UK.


Chráníme české motýly, bojujeme za ohrožené velryby, posíláme peníze na vymírající orangutany. Skvělé! Proč ale nevidíme, že z našeho svět mizí paraziti? Spousta z nich je unikátních, protože jsou vázáni na ohrožené druhy zvířat. S vyhynutím dejme tomu nosorožců by vyhynuli i jejich cizopasníci. Proč nás ta ztráta nedojímá, tedy s výjimkou parazitologů? Psychologické důvody jsou nejméně tři. Parazity si zaprvé spojujeme s utrpením a smrtí. Pod vlivem děsivého sci-fi filmu Vetřelec se podvědomě bojíme, že se nám z břicha prožere ven něco děsivého. Co na tom, že je to vybájený nesmysl? Zadruhé se nám červovité organismy nelíbí stejně jako třeba hadi. Krása a ošklivost jsou ale jen nálepky naší mysli. Zbavme se jich. Sýkorka nám připadá nádherná. Proč ne tasemnice – živočich úžasně přizpůsobený životu v temnotách našich vnitřností?


A konečně se o své tělo nechceme dělit s nikým dalším. Nesmysl je to už proto, že v našich střevech žije asi 10 000 miliard bakterií tvořících takzvaný mikrobiom. V každém z nás je tedy 1 250x více podnájemníků, než kolik žije na zeměkouli lidí. Bez všech těchto bakterií bychom nemohli existovat. A vy byste chtěli řešit jednoho tvora navíc?

/Náš komentář: Demagogie jako vyšitá. Srovnávat střevní bakterie – symbionty- s parazity je stejné, jako srovnávat domácího psa, který hlídá dvůr, s vlkem, který číhá na naše ovce. A celá ta rétorika je taková dětinská, jako by se docent připravoval na besedu s prvňáky na ZŠ./

Staří přátelé

Důsledný ekologický aktivista a ochránce zvířat by měl parazitům poskytnout byt a stravu ve svém těle, jinak nepřežijí. Přeháníme, ale jen trochu. V zemích třetího světa tasemnice, hlístice zatím ohroženi nejsou, protože tam na ně hygiena a medicíny ještě nedosáhly. Jejich vymizením ze západního světa jsme však paradoxně ohroženi my. S parazity žijeme miliony let a jsme na sebe tedy vzájemně zvyklí, vysvětluje docent Votýpka takzvanou hypotézu starých přátel. Odborně se tomu říká koevoluce. Za tak dlouhou dobu soužití se ustavila rovnováha, takže nám paraziti už skoro neškodí. Kdybychom se jich bývali nezbavili, většinou by nám naopak prospívali. Náš imunitní systém by se na nich totiž mohl školit a trénovat. Přesně takhle to fungovalo až relativně donedávna. Dnes je sice pomyslné imunitní vojsko v našem těle nachystáno k obraně, ale nepřítel už tu není. Vojsko proto ,,z nudy“ začíná napadat naše tělo. Vymizení tasemnic, škrkavek a motolic tak zřejmě v západních zemích zčásti způsobilo nárůst výskytu nejrůznějších autoimunitních nemocí. Namátkou třeba alergií, Crohnovy choroby a snad i roztroušené sklerózy. Pacientům s těmito chorobami často stačí cíleně nasadit parazity a jejich zdravotní stav se zlepší. Nudící se imunita totiž našla skutečného nepřítele a přestala se zakusovat do našeho těla. / Tomuhle skutečně naši doktoři věří! Tady bych použila přísloví, že opakovaná lež se stává pravdou./ Za běžných okolností přitom tito nájemníci ve střevě neškodí. Na vlastní kůži to řadu let zkoušel ředitel parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd Julius Lukeš. Několik let v sobě hostil asi tři tasemnice o celkové délce asi 10 m, kterými se nakazil zcela záměrně a promyšleně. Žádné nepříznivé zdravotní vlivy na sobě prý profesor Lukeš nepozoroval. Prostě staří přátelé. /Kdo nevěří ať tam běží/.

Červi v noze

Je tu celá řada dalších argumentů pro parazity, třeba rovnováha ekosystémů. Paraziti brzdí a tlumí nejrozšířenější druhy, čímž umožňují existenci těch vzácnějších. Můžeme si je tedy představit jako Jánošíky – bohatým berou a chudým dávají. I díky parazitům si užíváme sex. Ten se totiž v evoluci vyvinul proto, aby potomci nebyli stejní jako rodiče. Neustálá kombinace genů otců a matek zajišťuje nekonečnou proměnu a různorodost, která nás chrání před parazity a nemocemi. /Toto je snad logika postavená na hlavu, ne?/ Jsou to nekonečné závody ve zbrojení. Nestihnout se na nás totiž adaptovat natolik, aby nás skutečně ohrožovali. /Veterinární skripta: svalovec se zapouzdří během tří týdnů! Motolice tasemnice a škrkavky migrují v prvních dnech a týdnech po celém těle, než se definitivně usadí ve střevech! Proč by to nestihli?/ Přemnožili se vám na zahradě slimáci a plzáci devastující úrodu? Místo jedovaté chemie nasaďte biologický přípravek obsahující hlístice – miniaturní červovité organismy, které slizké zloděje napadají. Vniknou jim do těla a rozmnoží se tam, což škodlivé plže zabije. Po lidi jsou tyto hlístice naprosto neškodné. /Takže plže můžeme zabít pomocí jeho parazitů, ale lidští paraziti člověku neškodí? Na co si komplikovat život s koupí a aplikací jakýchsi speciálních hlístic? Obejdu se i bez chemie. Prostě je vysbírám a hodím do roztoku soli a octa/.


Na první pohled snad trochu bizarním, ale velmi dobře fungujícím způsobem léčebného využití parazitů je takzvaná larvální terapie. Do špatně se hojících ran vám lékaři nasadí larvy speciálních druhů much. ,,Pozitivní účinky jsou hned tři,“ vysvětluje docent Votýpka. ,,Zaprvé se larvy živí odumřelou tkání, takže ránu čistí. Za druhé se pohybují, což zajišťuje dobré prokrvení. A za třetí vylučují antibakteriální látky, které potlačují infekci.“ Po několika dnech se rána začne skoro zázračně hojit. Nemusíte se bát, že by se z ní larvy snažily prokousat do těla. Když svůj účel splní, lékaři je z rány jednoduše odstraní. A pozor, není to žádné šarlatánství. Léčba larvami je totiž oficiálně uznanou metodou a proplácejí ji zdravotní pojišťovny. /Opět demagogie. Larvy používané k hojení ran jsou ektoparaziti, vnější paraziti. Proti těm nic nemáme. Jsou užitečné a odstranit je můžeme mechanicky kdykoliv se nám zlíbí. Endoparazité žijící uvnitř našeho těla, to je jiná káva. Pan docent tady opět úmyslně porovnává hrušky a jablka./


Vypitá tasemnice

K parazitům se vážou i vysloveně úsměvné historky. Bohémský spisovatel Zdeněk Matěj Kuděj (souputník Jaroslava Haška) kdysi v Rusku snědl špatně propečené maso a nakazil se tasemnicí. V humpolecké nemocnici z něj ,,červa“ vytáhli, naložili ve skleněném válci do lihu a vystavili ve školním kabinetu. ,,Tasemnice pana spisovatele Kuděje, sedm metrů dlouhá“, hlásal nápis na exponátu. V pamětech překladatele Jana Zábrany čteme: ,,Když v květnu 1945 dorazila do Humpolce Rudá armáda, vojáci ubytovaní ve škole všechny exponáty naložené v lihu - zmije, užovky, žáby, raky, pulce-včetně Kudějovy tasemnice – rozbili, havěť vyházeli na podlahu a líh ve zdraví vypili. “ ,,U nás na fakultě máme tasemnici z Jana Wericha, líh naštěstí nikdo nevypil“, dodává k tomu docent Votýpka. /Pan docent si opět protiřečí. Prý měli parazity lidi před několika generacemi? Werich a Kuděj nejsou zase tak dávná minulost?/ Vysloveně nebezpečných parazitů se u nás naštěstí mnoho nevyskytuje. Kdysi to býval například svalovec, jehož larvy se vyskytovaly ve svalovině domácích i divokých prasat. Kdo nedostatečně propečené nebo vařené maso snědl, těžce onemocněl nebo zemřel. Lidé si toho všímali, což možná ovlivnilo i náboženství. Rituální zákaz požívání vepřového masa muslimy a židy je někdy vysvětlován právě strachem ze svalovce. /Veterinární skripta: ,,Svalovce hostí prasata, všežravci, šelmy a koně! Člověk je ohrožen jako konzument masa.“ /


Poslední velký český malér se svalovcem se stal v roce 1954 ve vesnici Smrdov u Pacova, kde parazit zabil tři lidi. ,,Dnes už to nehrozí, maso prasat, jak to z chovů, tak to z divočáků, se přísně kontroluje“, vysvětluje Jan Votýpka. /Zeptejte se myslivců a veterinářů, jak moc přísně./

Vládce parazit

Někteří paraziti dokážou hostitele proměnit v poslušnou loutku. Jeho chování zmanipulují tak, aby jednal v zájmu dalšího rozšíření příživníka – i za cenu, že kvůli tomu sám hostitel zahyne. Cizopasný strunovec třeba žije v těle cvrčka. Asi deseticentimetrový červ v dospělosti cvrčkům vyplňuje celou tělní dutinu. Cvrčci se za normálních okolností moc nehrnou k vodě. Strunovec je ale přiměje, aby do ní skočili a utopili se. Parazit totiž vodu potřebuje k páření. Podobným loutkovodičem je i motolice kopinatá. Jejím mezihostitelem je mravenec, konečným hostitelem jsou různé druhy býložravců. Parazit mravence donutí, aby vyšplhal na vrcholky rostlin a už tam zůstal. Hostitele k tomuto účelu ovládne do nejmenších detailů. Mravenčí zombie vyšplhá na vrcholky rostlin a vetřelec pak v jejím těle vyvolá křeče. Ty způsobí sevření kusadel, díky kterému se mravenec zachytí na horních listech. Motolice tím zvýší šanci, že bude sežrána třeba ovcí a její životní cyklus bude pokračovat.


Ovládají paraziti i člověka? Ptáte se teď možná. Některé výzkumy to naznačují. Parazitický prvok Toxoplasma gondii žije ve střevě koček a mezihostitelem je myš. V zájmu příživníka je, aby se kruh uzavřel. Toxoplasma proto vylučuje látku, která působí na myší mozky. Mění chování kočičí kořisti a snižuje její strach z domácí šelmy. Toxoplasmózou se často nakazí i člověk. Analýza protilátek v krvi ukazuje, že ji v sobě má nebo měla asi pětina Čechů. Kočky nás samozřejmě nežerou, ale parazit nepozná, že nejsme myši. Existují studie, podle kterých jsou lidští nositelé toxoplazmózy častějšími oběťmi dopravních nehod. U žen pak infekce podle některých výzkumů zvyšuje promiskuitní chování. Dá se to odhalit jen statisticky, ale přesto to vyvolává otázky, jak dalece se řídíme svobodnou vůlí. Nerozhoduje za nás kdosi jiný uvnitř našeho těla? Děsivé. A zároveň fascinující.

Dvounozí paraziti

Vyděsila vás reklama, podle které jsme prolezlí cizopasníky? Prý mohou za všechny naše potíže od rýmy po cukrovku, krátkozrakost, bolesti hlavy až po rakovinu. Berou nám zdraví, mládí a energii. Samozvaní ,,detoxikační poradci“ a léčitelé vás ,,naštěstí parazitů zbaví“. Stačí si koupit bylinnou směs a uvidíte, jak vaše tělo opouští celá armáda červů, roztočů a dalších breberek. Tihle dvounozí příživníci se přiživují na lidské hlouposti a strachu.

/Je pravda, že reklamy na různé druhy bylinných odčervovadel jsou klamavé. Vyzkoušeli jsme jich mnoho, a nic nefungovalo. Škoda, jak by to bylo pohodlné! Ale bohužel funguje jen chemie. My zase za dvounohé parazity považujeme parazitology. Dostávají státní plat, takže jsou živeni z našich daní. Něco si šušní ve svých laboratořích, za státní peníze cestují po celém světě za účelem ,,vědeckého zkoumání“, ale přitom nejsou schopni pomoci žádnému spoluobčanovi, ani nejsou schopni zajistit pro své bližní antihelmintika. Nikomu nejsou užiteční, jen sami sobě. Jejich primitivní, zastaralé a nepřesné vyšetřovací metody stále považují za vrchol vědy a sebe za úžasné vědce. A to se na jejich práci zatím dívám jen laskavě, odůvodňuji to jen jejich hlouposti a neschopnosti. Neberu v úvahu, že tu může hrát roli třeba i dobře zaplacený úmysl. Nebyli by první zkorumpovaní vědci v historii.

Zde jsou bližší informace o autorovi. Třeba byste chtěli vy, co už jste zažili na vlastním těle dobrodiní odčervení, panu docentovi něco od srdce povědět./

Ing. Hanka Bláhová


Doc. RNDr. Jan Votýpka, Ph.D., (*1972) je parazitologem a vysokoškolským pedagogem na katedře parazitologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze a současně vědecky působí i v Parazitologickém ústavu Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích. Je členem spolku Sisyfos.

Zabývá se především výzkumem parazitů a dalších patogenů přenášených krevsajícím hmyzem. Zaměřuje se rovněž na biodiverzitu parazitů, kterou studuje na řadě míst v Evropě, Africe, Asii i Jižní Americe; působil také v několika ohniscích viscerální a kutánní leishmaniózy zejména na Blízkém východě a v Africe.

Všimněte si, katedra parazitologie svoji mailovou adresu nemá. ?


Pracoviště biologické sekce

Pracoviště E-mail a telefon na sekretariát pracoviště Sídlo

Katedra parazitologie 221951820 Viničná 7




Abyste viděli, že paraziti nejsou nic zvláštního ani v dnešní době, zveřejním na našich stránkách pod článkem fotku 60 cm tasemnice, kterou jsem dostala před několika dny od rakouské klientky. Žádná historie. Současnost, a hygienicky disciplinované Rakousko.



Přemýšlela jsem, kolik jsme už za těch deset dvanáct let mohli s kolegy vyčistit klientů. Když počítám, že každý z nás zvládne za rok tak 2-3.000 lidí, mohlo odčervením projít už více než sto tisíc lidí. Protože dobrá věc se rozkřikne, jsme zavaleni prací na měsíce dopředu, a tlak na nás sílí. Čas pracuje pro nás, a s každým dalším uzdraveným člověkem budou tyto články od ,,specificky vyškolených“ parazitologů čím dál směšnější.

O čemž Vás přesvědčí příběhy ze všech čtyř Deníků poradce.


Abyste si připomněli, jaké zastaralé a primitivní metody parazitologové ke své práci používají a proč je zavádějí na scestí, můžete dole kliknout na link článku ,,Proč se nenajdou“, který to osvětluje.

Ing. Hana Bláhová

Brno, 15. 10. 2023



1 661 zobrazení

Comments


Hledání podle štítků
bottom of page