Tasemnice liščí aneb jak léčí naši ,,odborníci“
Další příklad naprosto diletantského přístupu našich údajných expertů
Zdroj: Týdeník Eurotelevízia 23. 9. 2016
Autor : Doc. RNDr. František Ondriska, PhD.
Vedoucí oddělení parazitologie HPL v Bratislavě
PARAZITÉ ČÍHAJÍ I V LESE
Nákaza tasemnicí liščí je nenápadná, ale vážně poškozuje játra. Pozor při konzumaci syrových lesních plodů, včetně hub. Mohou na nich být vajíčka nebezpečné tasemnice liščí, jejímž hostitelem jsou lišky. Infikovat vás s ní však mohou i kočky a psi.
Tasemnice liší primárně sice hostuje v těle lišky, ale vajíčky v jejím trusu se snadno může dostat i do člověka. A přestože je nejmenší z tasemnic, měří pouhých 3-8 mm, představuje pro nás mimořádnou hrozbu. Onemocnění tasemnicí liščí, echinokokózou, se může projevit pět, deset i více let po nákaze. Nejčastěji, ve více než 90% případů, postihují játra, ve kterých se larva tasemnice vyvíjí a roste ve formě mnohočetných sklípků. Velké cysty připomínají rostoucí nádor a vyvolávají bolesti v nadbřišku. Dochází k obstrukci žlučových těst, objevuje se žloutenka až selhání jater. Bez včasné diagnózy a léčby může být postižený člověk v ohrožení života. Neměli byste sbírat plody lesa zhruba do výše kolen. Pravděpodobnost nákazy se s výškou porostu zřejmě zmenšuje, ale vajíčka tasemnic se mohou přenášet i prachem. Třeba mít však na zřeteli, že hlavním zdrojem nákazy je přímý styk s infikovanými psy a kočkami. Hlavně s těmi s volným pohybem v přírodě, kde se mohou nakazit od hlodavců. Rizikovými skupinami jsou i myslivci, a lidé pracující v zemědělství. Možnosti infekce jsou tedy širší než jen konzumace kontaminovaných plodů. Hrozí všude tam, kde mají přístup lišky. Nekonzumujte lesní plody přímo při jejich sklizni.
JAK ZJISTIT PARAZITA
Při podezření na nákazu tasemnicí liščí navštivte lékaře. Po vyhodnocení klinických příznaků a epidemiologických údajů je nezbytnou součástí stanovení diagnózy i vyšetření pacienta zobrazovacími technikami-SONO, MR, CT. Důležitá jsou také laboratorní vyšetření včetně parazitologických zkoušek na echinokokózu. Toto vyšetření hradí pojišťovna.
LÉKY nebo OPERACE
Léčba alveolární echinokokózy, tak se onemocnění nazývá, je u lidí velmi složitá a nákladná. Stanovuje se individuálně podle stupně onemocnění. Obvykle je potřebný radikální chirurgický zákrok doplněný medikamentózní léčbou, někdy i celoživotní. U neoperovatelných pacientů je možná transplantace jater. Přesné statistiky o nakažených chybí. Odhaduje se kolem 40 případů, v našem laboratoři jsme se podíleli na diagnostice asi deseti z nich.
Komentář:
Parazitologové na Slovensku jsou o něco dál než ti v Čechách a na Moravě, opakovaně varují před opravdu běžným parazitem.
V Čechách by vás parazitolog s pokřikem ,,Jste parazitofóbní, běžte k psychiatrovi!“ vyhnal z laboratoře. Nákaza přes lesní plody patří spíše do říše bajek a lidové slovesnosti, tuto možnost sice nemůžeme vyloučit, ale je dosti krkolomná a málo pravděpodobná. Zato se pan docent jen letmo zmiňuje o hlavní pohromě: domácích mazlíčcích, od nichž lidé nákazu získávají běžně! Rizikovou skupinou jsou tedy nejen myslivci, ale především chovatelé domácích zvířat, a všichni víme, jak početná skupina to u nás i na Slovensku je. Echinokoka hostí sice přednostně psovité a kočkovité šelmy, ale ve skutečnosti všechna domácí zvířata, která známe, lovíme a konzumujeme. Existují totiž i další druhy této malé tasemnice. Jejími hostiteli mohou být prostě všichni teplokrevní obratlovci. S výkaly se pak vajíčka tasemnice dostávají do vnějšího prostředí, do vody, do rybníků,
studní, na pole, záhonky a podobně. Za posledních 10 let praxe echinokokózu testujeme s kolegy u našich klientů tak často, že patří právem k těm nejfrekventovanějším. Bohužel mohou napadnout, a také napadají, nejen játra, ale i slinivku, plíce, ledviny, mozek a další orgány.
Navrhovaná drastická a drahá opatření a zjevné rozpaky odborníků při léčení této běžné parazitózy vyplývají z tragického nedostatku správného antihelmintika. Nedostupný praziquantel je nahrazován na Slovensku dosud jakž takž dostupným Albendazolem/Zentelem/, který nákazu sice tlumí, ale nezlikviduje!!! Potom je opravdu nutné lék podávat celoživotně!! Ani mně, ani kolegům se ještě nikdy nepodařilo zničit žádnou tasemnici albendazolem, ploší červi jej přežijí ve zdraví.
Nerozumím tomu, proč ani renomovaný parazitologický ústav není schopen obstarat pro pacienty s prokázanou pozitivní echinokokózou- alespoň pro ty!!- správný lék, a tím je praziquantel. Lék není drahý a je velmi spolehlivý. Léčba trvá jen několik týdnů a kúra stojí řádově stovky. Invazivní zákroky jako operace nebo dokonce transplantace pak nejsou potřeba. Kdyby byl u nás praziquantel běžně registrovaný a lékaři s ním mohli pracovat, odpadlo by i plno onkologických omylů a zbytečných chemoterapií, protože sám pan docent přiznává, že cysta vypadá jako nádor. Pomýlila už řadu onkologů. V neposlední řadě je tu i otázka prevence. Kdyby minimálně každý chovatel měl možnost se pravidelně odčervovat, podobně jako jeho miláčci, prudce by klesla nemocnost i úmrtnost obyvatelstva. Uvědomme si, že zvířata přenášejí i další nákazy, a jejich klinické projevy lékaři většinou zařadí do škatulky ,,příčina neznámá“.
Ing. Hana Bláhová
25. 10. 2016
26. 10. 2016:
Zdravím, paní Bláhová,
tak jsem článek poslala mimo jiné i mé doktorce. Má jednoho pacienta s echinokokem. Nejdřív bylo u něj podezření na rakovinu jater, už rok bere Zentel, řídí a sleduje ho infekční oddělení v Opavě. Zentel má brát až do konce života!
Já jsem jí psala, ať pacientovi doporučí praziquantel, nebo Cesol, jenže pokud je pod dohledem lékařů v Opavě, tak ti si do toho nenechají mluvit.
J. H., Šternberk